CHAPTER 20 - Mohla by jsi na chvíli?!

514 41 16
                                    

„Mimochodem Loui, naskytl se menší problém.“ Přisedla jsem si k němu a Jimmymu, když snídali.

„Poslouchám.“ Promluvil s plnou pusou.

„Brácha potřebuje na víkend pohlídat Elsu a Brada a volal Adam, aby byl Jimmy teď na víkend u mě.“ Skousla jsem si spodní ret.

„Tenhle víkend přece hlídáme ségry..“ odpověděl jednoduše a nabral si další sousto cereálií. Znám jen málo chlapů, co jim nevadí jíst cereálie k snídani. Louis je jeden z nich.

„Já vím, ale co mám dělat?“ povzdechla jsem si a pohladila ho po ruce.

„Prostě je vezmeš sebou“ mykl rameny a napil se čaje.

„Víš kolik to bude dětí?“ vyvalila jsem na něj oči.

„7, když nepočítám Lottie a Fizzy. Takže celkově nás vlastně bude….“ Na chvíli se zamyslel.

„11“ zasmál se a nabral si další sousto.

„To nepřipadá v úvahu.“ Zakroutila jsem hlavou, při představě hlídat 10 dětí. Správně 10. Když je Louis ve společnosti dětí, chová se sám jako dítě, takže si to dokážu živě představit.

„Já to ale slíbil..“ řekl jednoduše.

„Já taky.“ Odpověděla jsem a koukla jsem na něj.

“El, to zvládneme ano? Dopoledne to zvládneme, odpoledne někam vypadneme a večer to už nějak zvládneme. Pomůžu ti, a Lottie s Fizz ti taky pomůžou. Zvládneme to uvidíš.“ Povzdechl si, chytl mě za ruku a na konci se pousmál.

Nedůvěřivě jsem se na něj podívala.

„Fajn..“ povzdechla jsem si na konec.

Spokojeně se na mě usmál. Jeho úsměv jsem mu oplatila a koukla se na hodiny.

„Jimmy, běž se obléct, vyrazíme.“ Řekla jsem mu a sama vstala od stolu.

„Odvezu vás.“ Louis se naposledy napil a taky se zvedl.

Usmála jsem se na něj a vlepila mu letmou pusou. Spokojeně mi úsměv oplatil. Odešla jsem do ložnice, kde jsem ze skříně vytáhla černé džíny a černé tílko. Naposledy jsem si učesala vlasy a nechala je rozpuštěné.

„Můžeme?“ koukla jsem na Jimmyho, kterého už dávno oblékl Louis. Usmála jsem se na ně a sama si oblékla černý kabát a černé converse. Miluju černé oblečení.

Vzala jsem si kabelku a zamkla dveře. Chytla jsem Louise za ruku a společně jsme sjeli výtahem dolů až k jeho autu. Zapnula jsem si bezpečnostní pás a otočila se na Jimmyho, který už spokojeně seděl.

„Pojedeš hned do práce?“ zeptal se mě Louis, když parkoval před školkou.

„Ne.. Co budeš dělat ty?“ koukla jsem na něj.

„Nevím, mám volno.“ Mykl rameny.

„Zajedeme k Niallovi?“ zeptala jsem se ho, když jsme vystoupili z auta a chytla ho za ruku. Jimmy cupital před námi.

„A tvoji rodiče“

„Nejsou doma“ dořekla jsem to za něj a on se jen spokojeně usmál.

„Fajn.“ Otevřel dveře a vešli jsme dovnitř školky.

Pomohla jsem se Jimmymu převléct a přezout, rozloučila jsem se s ním, potom se rozloučil s Louisem a předala jsem ho učitelkám.

Chytla jsem ho za ruku a došli jsme do auta.

Ordinary life ×Louis Tomlinson CZ×Kde žijí příběhy. Začni objevovat