CHAPTER 32- Omlouvám se..

451 40 4
                                    

POHLED HARRY

„Jsem v pěkný prdeli Harry" povzdechl si a nalil do sebe další skleničku alkoholu.

„Neznamená, že když budeš bydlet u mě, jsi v prdeli." Zasmál jsem se. Snažil jsem se ho alespoň malinko povzbudit, ale věděl jsem, že to stejně nebude k ničemu.

„Není to o tom, že budu pár dní u tebe. Je to o tom, že mě dneska vyhodil z práce.. A o tom, že Elizabeth už se mnou nejspíš nikdy nepromluví" zakroutil hlavou a zkoumavě si začal prohlížet prázdnou skleničku.

„Moment.. On tě vyhodil?!" nechápavě jsem se na něj podíval. Čekal, jsem že ho vyhodí, ale stejně jsem tak nějak doufal, že se to nestane. Protože jestli se na něj naštve Katein táta, je vážně v hajzlu.

„Jsem v prdeli" myknul rameny a řekl si o další skleničku.

Takhle na dně jsem ho ještě nikdy neviděl. Je to můj nejlepší kamarád už od puberty. Bylo mi ho vážně líto a byl jsem připraven poskytnout mu jakoukoliv pomoc.

„Ne- Nejsi." Pozoroval jsem ho při tom, jak pije další skleničku.

„A nepij tolik" okřiknul jsem ho, když si nalíval další skleničku.

„Nemám co ztratit.." řekl jednoduše.

„Pane bože Louisi.. Máš přece spousty peněz. Tak toho nech." Zakroutil jsem hlavou, protože to byla pravda. Jeho výplata byla opravdu vysoká.

„K čemu mi jsou?!" zamračil se na mě.

Soucitně jsem se na něj podíval a sledoval ho, jak se slzami v očích vyprazdňuje obsah další skleničky.

„Hele to je jedno.. Co dělá El? Jak se má?" otočil se na mě s jiskrou v očích.

„Nevím. Nebaví se semnou a v práci byla tenhle týden jen dvakrát.." myknul jsem rameny a povzdechl si.

„Aha" sklopil zrak a znovu si nalil.

V tu chvíli mě něco napadlo.

„Co kdyby si pracoval u nás? Vím že se na naší budově teď uvolnilo místo." Nadějně jsem se na něj podíval.

„Ne.. Tohle po tobě nemůžu chtít. Děláš toho pro mě dost.." zakroutil nesouhlasně hlavou.

„Proč ne?" nechápavě jsem se na něj koukl.

„Víš co Harry.. Odstěhuji se domů, do Doncasteru. Najdu si nějakou práci, byt, zapomenu na všechno co se stalo a začnu od znova. Někoho si najdu.. Budu mít děti" myknul rameny.

Je už vážně opilý.

„Neříkej sračky Louisi. Oba víme, že na ni nezapomeneš. A tohle nikdy nedělej jasný?! Už se o tom ani nezmiňuj" zamračil jsem se na něj a vytrhnul mu lahev, ze které jsem se napil já sám.

Věnoval mi zamračený pohled a pak se zadíval někam ke dveřím.

Otočil jsem se tím směrem a viděl Nialla, který šel přímo k nám.

Jestli ho nezabije teď, tak už nikdy.

„Ahoj" pozdravil jsem ho. Snažil jsem se nevypadat nervózně.

Louis polkl a Niall si se zamračeným pohledem stoupl k našemu stolu.

„Jdeš ven, nebo ti jí mám dát tady?!" křiknul směrem k Louisovi, který se na něj polekaně díval.

„Nialle přestaň. Uklidni se. Pojď to vyřešit normálně. V klidu" chytnul jsem ho za rukáv.

„Jak mám řešit to, že moje sestra kvůli němu nemůže dělat nic?!" křiknul a ukázal na něj.

Prosebně jsem se na něj podíval a on si nakonec sednul vedle mě.

„Tak poslouchám" odfrknul si a podíval se na Louise.

„Nevím kde mám začít" pípnul Louis a zmateně se na mě podíval.

„Tak třeba.. Kdo je ta holka?!" Niall myknul rameny.

„Je to.. Kate. Už s ní nejsem." Louis sklopil zrak.

„Ještě aby jo." Vysmál se mu Niall.

Povzdechl jsem si a dál sledoval jejich rozhovor..

„Proč si El podvedl?!" zamračil se na něj Niall.

„Já jí ale nepodvedl!" Louis se rozkřiknul a udělal obranné gesto rukama. Všichni se teď dívali k našemu stolu.

„Byl jsem s ní proti mé vůli.. Těch šest měsíců co jsem s Elizabeth jsem s ní nespal! Přísahám." Začal se znovu bránit.

„Ty radši nepřísahej" zakroutil hlavou Niall.

„Proč si s ní byl?" koukl na něj po chvilce znovu.

„Kvůli práci.. Vím zní to debilně." Myknul rameny.

„Jo to teda" zamračil se na něj Niall a Louis si povzdechnul.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Promiň brácho.. Kdybych tohle všechno věděl. Nikdy bych na tebe nebyl takovej." Omluvil se asi  po hodině Niall.

„Ne. Já tě naprosto chápu. Kdyby tohle udělal někdo mojí sestře, asi bych ho zabil" Louis si povzdechl a zakroutil hlavou.

„Kdykoliv budeš něco potřebovat, nebo tak. Stav se. Nebo prostě jen tak. A El neřeš, já jí nějak zpracuji" mrknul Niall.

„Ne. Nechci aby si jí do něčeho nutil. To musí ona sama, ale díky." Usmál se na něj Louis.

„Tak já zase jedu" řekl Niall a zvednul se.

„Pro ty papíry si přijeď o víkendu." Usmál jsem se na něj.

„A já až pojedu z Doncasteru, tak si je vyzvednu" kývnul s malým úsměvem Louis.,

„Dobře, tak se mějte" s těmito slovy Niall opustil klub.

———————————-

Máme tady část až dneska ! :)

Je to tam schválně takhle udělané, aby jste ještě nevěděli úplně všechno :D

Jinak strašně moc děkuju za 5K přečtení a 766 VOTES♥

Díky! ♥

Nevím kdy bude další část.. Možná zítra? Uvidíme podle přečtení a koímentářů :p

No a myslím, že pro dnešek po vás nic nechci.. :D

Takže

Díky :D

Anettexox

Ordinary life ×Louis Tomlinson CZ×Kde žijí příběhy. Začni objevovat