*POHLED LOUIS
"Dobré ráno" pípl Jimmy, když za mnou ráno přišel do kuchyně. Celou noc jsem nespal, jen přemýšlel, myslel na El a brečel.
"Ahoj" usmál sem se na něj.
"Tobě se něco stalo?" nervózně se na mě podíval a přešlápl z jedné nohy na druhou.
"Proč by mělo?" oplatil jsem mu jeho nechápavý pohled.
"Máš kruhy pod očima" opatrně na mě ukázal. Co to s ním dneska je? Jindy by mi skočil do náručí a snažil by se mi vyvést nějakou kravinu, ale dneska? Dneska se bojí na mě promluvit.
V tu chvíli mi to došlo.
"Ne-jen.. Jen sem se špatně vyspal- a" sklopil jsem zrak. Teď jsem byl nervózní i já. Z toho, že jsem se měl omluvit malému dítěti. Co to se mnou sakra je? Mám toho kluka doopravdy strašně moc rád. Beru ho jako vlastního a včera jsem na něj takhle hnusně vyjel, jen kvůli mé blbé náladě.
"Jimmy?" promluvil jsem na něj po chvíli ticha.
"Hm?" koukl na mě tím svým pohledem.
"Chtěl bych se ti omluvit.. Za včera.. Už na tebe nebudu křičet.." smutně jsem se na něj podíval.
"Takže už se na mě nezlobíš?" podíval se na mě nejistým pohledem.
"Ne" usmál jsem se a zakroutil hlavou.
V tu chvíli se mu na tváři rozzářil široký úsměv. Rozběhl se a skočil mi do náručí.
"Mám tě rád Louisi" řekl do mého ramena.
"Já- já tebe taky" oplatil jsem mu to nejistě, protože mě to překvapilo.
"Co budeme dneska dělat?" zeptal se mě po chvíli.
"Co by si chtěl dělat Jimmy?" usmál jsem se na něj a sundal ho ze sebe, abych mu mohl připravit snídani.
"Chtěl bych na pizzu a pak se celý den válet a jíst a hrát xbox" nejistě se na mě podíval.
"Fajn.." myknul jsem s úsměvem rameny.
"A neřekneš to mámě?" zeptal se znovu tím nejistý tónem hlasu.
"Samozřejmě že ne.. Ale ty jí to taky nesmíš říct" mrkl jsem na něj.
"Joo! Jsi nejlepší" vítězoslavně zdvihl ruce do vzduchu a obmotal se kolem mé nohy.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
"Zase si prohrál Louisi! Dneska ti to nejde" vysmál se mi Jimmy asi po třetí prohře.
"Jo, dneska mi to vážně nejde.. Zahraj si teď jednu hru sám Jimmy potřebuji si zavolat." Odpověděl jsem mu, když jsem uslyšel zvonící telefon. Odložil jsem ovladač, pohladil ho po vlasech a vstal.
"Ano?" promluvil jsem, i když jsem přesně věděl kdo volá.
"Louisi, brácho.. Tak jak?" ozval se jeho známý hlas.
"No nic moc.. Něco se děje?" nervózně jsem mu odpověděl.
"Jo. Po tom místě jde nikdo jinej a já už ti ho moc dlouho držet nemůžu.." řekl nervózně. Přesně jsem věděl, že o tohle půjde.
Mlčel jsem.
"Jsi tam?" ozvalo se na druhé straně telefonu.
"Jo" řekl jsem jednoduše.
"Něco se děje? Mluvil už si o tom s Elizabeth?" naléhal.
"Jo, něco se děje Stane.. Včera se jí udělalo špatně a leží v nemocnici.. Nemůžu jí tím pořád stresovat.." povzdychl jsem si.
"Oh.. Je v pořádku?" promluvil po chvíli ticha.
"Jo-Ne. Není to v pořádku" popotáhl jsem.
"Hele brácho, je mi to strašně moc líto, ale dneska večer se musíš rozhodnout, protože přijede šéf.." povzdychl si.
Znovu jsem mlčel. Nevěděl jsem co mám dělat.
"Okolo osmý čekej telefon, řekneš mi jak se rozhodl.. Drže se." s těmito slovy to položil.
Povzdechl jsem si a promnul si rukama obličej.
Jsem v prdeli.
-----------------------------------------------------------------------------------
Takže máme tady slibovaný díl! :)xxx
Chtěla bych vám moc poděkovat za 11,2K přečtení a 1,4K votes! :) Hrozně moc to pro mě znamená! :)
Dále bych chtěla příběh věnovat Kaja385 za komentáře :)xx Jsem ráda, že se ti příběh líbí :**
Další díl přidám nejspíš zítraxxx
Zanechte mi prosím nějaké komentáře a votes♥
Děkuju
Anettexox
