„Tak a tady je můj pokoj.“ Otevřel dveře do místnosti, kde byla jen postel a skříně. Vymalováno do modra. Bylo to svým způsobem hezké.
„Hezkej“ usmála jsem se a vešla dovnitř.
„Jo jasně. Díky. Nepotřebuju tady mít pokoj za sta tisíce, když jsem jezdím jen občas.“ Zasmál se a sedl si na postel.
„Občas?“ nakrčila jsem podezíravě obočí, protože jsem věděla, že lže.
„Fajn, ale prostě. V tomhle pokoji jenom spím chápeš?“ zasmál se a natáhl ke mně ruce.
Přistoupila sem k němu a on obmotal ruce kolem mých nohou a přitáhl si mě k sobě. Jeho hlava byla na úrovni mého břicha a já si položila ruce na jeho ramena.
„Máš úžasnou rodinu Louisi Tomlinsone“ zasmála jsem se.
„Jsem rád že se ti líbí“ zasmál se se mnou.
„Ne vážně. Je to tu dokonalé“ usmála jsem se.
„Já vím!“ zabořil si hlavu do mého břicha a zakřičel tyto slova, což trochu zalechtalo. Ale zároveň to ve mně vzbudilo určitou vlnu, vzrušení? Celá jsem se zachvěla a na těle mi vyskočila husí kůže. Vím že si toho všiml, protože jsem pocítila, jak se jeho rty na mém břichu zkroutily do úsměvu.
„Líbí se ti to?“ zašeptal znovu proti mé kůži.
„Ne“ řekla jsem rázně a v tu chvíli jsem se ocitla na posteli, pod ním. Jednou rukou se opíral vedle mé hlavy a tou druhou mě pohladil po tváři. Pohledem skenoval můj obličej a jeho tělo leželo vedle toho mého.
„Ještě nikdy jsem nepotkal někoho takového jako jsi ty.“ Řekl vážným hlasem.
Usmála jsem se a chytla si jeho obličej do dlaní. Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila.
„Miluju tě.“ Usmála jsem se a sedla si vedle něj.
„Já tebe“ usmál se a můj polibek mi vrátil.
„Jsi roztomilej“ zasmála jsem se a rozcuchala mu vlasy. Vím, že tohle nenávidí. Nenávidí, když mu někdo říká že je roztomilý. Okamžitě se začne červenat a je naštvaný.
Stejně tomu bylo teď.Byl rudý jako rajče.
„Zabiju tě!“ křikl a svalil mě na postel.
„Červenáš se“ poukázala jsem na jeho tvář a vykryla ránu polštářek, kterou bych jinak schytala.
„Mlč sakra!“ začal mě doslova bombardovat. Vzala jsem si druhý polštář a udeřila jsem ho přímo do hlavy. Ten jeho pohled. Okamžitě jsem propukla v záchvat smíchu.
Zakroutil hlavou a pomalu se začal přibližovat s vážným výrazem. Bylo to až strašidelné.
„Co to děláš?! Jde z tebe strach!“ vypískla jsem a natlačila se na zeď.¨
„Ty si vážně srab!“ křikl a začal se smát pro změnu on.
„Nech mě na pokoji!“ se smíchem jsem po něm křikla. Ano jsem srab, vím to o sobě. Bojím se tmy, samoty, prostě snad všeho.
„Měli by jsme jít na oběd.“ Koukl na mě a nastavil ke mně ruku. Vstala jsem z postele a chytla se ho. Potom jsme společně došli dolů, do kuchyně za jeho mamkou.
„Chceš pomoct?“ zeptal se jí.
„Jo, jestli vám to nevadí tak prostřete.“ Usmála se směrem ke mně.
Kývla jsem a pomohla Louisovi prostřít. Zatím co on si celou dobu povídal se svou mamkou já jsem prostírala talíře.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx ODPOLEDNE xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Všichni děti i s Lottie si hrály někde na hoře a my jsme seděli v obýváku.
„Tak teď něco o tobě.“ Usmála se na mě najednou Louisova máma.
