O DVA DNY POZDĚJI
„Ahoj“ rozloučila jsem se s Jimmym a vyrazila do práce.
Cestou jsem si koupila kafe, ve své oblíbené kavárně a vešla do budovy.
Stále jsem neměla na nic náladu. Stále na to musím myslet. Jak sakra mohl?!
„Ahoj“ pozdravila jsem bez výrazu, když jsem přišla do kanceláře kde seděla Dayana a Harry.
„Ahoj“ pozdravili oba s nervózními výrazy v obličeji.
„Něco se děje?“ zeptal se Harry.
Zasedla jsem s kamennou tváří za svůj stůl a snažila se nebrečet.
„Co se děje El?“ zeptal se mě po chvíli znovu.
„On.. Podvedl mě chápeš to?!“ znovu jsem se rozbrečela.
Harry se na mě smutně podíval a nervózně si skousl spodní ret.
Jak to že není… Tak moment.
Otevřela jsem pusu dokořán a zamračila jsem se na něj. Všechen smutek ve mně se okamžitě změnil na vztek. Hodně velký vztek.
„Já jsem ti to chtěl říct!“ vylekaně vypískl jako malá holka.
Hned věděl o co se jedná! Samozřejmě že to věděl!
„Ty si to věděl!!!“ křikla jsem.
„El věř mi. Myslel jsem že to víš!“ křikl stejně vystrašeně jako před tím.
„Nemůžu uvěřit že celou tu dobu to víš a chodíš okolo mě jakoby nic!!“ zakřičela jsem. Dayana se na nás jen nervózně dívala.
„Ty to víš taky?!“ štěkla jsem na ni.
„Ne- Teda.. Nechápu o čem se tu bavíte?!“ obranně se na mě podívala. Propálila jsem ji pohledem a vrátila se zpět k tomu srabovi, co se krčil u dveří.
„To si říkáš kamarád?!!“ křikla jsem po něm a do očí se mi začali tlačit slzy.
„Zajdu pro kafe“ řekla D a vyběhla jak nejrychleji to šlo.
Harry se za ní jen zoufale díval.
„Věř mi.. El. Opravdu jsem ti to chtěl říct“ koukl se znovu na mě.
„Nevěřím ti jasný!!? Nevěřím ti ani slovo!!“ zařvala jsem a rozbrečela se.
„Nebreč prosím..“ pronesl potichu.
„Divíš se že brečím?!! Po tom co jste mi vy dva udělali?! Vždycky jsem si myslela, že alespoň ty nejsi jako ti ostatní!!“ vysmála jsem se mu i přes ty slzy.
Sklopil zrak.
„Jsi hajzl Harry! Hajzl! Ne kamarád!“ křikla jsem na něj. Musela jsem mít řasenku snad všude.
„Já vím.. Omlouvám se..“ zoufale na mě kouknul.
„Za tohle se do prdele neomlouvej! Protože na tohle omluva neexistuje!“ zakřičela jsem a zhroutila se na stůl.
Ozvalo se klepání, ale já to ignorovala.
Někdo vešel.
Myslela jsem, že mě snad trefí.
„No super“ popotáhla jsem, když jsem spatřila, kdo to je.
„Co se děje?“ koukl se zamračeně na Harryho.
„To jste se na mě domluvili nebo co?!!!“ zakřičela jsem na ně. Musela to slyšet celá budova, ale to mi bylo v tuhle chvíli jedno.
„Ne!“ řekli oba na ráz.
„Nech mě to prosím tě vysvětlit“ pohladil mě po vlasech a sedl si na můj stůl.
„Neopovažuj se mě dotýkat! Už nikdy se mě nedotýkej!“ vzlykla jsem.
„El, vím že jsem to posral..“ smutně se na mě podíval.
„Jo to máš teda pravdu“ skočila jsem mu do toho.
„Nech ho prosím tě chvíli mluvit!“ okřikl mě Harry. Myslí to vážně?! Ne.. Tohle musí být jen zlý sen.
