"Samantho!" Vyjekla Ginny hlasitě když se vzpamatovala a skočila mi do rozevřené náruče. Silně utáha své štíhlé paže kolem mého těla, načež jsem ji stejně silné objetí opětovala a začala se s ní kolébat ze strany na stranu. "Nečekala jsem tě tak brzy." Vysvětlila své překvapení a odtáhla se ode mě když za sebou zaslechla vrzání hlavních dveří. Obě jsme se tím směrem podívaly a mé tmavé oči se zahleděly na ještě více šokovanější Hermionu.
"Taky tě moc ráda vidím, Mio." Řekla jsem když se Hermiona neměla k žádnému slovu či pohybu. Uraženě jsem si odfrkla a založila si ruce na hrudi. "Vidíš mě po měsíci a koukáš na mě jako tele na vrata." Zamručela jsem jednu z mudlovských hlášek a přimhouřila oči.
"U Merlinových vousů!" Zaječela konečně ohlušujícím křikem a rozběhla se ke mně. To že měla v cestě pohovku ji nezastavilo. Ladně ji přeskočila a stejně jako Ginny před chvilkou, mě objala stejnou silou. "Bože, tak ráda tě vidím. Nemůžu tomu uvěřit." Její milý a usměvavý obličej mě donutil k úsměvu. "Harry, Rone!" Zakřičela hlasitě aniž by se ode mě odtáhla, díky čemu jsem málem přišla o sluch. Nepříjemně mi v uchu zapískalo a můj obličej se zkřivil do bolestné grimasy.
"Co je, Miono?" Odpověděl ji na křik sborový hlas dvou mladíků, kteří následně vešly za námi do místnosti a s otevřenými ústy mě pozorovali, než se konečně odhodlali promluvit. "Sam." Nebyl ti nijak originální pozdrav, ale byla jsem ráda že je po takové době slyším a vidím.
"Kluci." Oslovila jsem je, odtáhla se od Hermiony abychom na sebe navzájem viděli a přešla k těm dvěma vyjukaným čarodějům. "Objetí nedostanu?" Pozvedla jsem obočí a zasmála se když mě do objetí vtáhnul první Harry a později i Ron. Zrovna v Ronově objetí jsem za jeho zády zahlédla další dvě zrzavé hlavy.
"Ne, ne. Brownová!" Zaječeli oba, odtrhli ode mě svého mladšího bratra a společně mě obejmuli. Opravdu mi tihle dva chyběli, skoro jsem se s nimi nebavila, ale když už jsme mluvili, stálo to za to.
"Freddie, Gerorgi!" Prohlédla jsem si je pozorně když mě po chvilce mačkání pustili a já se mohla svobodně nadechnout. Ale při pozorném prozkoumávání Freda jsem vyvalila překvapeně oči. "Co to máš sakra s uchem?" Vyjekla jsem a ukázala na jeho obvázanou hlavu s kartáčkem zastrčeným v onom zraněném uchu. Fred se zasmál.
"Ale, menší nehoda když mě honili Smrtijedi, nelam si s tím hlavu, Princezno." Mávnul nad tím ruku, jako kdyby se nic nedělo a štípnul mě uličnicky do tváře. Překvapeně jsem vyjekla a za tvář se chytla.
"Co děláš?" Zasmála jsem se a pohlédla na usměvavou ženu u dveří. Ginny k ní přiběhnula a než žena stačila něco říct, byla v mžiku u mě a tiskla moji ruku.
"Mamko, to je Samantha Brownová. Sam, naše mamka." Seznámila nás Ginny rychle a po vyslovení našich jmen se na naších tvářích objevil úsměv.
"Dobrý den, paní Weasleyová, moc ráda vás poznávám." Řekla jsem a pohlédla ji do očí, které měla stejné jako všichni její zrzavé děti. Úsměv mi opětovala. I úsměv měla stejný, až mě to lehce děsilo, ale já mám co říkat když je má matka 'má sestra.'
"Potěšení je na mé straně, děti o tobě moc hezky mluvily." Mrkla na mě nadšeně a porozhlédla se po všech svých dětech. "Atrhure, koukej kdo dorazil." Promluvila na muže který nepozorovatelně vešel za námi aniž by na něj koukla. Mé oči se hned na to střetnuly s očima Arthura Weasleyho.
