„Víš El.. Mám tě rád.. Jsi moje kamarádka, ale“
„Vyklop to Harry“ mykla jsem rameny, když najednou znervózněl.
„Prostě, takhle to dál nejde. Takhle to dál dělat nemůžeš.“ Zamračil se najednou a vrátila se zpátky jeho nálada, kterou měl před pěti minutami.
„Nevím co přesně takhle nejde.“ Koukla jsem se na něj.
„Ne?!“ zvýšil hlas.
„ Ne.“ Odsekla jsem.
„Chodíš pozdě do práce, věčně máš nehlášené volno, máš ve všem chyby, všechno to musím opravovat a předělávat! Byl tady kvůli tobě i ředitel a kdo myslíš že to odnese?! Chce tě vyhodit Elizabeth!“ rozkřikl se a při tom naštvaně rozhodil rukama.
„Já nechodím pozdě“ ohradila jsem se.
„NE?! Tak schválně, kolik je hodin?!“ ukázal na obrovské hodiny, které visely na jeho stěně.
„10:302“ řekla jsem .
„A v kolik začínáš hm?!“ zamračil se a založil si ruce na prsa.
„V 10.“ Sklopila jsem zrak.
„A kdy máš nastoupit?!“ jeho hlas pořád tak trochu křičel.
„Čtvrt hodiny před začátkem pracovní doby..“ svůj zrak jsme upírala do země a nervózně si pohrávala s prsty.
„Byla jsi tu? Ne nebyla. Už dva měsíce chodíš pozdě! Dva měsíce děláš ty zasraný chyby a já to dva měsíce musím poslouchat!“ křikl.
Povzdechla jsem si a omluvně se na něj koukla. Na jeho tváři byl ale pořád naštvaný výraz.
„Harry já“
„Ještě jsme neskončil. Vím že ty i Louis jste moji hodně dobří, možná i nejlepší kamarádi, ale takhle to prostě dál nejde pochop! Nemůžu za tebe pořád všechno dělat, protože sám toho mám moc. Nemám ani čas všechno po tobě kontrolovat, ale teď prostě musím, protože už dvakrát jsi to posrala tak, že z toho byl průser jako svině!“ křikl znovu.
Povzdechla jsem si a zakroutila hlavou. Svůj pohled jsem pro jistotu znovu zabodla do země.
„Takže jestli chceš takhle pokračovat, moc dlouho už tady asi nebudeš..“ povzdechl si i on.
„Můžeš jít.“ Řekl po chvíli už malinko klidnějším hlasem.
„Já jen.. Louis říkal že ti bude vo“
„Kvůli tomu víkendu? Ano vím. Nepočítej že tě na pátek a pondělí uvolním.“ Skočil mi do toho a zasedl za svůj obrovský stůl.
„Ale Harry my jsme to slíbili! Poslední dva dny! Slibuju že to doženu“ snažila jsem se ho přemluvit.
„Ne.“ Zakroutil hlavou a naťukal něco do počítače.
„Fajn.“ Řekla jsem naštvaně a odešla s prásknutím dveří.
Alex na mě udiveně koukala. Věnovala jsem jí naštvaný pohled a došla zpátky do své kanceláře.
„Co se stalo?“ zeptala se Dayana hned jak jsem dosedla.
„Neříkej že o tom nic nevíš..“ zamračila jsem se na ni a zakroutila hlavou.
„Pustí tě?“ zeptala se potom co si povzdechla.
„Ne.“ Řekla jsem naštvaně a naštvaně zapnula počítač. Zřejmě věděla o co jde.
„Promluvím s ním. Určitě tě pustí.“ Usmála se. Snažila se být milá, tak jako vždycky, ale tohle nechci.
„Ne to ne. V žádném případě. Nevšímej si toho. Já si to nějak vyřeším i bez něj.“ Vyprskal jsme na ni. Nechtěla jsem na ni být hnusná, jen mě prostě zajímalo jak to uděláme, když už jsme to slíbili a Louis přece nemůže všechny děti hlídat sám.
Nechápu co to do Harryho vjelo ? Vím že je to pravda a že ho to nebaví, ale takhle křičet na mě nemusel.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Ahoj“ usmál se na mě Louis, když jsme se sešli na domluveném místě.
„Ahoj“ prohodila jsem bez tónu.
„Co se děje?“ koukl na mě a chytl mě za ruku. Šli jsme po Jimmyho do školky.
„Harry mě nepustí.. V pondělí ani v pátek.“ Opatrně jsem se na něj koukla.
„Co?! Říkal že si to rozmyslí!“ naštvaně křikl, tak že se všichni otáčeli.
„Tak už si to zjevně rozmyslel.“ Mykla jsem rameny.
„Zavolám mu.“ Vytáhl telefon.
„Ne to nedělej. Nedostanu to volno tak jako tak. Nechci mít další problémy Loui.“ Vzala jsem mu telefon z ruky.
„Problémy?“ nechápavě na mě koukl.
„Hele to neřeš.. Spíš vyřeš to jak to uděláme.“ Povzdechla jsem si a vrátila mu telefon.
„V pátek to je jedno. Protože naši odlítají až v noci. Ale to pondělí..“ prohrábl si vlasy.
„Já nevím. Nic mě nenapadá. Jedině že by si je vzal sem do Londýna a šli by jsme k tobě? Pochybuju že se našlapeme ke mně.“ Koukla jsem se na něj.
„Ke mně v žádným případě.“ Řekl okamžitě.
„Proč ne? Říkal si snad že máš větší byt než já ne?“ koukla jsem na něj. Docela mě to zarazilo. O co mu jde?
„Jo to jo- ale.. Prostě to nepůjde.“ Zakoktal se a odvrátil zrak.
„Tomlinsone. Okamžitě vyklop proč to nejde?!“ zastavila jsem a koukla se mu do očí.
Začal se smát.
„Docela se tě bojim.“ Opřel si čelo o to moje a zasmál se.
„To je účel“ zasmála jsem se s ním.
Dal mi letmou pusu a šli jsme dál. Nenávidím ho za to jak to zamluvil!
„Takže je všechny našlapeme k tobě?“ zasmál se Louis.
„Fajn, a nebo můžeme jít k našim, ale to se mi moc nechce..“ ušklíbla jsem se.
„Mě je to jedno.“ Mykl rameny.
„Nějak je tam našlapeme“ zasmál se a objal mě kolem ramen. Spokojeně jsem se usmála a pokračovali jsme v cestě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Jsem tadyx s částí :))
Jak se vám líbí?? *.*
Chci strašně moc poděkovat za 2.5K přečtení, votes a komentáře♥ ♥ ♥
No jinak dneska zase nic nemám :DD
Nový příběh očekávejte někdy v dubnu.. :) Asi zčátkem, ještě nevím :O
Jetsli se vám část líbila, zanechte komentář a vote♥
Díky♥
Anettexox
