CHAPTER 54 - Pořád nemáme vyhráno.

635 34 9
                                    

*O DVA TÝDNY POZDĚJI
*pohled Louis

"Ahoj" usmál jsem se na El a políbil jí na přivítanou. 

"Ahoj" oplatila mi úsměv. Měla velké fialové kruhy pod očima a byla výrazně hubenější, ale pořád vypadala líp, než když jsme jí sem odvezli.

"Jak to vypadá doma?" zasmála se a začala se oblékat. 

"Jak by to tam mělo vpadat?" zamračil jsem se na ni, když jsem viděl její povýšený úsměv. 

"Nevím.. Byli jste tam dva týdny sami.. Dvě prasata v jednom bytě" začala se smát, zatím co si oblékala kalhoty. 

"Hej!" zahrál jsem naštvaného a zezadu ji objal. Oba jsme se začali hlasitě smát, když se snažila dostat z mého objetí. 

"Ehm.. Vidím, že zlá nálada už je pryč." ušklíbl se doktor ve dveřích, když nás viděl.

"Jdu domů, takže ano. Je" mykla rameny Elizabeth.

"Fajn.. Ehm.. Takže.. Vaše výsledky se výrazně zlepšily" odkašlal si.

"Co?!" šťastně jsem vykřiknul a nevěřícně se podíval na El a potom na doktora.

"Ale.. Pořád nemáme vyhráno" odkašlal si znovu.

Sklopil jsem zrak a ucítil, jak El stiskla mou ruku.

"Vaše výsledky se sice výrazně zlepšily, ale pořád je veliké riziko, že o miminko přijdete.. Takže. Žádný stres, žádná fyzická práce. Jen odpočinek, ležení, odpočinek." přísně se na ni podíval a ona přikývla.

"Stačí jedna malinká hádka, jedno zakřičení a můžete o dítě přijít.. Opakuji, žádny stres, žádná práce. Mluvím vážně." řekl ještě přísněji ke mě.

"Jak dlouho?" povzdychla si a pohladila se po břísku, které už bylo zakulacené.

"Dokud neporodíte" koukl na ni ještě přísněji než před tím.

"Tady... Každý den budete navštěvovat nemocnici, aby ste podstoupila pravidelným prohlídkám"podal jí papírek.

"Děkujeme.. Za všechno" usmál jsem se na něj a podal mu ruku.

El souhlasně přikývla a udělala to samé.

"Doufám, že vám to dobře dopadne" rozloučil se a my jsme ruku v ruce opustili nemocnici.

"Konečně" vydechla si El, když jsme vyšli ven.

"Jedeme k vašim vyzvednout Jimmyho" oznámil jsem jí a s úsměvem jí vlepil letmou pusu do vlasů.

Byl jsem tak rád, že jí zase budu mít každý den při sobě.

"Fajn" usmála se a dlouze mě políbila. Konečně.

"Něco nového?" usmála se na mě v autě.

"Ehm- Ne?" nervózně jsem se usmál.  A je to tady. Zabije mě. Ale to nemůže, takže se to musí dozvědět až po porodu a to mě zabije ještě víc, ale s tím už nic nenadělám.

"Proč si nervózní?" vypadlo z ní okamžitě.

"Co?- Ne já.. Jen jsem rád, že už tě mám zase u sebe" řekl jsem zaraženě a pak jí s úsměvem pohladil po stehně.

"Za to já mám novinku" usmála se a podívala se směrem k bříšku.

"Co?" nervózně jsem se na ni podíval.

"To ti řeknu až zastavíš, protože vím, že by si byl schopný, naprat to do stromu" zasmála se.

"Dělej..." zamračil jsem se.

"Ne." trvala si na svém.

"Nenávidím tě." zamračil jsem se a zaparkoval u domu jejich rodičů.

"Teď už stojíme" namítl jsem, když tiše seděla a jen se usmívala.

"Fajn... Když se to povede- a - nepřijdu o to" pohladila se s úsměvem po bříšku.

Nechápavě jsem se na ní zamračil.
Začínalo mě štvát jak jsem nevěděl o čem vlastně mluví.

"Tak.. " vzala s úsměvem moje ruce a položila je na bříško. 

"O co sakra jde?" nedočkavě jsem se na ni podíval.

"Tady, tohle.. Je tvůj syn" zářivě se usmála a ve mě hrklo. Po těle mi přeletěl mráz a do očí mi vyhrkly slzy.

"Co?!!!" zakřičel jsem a vyběhl z auta.

"Kurva jo!!!" zařval jsem a běžel k jejím dvěřím.

Počkal jsem až pomalu vyleze a potom ji dlouze políbil.

"Já budu mít syna?!" křiknul jsem znovu a objal ji ze zadu.

"Jo.. My budeme mít kluka.." zasmála se a vlepila mi letmou pusu.

"Mamí!!!" uslyšel jsme výkřik a hned na to uviděl Jimmyho, jak visí na Elizabethtině noze. 

"Jimmy" usmála se a pomalu se k němu sehla, aby ho mohla alespoň obejmout.

V tuhle chvíli jsem byl ten nejšťastnější člověk na světě.

Budu mít v rodině dva kluky a tu nejlepší holku. Nikdo nemá větší štěstí než já.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak co? Myslíte, že to malé nakonec přežije? :O Ještě se rozhodnu.. 3:) :D

Jinak chci vám strašně, horzně moc poděkovat za 12K přečtení a 1,5K votes!!!♥♥♥♥♥

Jinak s další částí počítejte nejspíš v neděli!

Příběh bych chtěla věnovat SweetieLoveLouisiana
za slohovku na jedné z předešlých částí, která mi udělala strašnou radost!!!♥♥ Děkuju:)

Jestli se vám tahle část líbila nezapomeňte mi zanechat, alespoń krátký komentář a vote! xxx

Jinak by to mělo být asi všechno. :)

Díky

Anettexox


Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 27, 2015 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Ordinary life ×Louis Tomlinson CZ×Kde žijí příběhy. Začni objevovat