"Incendio!" Vyřkl Harry jako první kouzlo splanutí proti medailonku položenému pět metru od nás na menším kmeni. Medailonek oklopil malý plamínek, který po tichém zasyčení zhasnul. Harry byl jak v transu když pozoroval kouř. S Hermionou jsme si vyměnily mračící se pohledy.
"Incendio!" Zkusila to Hermiona ale výsledek byl stejný. Medailonek byl pár vteřin v plamenech než zase zhasnul. Byl jako nový a to nás všechny užíralo. Proto jsem svojí hůlku vytáhla i já.
"Expulso!" Medailonek vyletěl dva metry do vzduchu a přistál kousek od nás. Naštvaně jsem si dupla a chtěla vyřknout další kouzlo, které by medailonek mohlo zničit, ale Harryho naštvaný a podrážděný hlas mě přerušil.
"Diffindo!" Kouzla měly opačný účinek. Měla jsem pocit, že ten medailonek má každým kouzlem větší a větší sílu protože vydával tak ohlušující zvuky že by si mohli s mandragorou udělat soutěž s názvem 'kdo první donutí ušní bubínky prasknout, vyhrává.' "Reducto!" Mávl Harry opět hůlkou. S Miou jsme se na sebe podívaly a pozorovaly dále Harryho, který sázel jedno kouzlo za druhým, v pokusu ten medailon zničit.
"Tohle nemá cenu, sakra!" Mrmlal si pod vousem Ron za našimi zády. Zaraženě jsem na něj koukla, protože jsem na jeho přítomnost dočista zapomněla. S kruhy pod očima nás zamračeně pozoroval a kroutil nad námi hlavou. Stočila jsem pohled zpět k Harrymu když zaklel mudlovským slovem.
"Harry, přestaň! Akorát to tu celé podpálíš!" Zaječela jsem když jsem zahlédla hořící listí které Hermiona mávnutím hůlkou uhasila. Harry beze slova poklekl k medailonku a aniž by se na nás podíval tak si ho dal kolem krku. Vyvalila jsem nevěřícně oči a nakrčila nesouhlasně obočí. "Dej to z toho krku dolů."
Pouze na nás pohlédl s prázdným výrazem a schoval si medailon pod košili. "Musíme to opatrovat, než to zničíme."
"Jde to i jinak. Nemusíš to nosit na krku." Vydechla Hermiona stejným tónem jako já. Taky se ji nelíbilo, že tu věc chce nosit kolem krku. Harry schoval hůlku a zamračeně si nás prohlédl. "Harry,"
"Hleď si svého." Zaječel najednou až jsme s Hermionou leknutím nadskočily. Hermiona zalapala po dechu než mu vrátila stejný tón hlasu.
"Hledím si svého!"
"To je divné." Promluvil sarkasticky Ron, čímž si získal naší plnou pozornost. Sakra, zase jsem na něj dočista zapomněla. "Brumbál ti řekne ať to zničíš, ale už ti neřekne jak na to." Mé uši krvácely nad tím, jak z něj sršel sarkasmus a posměch. Chtěla jsem mu vpálit jednu mezi oči za jeho chování a za jeho aroganci.
"Nehraj si na chytrého, Ronalde, nejde ti to." Zasyčel Harry a bez dalšího slova či pohledu se rozešel ke stanu. S ustaranými výrazy jsme ho sledovali. Ron si odkašlal.
"Co mu sakra je?"
"Spíš co je tobě, Ronalde." Vpálila jsem mu a promnula si unaveně oční víčka. Hermiona si odkašlala a schovala si ruce do kapes své péřové bundy.
"To ten medailon."
***
Později, když už slunce zapadalo jsem se rozhodla vrátit ze své procházky na které jsem strávila celé odpoledne. Teda, procházky. Tak bych to asi nenazvala. Prostě jsem seděla na kameni pět set metrů od stanu a kouřila jednu za druhou. Sem tam jsem si hodila kamenem a sem tam mi ukápla slza kvůli tomu blonďatému blbci, nad kterým jsem přemýšlela vždy když jsem se ocitla sama. Teď, kvůli tomu co se nedávno stalo s Ronem, jsem na něj myslela i když jsem měla společnost.
"Je ti zle?" Povytáhla jsem obočí se založenýma rukama na hrudi když jsem u stanu zahlédla Harryho, který očividně nemyslel na hezké věci. "Nesmíš mu to dovolit." Pokroutila jsem hlavou a sedla si na studenou zem. Pohlédl mi do očí.
"Kde je Hermiona?" Snažil se od sebe odvrátit řeč. Zamračeně jsem se usmála a kývla hlavou směrem ke stanu za Harryho zády.
"Spí a neměň téma."
