Schytávala jsem stovky hovorů a SMS od Louise. Myslím, že viděl Niallovo auto a dostal strach.. Nekoukala jsem se na ty zpráv, ani jednu jsem si nepřečetla.
„El?“ uslyšela jsem mámin hlas na chodbě. Rychle jsem se snažila setřít slzy, ale kdyby se mi o povedlo, byla jsem nateklá a měla jsem kruhy pod očima.
„El? Jsi tady?“ vlezla do dveří a sedla si ke mně na postel.
„Co se děje?“ ustaraně se na mě koukla.
„Nic jen…“ znovu jsem se rozbrečela. Vím, že kdybych jí řekla pravdu, odsoudila by Louise tak, že by nesměl už nikdy přejít přes tenhle prach.
Oh, jen že on přes něj už nikdy nepřejde. Nechci ho vidět! Nikdy!
„Louis?“ pohladila mě po zádech.
„Jak to víš?“ okamžitě jsem se na ni koukla. Doufám, že jí to Niall zase všechno vyslepičil.
„Já nevím. Proč bys jinak byla smutná? A brečela tady sama zalezlá?“ mykla rameny. Fajn, alespoň že mlčel.
„My jsme se pohádali.“ Zalhala jsem.
„A jen kvůli tmu se tady takhle hroutíš?“ vykulila na mě oči.
„Není to jen obyčejná hádka mami… Byla to velká hádka.. Už ho nechci nikdy vidět!“ naštvaně jsem křikla.
„Ale zlatíčko.. Všechno bude dobrý.“ Objala mě a políbila mě do vlasů. Je mi jasné, že v tomhle se bude zastávat spíše Louise než mě.. Nechci, aby se dozvěděla to, že mě podvedl. Jestli moje matka něco nenávidí, tak je to nevěra.
„A teď už tady přestaň brečet a pojď za námi dolů.. Přijdeš na jiné myšlenky“ povzbudivě se na mě usmála. Kývla jsem a trošku se upravila. Vzala jsem si mikinu a přidala se venku k ostatním.
Laura s Niallem se po mě hned starostlivě koukli. Usmála jsem se na ně a zasedla vedle Nialla.
Vzala jsem si na klín Jimmyho a políbila ho na tvář.
Nemohla jsem si nevšimnout tátovo ustaraného pohledu. Jen jsem se na něj usmála a dál to radši ignorovala, abych se nerozbrečela znovu.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Někdo zvoní“ řekla máma a zvedla se.
„Jdu tam mami“ zvedla jsem se taky. Nevím kdo to je, ale chce se mi celou tu hodinu co tady sedíme brečet. Takže až to vyřídím, hezky si chvilku pobrečím a pak se vrátím a budu dělat že jsem v pohodě.
Usmála se a sedla si na zpátek.
Šla jsem směrem ke dveřím, které jsem otevřela.
Myslela jsem, že si ze mě někdo musí dělat srandu.
„Ahoj“ usmál se jakoby nic, ale jeho úsměv byl až moc nejistý. Nejspíš něco tuší, ale není i jistý.
Beze slov jsem se mu snažila přibouchnout dveře, ale ten idiot tam strčil nohu.
„El prosím promluvme si“ smutně se na mě podíval.
„Jestli si myslíš, že mám náladu se s tebou bavit, tak to teda nemám“ odsekla jsem a šla pryč.
On šel za mnou. Šla jsem do kuchyně, aby nás ostatní neslyšeli.
„Máš minutu, pak vypadneš a už tě nechci nikdy vidět“ zavrčela jsem na něj a opřela se o linku.
„Co?!“ nechápavě vyjeknul.
„Nedělej blbého ano?!“ odbyla jsem ho.
Povzdechl si a smutně se na mě podíval. Fajn, když nebude mluvit on, budu mluvit já.
„Co po mě chceš?! Nemyslíš, že už takhle si toho nezkazil dost?! Zklamal si mě! Tak moc! Nevím, co tady ještě chceš! Doničit mě?! Nemusíš.. Jsem na dně! Teď vypadni!“ křičel jsem skrze vzlyky.
„Nech si to prosím vysvětlit“ pípnul a chytl mě za ruku.
„Nedotýkej se mě!“ křikla jsem na něj a ucukla.
„Já ti to chtěl říct jasný?!“ zamračil se.
„A co?! Že se taháš s jinou?! To si mi chtěl říct?!“ křikla jsem.
„Já se s nikým netahám“ procedil skrze zuby. Bylo značně vidět, že je naštvaný. Ale mě je to úplně jedno.
„NE?! A co to bylo?! Sestra?!“ vysmála jsem se mu.
„Vůbec nic o tom nevíš“ odsekl.
„To máš asi pravdu! A jsem za to ráda! Nechci vědět nic o tvém hnusném vztahu s jinou!“ zakřičela jsem. Už nemám sílu.
„Nech si to prosím vysvětlit!“ křikl tentokrát i on.
„Nechci! Všechno chápu!“ otočila jsem se k němu zády.
„Jasně že jo! To jsi totiž přesně ty! Ty a tvoje tvrdohlavost! Vždycky musíš mít pravdu!“ zamračil se na mě.
„Není to o mojí tvrdohlavosti! Je to o tom, že jsi hnusnej, podrzákej idiot Louisi!“ zařvala jsem na něj.
Zarazil se.
„Idiot?!“ naštvaně zopakoval.
„Jo, přesně tak“ zakývala jsem na souhlas.
„Myslím, že už si nemáme co říct“ sklopila jsem zrak. Je mi jasné, že tohle znamená definitivní konec.
„Jo asi máš pravdu!“ naštvaně třískl do stolu, vedle kterého stál.
„Máš pravdu! To já jsem ten debil! To já jsem ten, kdo všechno posral! Je konec, hm?!“ naštvaně se na mě podíval. V jeho očích nebyl vidět vztek, ale i smutek.
„Jo asi jo!“ křikla jsem po něm i já.
„Nemysli si, že jsme to tímhle vyřešili! Nenechám tě, dokud ti to nevysvětlím“ pronesl normálním tónem hlasu a zmizel.
Zhroutila jsem se na podlahu a poddala se své bolesti.
------------------------------------------------------------------
Takže máme tady část!! :)
Nevím jak se vám líbí :DD
Chci jen upozornit na výskyt chyb, protože tohle píšu na nt a neumím prostě tady psát bez chyb -_- :DD
No a pak už chci jen poděkovat za přečtení, votes a komentáře!! ♥
Díky)
Anettexox