„Je mi 24, pracuju v jedné firmě, dělám papíry.“ Usmála jsem se a nervózně si promnula ruce.
„Dělá tam jako Harry, asi o tři kanceláře vedle.“ Usmál se na mě Louis.
„A znáte se?“ koukla na mě.
„S Harrym? Jo, už strašně dlouho.“ Usmála jsem se a oni na mě.
„Škoda že vás neseznámil už dřív.“ Povzdechla si a Louis se na ni nepříjemně podíval. Nechápala jsem to, ale nechala jsem to být.
„A co tvoji rodiče?“ zeptal se mě pro změnu Dan .
„Už jsou oba v důchodu. Mamka občas chodí vypomáhat někam. Kamkoliv. Pomáhají mému bratrovi se starat o děti.“ Řekla jsem s vážným výrazem.
„Máš bratra?“ usmála se na mě znovu. Dneska jsem ji snad neviděla se mračit.
„Jo, je o dva roky starší než já a má dvě malé děti. Teď se rozvádí s jeho manželkou, která je a byla tak trošku.“ Zakroutila jsem očima a zasmála se.
Jay i Dan se na mě nechápavě koukli.
„Prostě byla divná. Muselo být podle ní. A hlavně byla úplně jiná než můj brácha. On je- něco jako Louis. Pořád se všemu směje, nemlže být sám, nedokáže chvíli mlčet, prostě- No a ona je pravý opak. Baví se tím, že se zavře někde v pokoji, kde je sama a kde je ticho a je schopná si celý den číst.“ Zakroutila jsem hlavou .
„Páni. Jaké překvapení“ poslední větu Jay procedila zuby směrem k Louisovi. Začínalo mě to štvát, že mu něco naznačuje a já nevěděla co.
„Nedivím se tvému bratrovi, že se s ní rozvádí“ usmála se na mě.
„Jo já taky ne“ úsměv jsem jí oplatila.
„Mimochodem Loui, co máš v plánu za dva týdny? Myslím o víkendu?“ koukla k němu a chytla se Dana za ruku.
Louis se podíval na mě a já mykla rameny.
„Asi nic.“ Našpulil rty a taky prohodil rameny.
„Potřebovala bych,pohlídat děti“ nevinně se na něj usmála.
„Fajn..“ řekl Louis.
„Opravdu ti to nevadí?“ koukla se na něj omluvným pohledem.
„Pomůžeš mi že jo?“ koukl na mě a položil si ruku na moje stehno.
S úsměvem sem zakývala hlavou a pohladila ho po té ruce.
„Tak mi to nevadí“ zasmál se a my s ním.
„Co budete dělat?“ koukl na ně Louis po chvíli.
„Chceme prostě na víkend vypadnout s Doncasteru. Letíme do Dublinu“ usmál se na něj Dan.
Loui jen s úsměvem zakroutil hlavou a opřel se o opěradlo.
--------------------------------------------------
Jsem tady s částí.. :)
Dneska už ráno, protože večer se musím učit -_-
Mám tady 2 věci :) (Vy kdo čtete BROTHERS tak už je víte ;) )
1. Nejdou mi z telefonu posílat komentáře. Teda občas. Takže kdybych vám na ně neodpovídala, tak ne proto, že nechci, ale proto že to nejde.
2. Kdo už teď víte, že budete číst nový příběh, tak si mě followněte ;)
No a dál :)
Chci strašně moc poděkovat za 2K přečtení!!!! ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Za ty úžasné komentáře !!!!!!! ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Votes!!!!! ♥ ♥ ♥
A hlavně za ty slohovky? Které se oběvily na mé zdi!!!!!!!!!!!! ♥ ♥ ♥ ♥
Vážně už nevím jakým způsobem bych vám mohla poděkovat!!! ♥ ♥ Strašně si vás vážím a buďte si jistí tím, že mi to udělalo víc než radost!! ♥ ♥
Takže ještě jednou děkuju!! ♥
Jestli se vám příběh líbil, nezapomeňte dát vote a zanechat komentář! ♥
Díky
Anettexox
