V práci jsme dneska skončili opravdu brzy. Jimmy byl ve školce a Louis někde na dva dny pryč. Doma jsem neměla co dělat a tak jsem šla k našim.
Strčila jsem klíče do zámku a odemkla.
„Ahoj!“ křikla jsem, když jsem vlezla do haly a nikdo mi neodpovídal.
„Co- Co tady děláš?“ vylezl Niall z kuchyně, s otevřenou pusou do kořán.
„Jdu- Jdu domů?“ nervózně jsem na něj koukla. Nechápu, z čeho je tak vykulený.
Udělala jsem krok do kuchyně,ale on si stoupl do dveří.
„Kde jsou naši? Co to sakra děláš?!“ zamračila jsem se na něj.
„Nic. Nejsou doma“ „nevinně“ se zasmál.
„Hm. Uhneš se, nebo budeme stát na chodbě?“ znovu jsem se na něj nechápavě podívala. Začínalo mě štvát, že se chová takhle divně.
„Jak to že nejsi v práci?“ nacpal se do dveří ještě víc.
„Sakra Nialle začalo ti hrabat?! Pusť mě sakra dovnitř, nechápu o co- o co- ti..“
Otevřela jsem pusu dokořán, když jsem vlezla do kuchyně.
„Lauro?!“ otevřela jsem pusu dokořán a na oba se zamračila. Niall si mnul oči a ona tam nervózně stála.
„C-Co tady děláš?“ koukla jsem se na Nialla.
Jen zakroutil poraženě hlavou a povzdechl si.
„Přišla mě navštívit.“ Nervózně se zazubil a stoupl si vedle ní.
„Jo, to jsem si všimla.“ Odsekla jsem a začala vyndavat nákup, který jsem přinesla.
„Proč si naštvaná?!“ stoupl si vedle mě Niall.
„Nejsem naštvaná.“ Odsekla jsem a bez zájmu ho obešla . Ani nevím proč jsem byla naštvaná. Jen prostě nemám ráda překvapení typu „moje kamarádka spí s mým bratrem, nic o tom neví a ani se pomalu neznají.“ Asi to bude ten důvod.
„Hm jasně.“ Odsekl na oplátku on.
Zamračila jsem se na něj a udělala si pití.
Nenávidím, když mi Niall něco tají. Vždycky si všechno říkáme, všechno. Já mu říkám všechno. A pak ho přijdu pozdravit, protože jsme se asi 5 dní neviděli a nachytám ho tady s ní.
„Co ti na tom tak vadí?!“ křikl.
„Nic jen. Vždycky jsme si všechno říkali! A najednou nic! A myslím že jste mohli s tímhle ještě chvíli počkat!“ křikla jsem na zpátek a vzteky bouchla do linky.
„Chtěl jsem ti to říct jasný ?! Ale jak jsem asi měl, když jsi byla pryč celý víkend?! A o tom spěchání tady ty radši nemluv!“ zamračil se. Laura nervózně stála za ním.
Jen jsem se na něj zamračila. Má pravdu, já bych tady o spěchání měla nejmíň co mluvit. Po ani ne týdnu jsme spolu s Louisem začali chodit. Ale to je přece jedno sakra!
„Děti to vědí?!“ otočila jsem se po chvíli s naštvaným výrazem.
„Ne. Neví to nikdo. Jen ty.“ Sklopil zrak.
„Neřekl si to ani rodičům a“ otevřela jsem pusu dokořán a zamračila se.
„Já asi půjdu.“ Řekla najednou Laura.
„Nikam nechoď!“ křikli jsme na ni oba najednou.
Koukla jsem se na Nialla a on se koukl na mě. Oba dva najednou jsme se začali smát.
