Seděla jsem s Hermionou a Ronem u stolu v malém domku na pláži, ke kterému jsme se před pár dny přemístili z Malfoy manoru. "Děkuji, Fleur." Usmála jsem se vděčně na blondýnku když přede mě postavila hrnek s horkou kávou. "Kde je Harry?" Pozvedla jsem obočí a koukla se na své kamarády. Hermiona si povzdychla.
"Šel za Dobbym." Vydechla smutně a vděčně se usmála na Fleur když se vrátila s dalším hrnkem. Tentokrát přinesla Hermionin oblíbený čaj.
"Je to tu moc krásné, Bille." Promluvila Lenka aby změnila téma. Bill se zarazil v umývání nádobí a stočil k ní pohled stejně jako my ostatní. Byl zaskočený, nebyl zvyklý na Lenčiny připomínky tak jako my ostatní.
"Patřil tetě, s Ronem a ostatními jsme sem jezdívali jako děti. Teď slouží jako ukryt pro členy Fenixova řádu." Vydechl Bill stále zaraženým hlasem. Lenka tuto odpověď brala jako jiný způsob poděkování, takže nadále už mlčela. Všichni jsme byli tiše a každou minutu jsme očekávali, kdy se Harry vrátí zpátky.
"Musím jít za tím skřetem." Vydechl zadýchaně když se, po hodině strávené venku, vrátil. Nechápavě jsme na něj všichni pohlédli a přestali se zabývat svojí dosavadní činnosti. S Hermionou jsme si opět vyměnily zmatené pohledy, než jsem se rozhodla promluvit jako první.
"Co s ním chceš řešit?" Nechápala jsem proč chce vůbec něco řešit se skřetem. Každý přece věděl jací skřeti jsou a proto mě to nenechávalo chladnou.
"Chci se ho zeptat na víc věcí." Pokrčil Harry rameny, ale tím mi na otázku neodpověděl. A to mě štvalo. Ještě víc mě naštvalo když si od Billa převzal klíč od pokoje, kde se nacházel zamčený skřet, a rozešel se ke schodům u kterých se však zastavil a pohlédl naším směrem. "Jdete se mnou?" Pozvedl tázavě obočí.
"Jdeme." Přikývla jsem, vypila na jeden nádech zbytek své kávy a rozběhla se nahoru po schodech za Harrym s Hermionou a Ronem v patách. Harry opatrně otevřel dveře od pokoje, do kterého vešel. My ho následovali. Můj pohled se zaseknul na křesle, ve kterém seděl skřet a zíral mlčky z okna. Pohlédla jsem na Rona s Hermionou za svými zády a snažila se jim z tváří vyčíst, na co by se Harry asi tak chtěl zeptat. Bohužel, marně. Věděli stejný prd jako já.
"Jak vám je?" Nechápavě jsme všichni stočili pohled k Harrymu, stejně jako skřet v křesle, a pozvedli zmateně obočí. Jak vám je? Vážně, se zeptal na tohle? Táhl nás sem jen aby se zeptal skřeta na to, jak se má? Skřet na nás přimhouřil zamračený pohled než se na plno začal věnovat Harrymu.
"Žiju." Odsekl podrážděně. Harrymu do obličeje se však nepodíval. Zíral pouze na meč za jeho zády. Harry se k němu natočil tělem aby si ho mohl prohlédnout a zjistit, co skřeta tak moc zaujalo. "Kde jste vzali ten meč?" Pokýval skřet zamyšleně hlavou. Harry pokrčil rameny a opřel se zády o parapet u okna.
"Dlouhá historie." Odmlčel se na chvilku a pohlédl skřetovi do očí. "Proč si Bellatrix myslela, že má být u ní v trezoru?" A jsme doma! Tak tohle ho zajímalo. Co si budeme, nás ostatní taky.
Skřet se pohodlněji usadil, založil si ruce na prsou a nezaujatě pokrčil rameny než odpověděl. "Dlouhá historie." Harry k nám stočil pohled. S pokrčením rameny jsme ho otráveně pobídli aby mu to všechno řekl. Věděli jsme, že skřet jen tak mluvit nebude pokud nebude mít důvod. Harry se na něj zamračil.
"Ten meč se nám zjevil, když jsme ho nejvíce potřebovali." Skřet uznale pokýval hlavou a Harry k němu mávnul paží. "Teď vy."
"V trezoru madam Lestrangové se nachází falešný meč. Nechal ji ho tam uložit loni v létě pan Snape." Promluvil klidným hlasem. Všichni jsme se zarazili a navzájem si pohlédly do očí. Se založenýma rukama na hrudi jsem přešla k Harrymu a pohlédla tomu odpornému skřetovi do obličeje.
