Nakonec jsme skončili v McDonaldu, protože nikde jinde otevřeno neměli.
„Máš velký hlad?" zeptal se mě, když jsme zasedli do jednoho z boxů.
„Nebudu jíst" zalhala jsem. Umírala jsem hlady, ale chtěla jsem být rychle doma.
V tu chvíli se ozvalo moje břicho.
„Jasně.. Půjdu objednat" zasmál se.
Protočila jsem očima.
Po chvíli se vrátil, ale ne sám. Vyvalila jsem na něj oči jestli tohle opravdu myslí.
Musela s ním přijet ta paní od obsluhy s takový tím vozíčkem, aby sem dostali všechno to jídlo co objednal.
„Děláš si srandu?!" začala jsem se smát.
„Umírám hlady a ty taky, takže ne.. Myslím to vážně" zasmál se pokračoval ve vykládání jídla.
Na stole byla doslova hromada.
„Takže jez" myknul rameny a sám se pustil do něčeho, co mu bylo nejblíže. Objednal snad všechno co měli. Vyhrabala jsem si kafe a vzala si jedny ze sta hranolků.
„Tohle budeme jíst do půlnoci" znovu jsem se zasmála.
„Součást plánu" řekl s plnou pusou.
„Plánu?" zasmála jsem se taky s plnou pusou.
„Přesně" vydal ze sebe.
Se smíchem jsem zakroutila hlavou.
„Kde vlastně teď bydlíš?" zeptala jsem se ho po chvíli.
„V takovém hotelu.. Když to jde, jezdím domů.. U Harryho už nejsem, protože mi bylo blbý pořád tam být s nimi" myknul jednoduše rameny.
„Tobě to nevadí?" zeptala jsem se ho opatrně.
„Moc nadšenej z toho nejsem, ale zítra kupuju byt" zamyšleně si mě prohlížel.
„A ty? Jak se máte?" zeptal se na oplátku on.
„Jimmy? Jimmy je hroznej, pořád fňuká, vůbec to není to šťastné dítě co to bývalo" trochu jsem se pousmála.
„A ty?" zvážněl.
Nic jsem neřekla. Jen jsem zakroutila a sklopila pohled.
„Kdyby potřebovala s čímkoliv, kdykoliv pomoct.. Řekni mi" nadzvedl mi bradu ukazováčkem a setřel mi slzu, která mi tekla po pravé tváři.
Nezvládám poslední dobou nic. Jimmyho, práci, uklízení, přátele, nic. Absolutně nechápu, jak jsem to před tím mohla tak v pohodě zvládat.
„Díky.." usmála jsem se na něj a znovu se zakousla do něčeho nového.
