Kráčeli jsme společně ve čtyřech po jedné z rušných nočních ulic Piccadelly circus a snažili jsme se mezi lidmi proplétat se spojenýma rukama. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout, protože bychom se už snad v tomhle davu nenašli. Tady, na tomto místě jsem byla jednou ve dvanácti letech a už tehdy jsem netušila proč, tahle přelidněná část Londýna přitahuje mudly z celého světa.
"Kde to sakra jsme?" Ozval se za mnou Ronův nechápavý hlas. Je fakt, že by mě opravdu zajímalo proč se s námi Hermiona přemístila zrovna sem. Málem nás přejel autobus, nevyznáme se tu a jsme rádi že jsme rádi.
"Na Shaftesbury Avenue. Chodili jsme sem s mámou a tátou. Netuším, proč mě to napadlo jak první." Vydechla smutným hlasem a na chvilku se zastavila aby se zorientovala. "Tudy." Pokynula, chytla mě pevněji za ruku a zatáhnula nás do naprosto odlehlé ulice ve které nebyla ani noha. Zalezli jsme společně za malý roh a Hermiona otevřela svojí kabelku. "Musíme se převléknout." Oznámila nám, sáhla do kabelky a začala nám postupně vytahovat oblečení.
"Jak to sakra děláš?" Vyjekl opět šokovaně Ron a my po něm s Hermionou hodily zamračený pohled. Jasně, typický chlap. Tak důležité kouzlo a on absolutně netuší, který bije.
"Nezjistitelné zvětšovací kouzlo." Pokrčila jsem rameny a vytáhla si ze své kabelky, své oblečení abych se mohla převléknout do pohodlného.
"Ty jsi opravdu úžasná." Vydechl Ron nadšeně a podíval se Hermioně do očí. S povytáhnutým obočím jsem pohlédla na Harryho, který si jeho tónu taky všimnul a následně jsem se zahleděla na Hermionu s ruměnci ve tvářích.
"A tebe to stále překvapuje." Usmála se a hodila po mně vražedný pohled když si všimla mého pobaveného výrazu. Přimhouřila na mě oči a kývla hlavou směrem k mé kabelce. "Co v ní máš ty?" Povytáhla obočí.
"Všechno možný." Pokrčila jsem rameny a zatřásla s ní. "Knihy, jídlo, lektvary. Vše co nám může pomoci." Mávla jsem nad tím rukou a sundala jsem si boty na klínku, které jsem hodila do kabelky.
"Vy jste opravdu divný." Zakroutil nad námi Ron hlavou, převzal si od Hermiony své oblečení a začal se převlékat stejně jako my ostatní. Přetáhla jsem si šaty přes hlavu, takže jsem před nimi stála jen ve spodním prádle a pohlédla na Rona s přimhouřenýma očima.
"Vy jste divný. To vy neznáte tak důležité kouzlo, jako je tohle." Zakroutila jsem hlavou a oblékla si černé džínsy s vínovým svetrem. I ostatní už byli hotoví, s Miou jsme si rozdělily oblečení, schovaly ho a s úsměvem na sebe mrkly.
"Jdeme?" Navrhl Harry a Hermiona souhlasně přikývla a hlavou nám pokynula abychom ji následovali.
"Jo, pojďte za mnou. Mám tu jednu dobrou kavárnu." Už jsme vyli skoro na konci prázdné ulice když promluvil Ron a nás to donutilo zastavit a podívat se na něj jako na blázna.
"Kavárnu?" Nechápal. S Harrym a Hermionou jsme si vyměnili šokující pohledy a já nad tím následně pokroutila hlavou a chtěla něco říct, ale Harry promluvil první.
"Rone, prosím." Ron rozhodil rukama do vzduchu.
"No co?"
"Neprojevuj se." Usmála jsem se na něj a vydali jsme se opět za Hermionou rušnou ulici do menší kavárny, ve které v tuto noční hodinu nebyla ani noha. Sedli jsme si k malému stolu v rohu místnosti a seděli jsme mlčky, dokud si to k nám nenakráčela servírka se sluchátky v uších.
"Co si dáte?"
Hermiona se zamyslela a pohlédla na vteřinu do nápojového lístku. "Cappuccino, prosím." Usmála se na servírku, kterou ta práce očividně bavila a následně se podívala na nás ostatní, stejně jako servírka s otráveným výrazem. Ron si odkašlal.
"Taky." Vydechl i když bylo více než jasné že netuší, co to vlastně cappuccino je. Zasmála jsem se a pohlédla na lístek, který před chvilkou držela Hermiona abych si vybrala něco jiného, protože cappuccino jsem zrovna dvakrát nemusela.
"Totéž." Pronesl Harry a pohlédl směrem ke mně.
"Já latté a skleničku vody." Usmála jsem se na slečnu a když jsem si byla jistá že zmizela z doslechu, promnula jsem si čelo a zoufale si povzdychla. "Co teď budeme dělat?" Prohrábla jsem si vlasy a promnula si spánky, jelikož mi v nich začalo bolestivě tepat.
"Nemůžeme se tam vrátit, vystavili bychom je nebezpečí." Pokroutil nad tím hlavou Harry a promnul si dlaněmi obličej.
"Jestli se Voldemort zmocnil ministerstva, tak není bezpečno nikde." Pokračovala Hermiona a pohlédla nechápavě na Harryho když sebou škubnul a rozhodil rukama do vzduchu.
"Nechal jsem tam všechny své věci." Vydechl a vyvalil na svojí nejlepší přítelkyni oči, když zakroutila mlčky hlavou a ukázala na svojí kabelku, ležící na stole. Vzal ji do rukou a pořádně si ji prohlédnul. "To je vtip?" Povytáhl obočí a pohlédl na Hermionu a následně i na mě.
"Už mám sbaleno pár dní." Vysvětlila a pohlédla na mě. Chytila mě za ruku položenou na stole a silně ji stiskla. "Sam," Usmála se smutně a mě tím donutila ji pohlédnout do očí. "jsi v pořádku?" Povytáhla obočí. