Nepřestávala jsem brečet a zamířila si to do svého pokoje. Louis mě v tichosti následoval. Zavřel dveře a já si lehla na postel.
Lehla jsem si tak, že jsem zabořila hlavu do polštáře a on si sedl na kraj postele.
„El?" promluvil po chvíli ticha.
Mlčela jsem a stále brečela.
„El prosím, pláčem nic nevyřešíš.." povzdychnul si a položil si jeho ruku na mou nohu. Lehce mě pohladil.
„A co mám jako podle tebe dělat?! Já už nemůžu Louisi.." křikla jsem na něj a potom jsem znovu svou hlavu zabořila do polštáře.
„Nech mě to vysvětlit.." polkl.
„Nemám na to sílu" sedla jsem si a otřela si slzy. Nebylo to nic platné, protože stále vznikaly nové a nové.
„Takhle to ale nikdy nevyřešíme" namítnul se smutným výrazem v očích.
„Vyřešíme.. Ale ne dnes." Popotáhla jsem. Už mě od breku bolela hlava.
„Máš všude řasenku." Pousmál se a poukázal na můj obličej.
„Já-Já vím" malinko jsem se pousmála a znovu si otřela obličej.
Znovu se na mě smutně podíval.
„Jak se má Jimmy?" zeptal se po chvíli ticha.
„Jo- má se .... Dobře." Zalhala jsem. Od té doby co s Louisem nejsme, je k nezastavení. Je protivný, fňuká, zlobí a pořád o něm mluví.
„Chybíš mu" vážně jsem se na něj podívala.
Sklopil zrak a pousmál se.
„Možná by jsme nikdy mohli někam vyrazit?" zkusil to.
Nehodlám mu hned povolit. To v žádném případě.
„Jo.. Jimmy by chtěl. Můžu ti ho někdy půjčit" řekla jsem.
Smutně se na mě podíval.
„Elizabeth prosím nech mě to vysvětlit!" křiknul najednou.
Mlčela jsem.
„Kdybys mě nechala mluvit, změnila by si názor.. Myslím" zamračil se.
Asi už ho to nebaví. Pořád jsem ale mlčela.
„Nevíš jaký to je! Když mi ani nedáš šanci a hned mě posíláš do prdele!" rozhodil naštvaně rukama.
Měl pravdu. Nedala jsem mu ani šanci vysvětlit to,ale nemám na to sílu. Prostě zatím nemám.
„Nekřič" pípla jsem a sklopila zrak.
„Jak nemám křičet?! Co by jsi dělal ty v mé situaci?!" zamračil se.
„Nechci to řešit teď" řekla jsem v klidu.
„A kdy?! Budeš mi tohle říkat pořád?!" nechápavě se na mě podíval.
Mykla jsem rameny.
„Děláš si srandu?!" nevěřícně se na mě podíval.
Nikdo neříká, že ho budu pořád odmítat. Sama to nevím.
„Fajn.. Tohle ne.. Takže se teď vrátíme dolů a budeme"
„A budeme dělat, že je všechno v pořádku" doplnila jsem ho.
Otevřel ústa dokořán a odfrknul si.
Nervózně jsem si skousla ret a následovala ho po schodech dolů.
Když jsme přišli dolů, nikdo se nás na nic neptal. Naštěstí. Řešila se tady Laury práce.
„Myslím že mě vezmou" usmála se na mámu a napila se z kelímku nějaké vody.
„Myslím si taky." Máma jí vrátila úsměv.
„Kam tě vezmou?" vmísila jsem se do rozhovoru.
„Do místní nemocnice.. Jako sestřičku" usmála se.
„A ty tam chceš?" zeptala jsem se znovu.
„Jo" mykla rameny.
Usmála jsem se na ni a nemohla jsem si všimnout třech pohledů na mě.
Louis, Niall a táta.
Nebylo to zrovna dvakrát příjemné. A tahle napjatá atmosféra taky ne.
„A co děti? Nikdo tady neplánuje?" zeptal se najednou táta.
Oba dva s Niallem najednou jsme vyprskli obsah naší sklenice.
„Nestačí ti tři?!" zamračil se Niall. Louis i Laura se smáli.
„Jen jsem se zeptal" řekl nevinně táta a myknu rameny.
Tak on by chtěl další vnouče. No to snad ne..
Zmateně jsme se na sebe s Niallem podívali a oba dva nastejno zakroutili hlavou.
„a co ty Louisi? Kde vůbec pracuješ?" zeptala se máma zase jeho.
„Budu teď dělat tam jak El" nevinně se na mě usmál.
Vyvalila jsem oči.
Tady už končí všechno!
Uslyšela jsem jak se Niall uchechtnul.
„Ty jsi to věděl?!" křikla jsem na něj.
Myknul rameny.
„Proč se dozvídám vždycky všechno poslední?!" zamračila jsem se znovu.
„Nedáváš šanci nechat mluvit ostatní" mykla rameny máma.
„Ty jsi to taky věděla?!" křikla jsem po ni.
Mykla rameny.
Koukla jsme se na Lauru.
Zakroutila hlavou.
„Jí se tady jediný dá věřit" poukázala jsem na ni a ona se usmála.
Louis tam jen seděl a nevinně se usmíval.
Připadalo mi to jako nějaký blbý film nebo co.
„To je jedno.. Půjdu zavolat Jimmymu." Řekla jsem a odešla.
--------------
Tak :O
Čekali jste že to dopadne takhle? :O
Možná mě někteří z vás zabijí, ale co už. :DD
Část jsem přidala už dneska za ty skvělé komentáře!! ♥ Hned mám do psaní větší chuť!
Takže když tady bude dostatek komentářů, části budou častěji.. :)
Tak doufám, že to takhle zůstane.. ♥
Jinak děkuju za 5.7K přečtení a 850 votes♥
Nevím teda kdy přidám další část. :O
Jak myslíte že se bude děj vyvíjet dál? :O
Díky
Anettexox
