Viděl jsem jak Niall sklopil zrak a moje máma začala brečet.
"Je vidět, že vaše přítelkyně byla téměř po celou dobu těhotenství ve stresu a to je to nejhorší co může být.." povzdechl si.
"Přišla o to?" zeptal jsem se na rovinu se slzami v očích.
"Ehm.. Zatím ne.. Ale je velká pravděpodobnost toho, že plod nepřežije" smutně se na nás podíval.
"Kolik procent?" polkla máma.
"Máme tak 30-ti procentní šanci, že plod přežije.." usmál se.
"Takže tady pořád nějaká naděje je?" koukl se na něj Lany.
"Ano.. Je... Ale nerad bych vám dělal falešné naděje.." povzdychl si a sklopil zrak.
"Můžu jí vidět?" polkl jsem.
Nechci už poslouchat to, jak nebudu mít dítě. Je to vážně něco příšerného. Slyšet, že na něco , na co už čekáte skoro rok, vlastně nebude. Od té dob co jsme jí poznal, jsem věděl, že je to právě ona, se kterou chci mít děti.
"Jen jeden.." koukl nervózně k ostatním.
"Běž" řekl mi Niall a poplácal mě po zádech.
"Je při vědomí?" ptal jsem se doktora.
"Ano, ale zbytečně ji moc nezatěžujte" odpověděl mi jednoduše, když jsme došli k pokoji kde ležela.
"Nejdůležitější teď je, aby byla v klidu" oznámil mi a já přikývl.
"Jak se cítíte?" zeptal se jí, když přešel k její posteli.
"Co bude s dítětem?" bylo jediné co zamumlala.
"S tím se teď netrapte... Máte návštěvu" jednoduše jí odpověděl a odešel.
Jakmile mě uviděla, otočila se na druhou stranu a začala brečet.
"El" promluvil jsem na ni a sedl si na tu stranu, na kterou byla otočená.
"El je mi to všechno tak líto..." rozbrečel jsem se taky a chytl ji za ruku.
"Přijdeme o to že jo?" popotáhla.
"El na tohle se teď vykašli.. Hlavně aby si byla v pořádku ty.." snažil jsem se na ni usmát.
"Jak se na to vykašlat Louisi?!" vykřikla a hned na to se bolestivě chytla za břicho.
"Musíš být v klidu El..Nemysli na to, dopadne to dobře" hladil jsem ji po vlasech a brečel.
"Kolik máme procent?" vzlykla unaveně.
"El prosím ne"
"Kolik máme procent Louisi" skočila mi do řeči.
"30" polkl jsem, když jsem viděl, že se na novo rozbrečela.
"Postaráš se o Jimmyho?" pípla, když se ve dveřích objevil doktor.
"Jasně že jo.." usmál jsem se a nepřestával ji hladit po ruce.
"Nebuď už na něj zlej jo?" koukla se na mě smutným pohledem.
"Jo-Jasně.. El omlouvám se za to.. Ale mám poslední dobou nervy" sklopil jsem zrak a zmáčkl její ruku pevněji.
"Já vím.. Neměla jsem to začínat.. Promiň. Jen se o něj prosím nějakou dobu postarej" povzdychla si a přesunula pohled někam za mě.
"Budete muset končit pane Tomlinsone." odkašlal si doktor.
"Kdy můžu znovu přijít?" zeptal jsem se ho, aniž bych přestal pozorovat El.
"Podle stavu pacientky.. Typuji že zítra.." usmál se.
"Zítra jsem tady" usmál jsem se směrem k ní a věnoval jí letmý polibek do vlasů.
"Loui?" promluvila na mě, když už jsem byl ve dveřích a chytal se odejít.
"Hm?" otočil jsem se.
"Ty to zvládneš.." usmála se.
"Miluju tě" úsměv jsem jí oplatil a odešel.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže, přidala jsem vám díl už dneska takhle "ráno" :D. (Před chvílí jsem vstala takže.. Mám ráno:D)
Chci vám moc poděkovat za 10,9K přečtení a 1,4K votes♥
A taky bych tento díl chtěla věnovat shamshula za komentáře na dvou předešlých částech! Jsem moc ráda že se ti příběh líbí! ☺
No a taky bych vás chtěla upozornit na to, že zítra ČÁST NEBUDE! :)
Bude až pozítří.. Takže v pátek:)
Jestli se vám tahle část líbila, zanechte mi komentář a vote!xxx
Děkuji
Anettexox
