CHAPTER 38- Dal bych si ty palačinky

501 38 4
                                    

„Konečně" uslyšela jsem, hned jak jsem se malinko probrala.

Uviděla jsem těsně u mého obličeje Louise, který se usmíval. Na nic nečekal a vlepil mi rychlou pusu.

„ohh!" otráveně jsem zaskučela a rychle se otočila. Byla to totiž- vlastně to ani nebyla pusa. Jednoduše mě olízl.

Začal se smát.

„Musíš mi kazit ráno?!" zaskučela jsem.

„Nic ti nekazím... Jen mám hlad" začal se bránit.

„Já taky" prohrábla jsem si vlasy.

„Tak dělej, běž udělat snídani!" křiknul se smíchem s trhnul ze mě peřinu.

„Děláš si ze mě srandu?!" zamračila jsem se na něj.

„Ne" vypláznul jazyk.

„Asi tě zabiju!" křikla jsem a vylítla.

Okamžitě se rozběhl pryč.

„Tady, dal bych si palačinky" řekl a podal mi vařečku, když jsem doběhla do kuchyně.

„Chceš tou vařečkou po hlavě?!" zpražila jsem ho pohledem.

„Radši bych ty palačinky" skousl si spodní ret a začal se smát.

Plácla jsem ho do zad a chystala se na odchod.

„Kam jdeš?!" křiknul za mnou.

„Do postele.. Čekat na snídani" křikla jsem na zpět a zalezla zpátky do postele.

„El?!!" uslyšela jsem po chvíli z kuchyně.

„Co?!!" zaskučela jsem.

„Asi jsem si uřízl prst!!" zněl vystrašeně.

To je ale debil.

Vstala jsem a doběhla do kuchyně.

„Co je?!" křikla jsem vystrašeně. Nic jsem ale neviděla.

„Nic.. Pojď mi pomoct. Nevím jak se to dělá" nevinně se na mě podíval.

„Si vážně tak blbej Louisi?! Víš jak jsem se lekla?!" křikla jsem na něj.

„Máš o mě strach?" usmál se.

„Ne- samozřejmě že ne.. Si mi ukradenej" zarazila jsem se.

Otočila jsem se, že půjdu.

„Kam si myslíš že jdeš?!" křiknul po mě.

„Spát?!" otočila jsem se.

„V 10?" zasmál se a poukázal na hodiny.

„10?! Proč jsi mě nevzbudil?!" křikla jsem znovu.

„Protože máš volno" poslal mi vzdušnou pusu.

Nadzvedla jsem obočí.

„Díky mě" udělal drsňácký obličej.

„Jasně..Díky" zasmála jsem se a šla k němu. Obmotala jsem si ruce kolem jeho pasu a vlepila mu pusu.

„Tak.. Teď pojď udělat ty palačinky" zopakoval znovu tuto větu.

„Agghr" zaskučela jsem a začala je dělat.

Pomáhal mi. Po chvíli jsme měli hotovo.

Snědli jsme snídani a oblékli se.

„Co budeme dělat?" zeptala jsem se ho, když jsem seděla v jeho obětí na gauči a dělala si nějaké věci do práce, zatím co on se díval na něco v televizi.

Ordinary life ×Louis Tomlinson CZ×Kde žijí příběhy. Začni objevovat