"Slečno Brownová, čekal jsem kdy dorazíte." Usmál se na mě další zrzavý člověk. V tomhle domě jsou snad všichni zrzaví, pokud nepočítám sebe, Harryho a Hermionu za mými zády.
"Pane Weasley," Pozdravila jsem mile a potřásla si s ním rukou. "moc ráda vás po tak dlouhé době vidím." Jeho levá dlaň mě pohladila po rameni a usmál se na mě pyšným úsměvem poté, co si mě pozorně prohlédnul.
"Vyrostla z vás nádherná slečna." Zkonstatoval a stoupnul si ke své ženě, Molly, a objal ji kolem pasu. "Jak se má matka?" Povytáhl obočí a já si ty dva rychle prohlédla. Na to, že mají údajně sedm děti a jsou spolu skoro déle než dvacet pět let, jim to náramně sluší a vypadají opravdu šťastně.
"Jak nejlépe to jde." Zakroutila jsem zmateně hlavou když mi došlo že na ně zírám déle než bylo slušné a pohlédla na dalšího zrzavého mladíka, který si odkašlal aby na sebe upoutal pozornost. Všimla jsem si dalších zelených očí, pohledné tváře s ne příliš krásnou velkou jizvou.
"Vy musíte být Bill." Natáhla jsem k němu ruku, kterou s úsměvem přijal. " Jsem Samantha, moc mě těší a děkuji za pozvání." Představila jsem se a usmála se když se na jeho tváři objevilo to samé gesto, co ostatním členům jeho rodiny.
"To mě těší, Sam." Mrkl a odstoupil ode mě aby mohl chytit za ruku drobnou, sympatickou blondýnku. "Toto je má snoubenka Fleur, možná už se znáte."
"Slyšela jsem o vás, moc ráda vás poznávám." Podala jsem blondýně naproti sobě ruku a potřásla si s ní na pozdrav. Úsměv mi zářivě opětovala.
"Já vás. Vy jste ta z Kruvalu, že?" Přesvědčovala se načež jsem souhlasně přikývla. "Kamarádka Cedrika?" Opět jsem přikývla, ale ne tak s širokým úsměvem jako doteď. Zarazila se a plácla se do čela. "Omlouvám se, prostě to ze mě vypadlo. Cedrika jsem si oblíbila a to že ho zná někdo... víš co? Už nebudu nic říkat." Zmatkovala a plácala jednu blbost za druhou a následovně nad tím radši mávnula rukou a plácla se do čela znova, tentokrát silněji.
"To je v pořádku." Ubezpečila jsem ji. "Mimochodem, gratuluji." Kývla jsem hlavou směrem k její levé ruce abych odvedla téma jiným směrem. Pohlédla na velký zářivý prsten a rozzářila se jako slunečnice.
"Děkuju." Zaradovala se, něco zamumlala, políbila Billa a zmizela pryč. Následovala ji i Molly s Arthurem a já zůstala se svými spolužáky v nádherné místnosti.
"Takže." Promluvila jsem po chvilce ticha a pokynula jim, aby se okamžitě posadili na pohovku a koukali na mě. "Teď mi sakra vysvětlíte, kde má Fred ucho a jestli vám náhodou nešplouchá na maják." Rozhodila jsem rukama a všichni kromě Hermiony a Harryho na mě nechápavě, po vyslovení mé otázky, pohlédly.
"Co?" Vyjekl Ron s povytáhnutým obočím. Nevěřícně jsem pohlédla na ty dva, kteří tušili co tím myslím a pouze se tomu smáli. Frustrovaně jsem vydechla, sedla si na křeslo u krbu a přimhouřila na všechny čtyři Weasleovi oči.
"U Merlinových vousů! To na vás táta nepoužívá mudlovské hlášky?" Jejich táta dělá na ministerstvu, zajímá se o život mudlů a o všechny věci kolem nich, a oni netuší co znamená jedna blbá věta. Promnula jsem si čelo když Fred promluvil.
"Ne?"
"Tak s tím začnu znova." Pohlédla jsem zrovna na Freda, který měl stále druhý konec kartáčku zapíchnutý v uchu. "Vyklop, kam ti odešlo ucho, Weasley."
8. 3