„Proč bych měla?! Vím všechno co jsem potřebovala! Věděla jsem, že jsme to zbytečně moc uspěchali, ale ty ne! Ty jsi pořád přesvědčoval, že jeden o druhém víme všechno a že už není nic co by jsme měli vědět!“ křikla jsem a probodla jsem Louise pohledem.
„Ale“
„Myslím, že si vynechal jednu věc. Jen takový malý detail!“ skočila jsem mu do toho. Nehodlám ho vyslýchat. Ať prostě odejde a už se nikdy nevrací.
Harry si povzdechl a promnul si oči.
„Prosím..“ povzdechl si Louis.
„Nechci od tebe nic slyšet ! Nechápeš to?! Všechno si posral! Všechno“ vzlykla jsem.
„Ano, možná jsem to posral, ale ty musíš být vždycky tak zatraceně paličatá!! Neumíš si nechat nic vysvětlit!“ křikl teď on po mě a naštvaně se zvedl ze stolu.
„No tak alespoň nikomu nelžu! Nelžu mu o tom, jak ho miluji a pak ve skutečnosti jsem s nikým jiným!“ zakřičela jsem po něm.
„Kdyby sis to nechala vysvětlit, nikdy by si neudělala takovouhle scénu!“ křikl a rozhodil rukama.
„Nech mě být!“ zakroutila jsem hlavou.
„Došli ti argumenty, hm?!“ povýšeně se na mě podíval.
Vzala jsem propisku co ležela na stole a naštvaně jí po něm hodila.
„Už nikdy tě nechci vidět! Nikdy!“ zakřičela jsem a on zmizel.
Položila jsem si hlavu na stůl a rozbrečela se ještě víc.
Proč mi to dělá? Proč sem vůbec přišel? Proč prostě nemůže zmizet z mého života, tak snadno jak do něj přišel?!
Proč?! Proč ho musím tak strašně moc milovat?! Proč musí být tak hnusně oblíbený!
Nenávidím ho.
„El..“ ozvalo se místností.
„Nech mě být Harry..“ popotáhla jsem.
„Je mi to moc líto.. Nechtěl jsem aby se tohle stalo.. Opravdu nechtěl.“ Povzdechl si.
„Běž pryč..“ nekoukala jsem se mu do očí a stále brečela s hlavou položenou na stole.
Nechci s nikým mluvit. S nikým. Chci jen ležet a brečet.
„Vezmi si dneska volno.“ Pronesl, pohladil mě po zádech a odešel.
Oblékla jsem si kabát, vzala si kabelku a odešla domů.
---------------------------------
Ano správně jsem na živu... :DDD
Ne, vážně moc se omlouvám, ale jak asi všichni moc dobře víte.. Je třičtvrtiletí a taky nádherné počasí♥
Takže se na PC ani nedostanu, protože se buď to učím a nebo jsem venku.. :( :)
Každopádně je tady část.. :)
Jak se vám líbí? :O
Čekali jste že to Harry věděl? Čekali jste další takovouhle hádku? :O
Mám tady dvě věci.
Musím upozornit na to, že do konce školního roku, nepočítejte s tím, že buzdu přidávat pravidelně, protože si musím opravovat známky, potom jedu na 5dní na Slovensko, hned potom na 8 dní do Anglie, budu přespávat u kamarádek a jak už jsem tady zmínila, jsem pořád venku.. :)
Takže přidávání obden se ruší.. Budu přidávat normálně, ale jen ne pravidelně.. :)
A ta další věc jsou komentáře..
Existujou části, kde je jich 20, jenže teď? 2? 4? :(
Opravdu mě to bez vašich názorů nebaví.. Připadá mi to, jakoby vás to nebavilo?
No nevím no.. :(
Jinak asi ještě dneska už přidám prolog k novému příběhu, tak se na něj prosím koukněte .. :)
Díky
Anettexox
