„Ahoj.“ Vlezla jsem za Niallem do kuchyně a pozdravila rodiče.
„Ahoj. Máš se dobře?“ otočila se ke mně máma s úsměvem.
„Tady je moje zlato.“ Usmál se na mě táta a když šel okolo velpil mi pusu do vlasů. Jen jsem se zakřenila a zasedla ke stolu vedle Nialla.
„Jak bylo v práci? Nepotřebuješ něco? Peníze?“ koukla na mě okamžitě máma.
„Mami!“ křikla jsme na ni a zamračila se.
„Eliz víš že to myslím dobře.“ Zamračila se na mě taky.
Jen jsem si povzdechla a koukla na Nialla. Mykl rameny a napil se ze sklenice nějaké limonády.
Od té doby co mám Jimmyho a bydlím sama v bytě se máma chová takhle. Pořád se o mě bojí a dělá si starosti. Je to od té doby, co jsem měla dlouhodobý vztah s Jimmyho otcem Adamem. Bylo to něco neuvěřitelného, prožívala jsem nejlepší chvilky v životě, když v tom jsem do toho v devatenácti otěhotněla. Když se to Adam dozvěděl, podal si přihlášku na vysokou někde v Americe a zmizel. Do doby než se Jimmy narodil jsem ho neviděla. Když se narodil ozval se, ale bylo to proto, že až Jimmy trošku povyroste, chce střídavou péči. Bydlela jsem s našima, kteří mi s Jimmym pomáhali a při tom jsem si dodělávala vysokou školu. Když jsem ji dodělala, neměla jsem kam jít pracovat. Až se mi ozval Harry a díky němu jsem začala pracovat tam kde pracuji do dnes. Začala jsem šetřit a koupila byt, ve kterém bydlím s Jimmym. Naši to brali docela blbě že jsem se odstěhovala, ale zbyl jim tady Niall a já jsem tady vlastně pořád. Občas jsem jdu i na víkend a tak. Jimmy jede občas na víkend k Adamovi a máme se dobře. Nic nám nechybí. Jen máma si pořád myslí že to nezvládám.
„Co tam táta vlastně dělá?“ koukla jsem se znovu na Nialla, když se z obýváku ozývaly jen samé nadávky.
„Kouká na fotbal.“ Zasmál se a já s ním, protože jsme oba věděli jak moc ten fotbal prožívá. A co si budeme namlouvat Niall to má po něm.
„Ukliďte stůl bude večeře.“ Přikázala nám máma a začala nám tam cpát talíře a misky.
„Jdu pro děti“ rychle jsme vstala, abych se vyhnula uklízení. Niall mě jen probodl pohledem a začal sklízet.
S úsměvem jsem vyběhla schody a zamířila si to rovnou do pokojíčku Breda a Elsi.
Když jsem tam přišla, Brad s Jimmym vozili Elsiny plyšáky v tom novém autě a Elsa seděla na posteli a plakala.
„Co se děje broučku?“ přešla jsem k ní a vzala ji do náruče.
„Vzali mi všechny plyšáky.“ Popotáhla.
„Kašli na ně.. Budeme si potom hrát spolu ano?“ koukla jsem na ni a utřela ji slzy.
Znovu popotáhla, ale nakonec kývla že ano.
„Pojďte jíst.“ Řekla jsem směrem ke klukům. Jimmy vzal do ruky to auto a chystal se jít i společně s ním.
„To auto nech tady Jimmy.“ Řekla jsem mu.
„Ne. Musím si ho vzít s sebou.“ Rozhodně zakroutil hlavou. Bylo to opravdu roztomilé a zároveň komické.
„Jimmy něco jsem řekla.“ Zdůraznila jsem.
Sklopil hlavu a položil auto na zem . Potom se se sklopenou hlavou vydal do kuchyně. S Elsou v ruce jsem následovala oba dva kluky po schodech.
„Co se stalo?“ koukl na mě Niall a převzal si Elsu.
„Sebrali jí plyšáky.“ Koukla jsem směrem na kluky.
Táta se jen zasmál. Když ho však máma zpražila pohledem nechal toho a zatvářil se jak nejvážněji mohl. Musela jsem se tomu zasmát, protože to bylo opravdu vtipné.
„Brade co jsem ti o tom braní plyšáků říkal?“ zamračil se na něj Niall.
Brad jen mykl rameny a pustil se do nandané porce. Niall usadil Elsu a ta taky začala jíst. Potom zasedl na místo vedle mě a všichni jsme se pustili do jídla.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Co budete zítra dělat?“ koukl na mě Niall, když jsme všichni kromě Brada a Jimmyho seděli u televize. To dva si samozřejmě jezdili s tím autem.
„Nevím. Proč?“ mykla jsem rameny.
„Chceme vzít děti do kina. Tak jestli nechcete jet s Jimmym s námi.“ Napil se čaje..
„Nebudeme vadit?“ zasmála jsem se. Vím že Niall tuhle otázku přímo nenávidí.
„A ránu nechceš?“ zasmál se taky.
Máma jen nespokojeně mlaskla. Nemá ráda, když se takhle provokujeme před dětmi. Říká že mi dva jsme ještě takové dvě děti.
„Tak jo. V kolik?“ usmála jsem se a taky se napila svého čaje.
„V pět tě vyzvednu doma?“ koukl na mě.
„Nevím jestli to stihnu z práce.. Nemohl by si vyzvednout Jimmyho ze školky a já ti pak zavolám?“ odemkla jsem svůj telefon abych se mohla kouknout kolik je hodin.
„Tak jo.“ Mrkl na mě a otočil se zpět na televizi.
„Musíme už jít..“ řekla jsem a zvedla se z křesla.
Došla jsem pro Jimmyho, rozloučili jsme se a odešli domů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takžee.. :)
Jsem tady s druhým dílem nové povídky!! ♥
Vím že to zatím není nic moc, ale už za chvíli se tam začne něco dít.. :))
Jak se vám povídka zatím líbí? :))
Zanechte prosím VOT♥ a KOMETÁŘ♥
To je asi všechno *.*
Anettexox