"Ty-víš-kdo našel Gregoroviče." Ztuhla jsem stejně jako krev v mých žilách. Kdybyste mi uřízli ruku, moje krev by vám ještě zamávala ale jinak by zůstala nehnutě stát. Harry si povzdechla projel si prsty vlasy. "On chce něco, co měl. Nevím co, ale jde vidět že to chce, přímo zoufale. Jako kdyby na tom záležel jeho život." Mluvil spíš sám k sobě než aby to říkal mně. Oba jsme sebou škubli když se ze stanu ozvalo rádio. Harry zavrčel jak naštvaný vlk a vstal. "Sakra, já ho zabiju."
"Nech ho, uklidňuje ho to." Snažila jsem se uklidnit zase jeho. Zrudl jako rak a rozhodil pažemi do vzduchu jako kdyby mělo díky tomu to rádio ztichnout.
"Já z toho zešílím, Samantho. Co si jako myslí? Že uslyší něco dobrého?" Zavrčel sarkasticky a máchl rukou ke stanu. Pokrčila jsem rameny a začala si hrát s listím.
"Spíš doufá, že neuslyší to špatné."
"Kdy bude moci cestovat?" Zmateně jsem na něj pohlédla a nasála studený vzduch do plic.
"Vypadám snad jako Hermiona?" Ukázala jsem na sebe a pokrčila následně rameny." Nevím, ale Mia určitě dělá co může."
"Asi toho nedělá dost!" Zakřičel hystericky až mě to doslova vyvedlo z míry. Zhluboka dýchal jako kdyby uběhl maraton a propaloval mě vražedným pohledem. Zalapala jsem po dechu a rozhodila rukama do vzduchu pro změnu já.
"A proč řveš na mě?!"
"Trhni si." Mávl nade mnou rukou a obešel mě aby mohl odtud odejít. Prudce jsem se za ním otočila a zastavila ho zvýšeným hlasem.
"Sundej to!" Zastavil se a pohlédl mi do očí. Vstala jsem, oprášila si kalhoty od špíny a postavila se přímo před něj s nataženou dlaní. "Říkám, sundej to, Harry!" Zopakovala jsem a dávala při tom důraz na každičké slovo. Neprotestoval a medailon bez řečí sundal a podal mi ho. Sevřela jsem ho v dlani a nadějně pohlédla zase Harrymu do očí. Jeho tvář změkla a šlo vidět že se mu lépe dýchá.
"Díky." Špitl zahanbeně se sklopenýma očima k zemi. Povzbudivě jsem mu stiskla paži a usmála se na něj.
"Budeme si ho střídat." Oznámila jsem a schovala si medailon do kapsy od bundy. Harry se mezi tím vydal směrem ke stanu a já se chtěla rozejít za nim, ale to by mě nemohly zarazit neznámé hlasy a praskání větví. Dneska už podruhé, by se ve mně krve nikdo neodřezal. "Co to sakra..." Špitla jsem si pod vousy a vydala se směrem odkud jsem hlasy slyšela. Těsně před hranicemi ochranného kouzla jsem se zastavila a pozorně zkoumala terén. Byla už sice tma ale kdyby někdo kolem mě prošel, zahlédla bych ho. A taky že ano. "Do háje." Mé oči zaregistrovaly tři lapky a dva z nich drželi někoho v náručí. Bála jsem se jen nadechnout aby mě neslyšeli.
"Co to tu tak krásně voní?" Promluvil jeden z nich, ten který nikoho nedržel a já v něm poznala lapka, který se nás snažil chytit na Ministerstvu. Opět jsem ztuhla a zavřela oči jako kdyby mě měl každou chvilkou chytit pod krkem. "Hmm, kokos." Zasténal a já vyvalila oči. On mě cítí! I přes to kouzlo o mně ví! "Zvedej ho a jdeme." Poručil domu dalšímu lapkovi když nad mou vůni zakroutil hlavou a rozešel se pryč. Konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout a nebýt se že sebou švihnu.
"Lapkové. Páni, ty kouzla co Hermiona dělá vážně fungují." Zkonstatoval Harry za mými zády. Vyděšeně jsem se na něj podívala a snažila se uklidnit mé třesoucí se tělo.
"Cítil mě." Harry se na mě zmateně podíval a nakrčil obočí.
"Cože?"
Povzdychla jsem si a prohrábla si vlasy, které se mi rozcuchaly. "Cítil můj parfém." Zopakovala jsem a škubla sebou když mě Harry chytil za ruku když mu došlo proč jsem tak mimo a co můj parfém mohl způsobit.
"Samantho, tvůj parfém opravdu zbožňuju, ale příště ho nepoužívej."
29. 10. 2018
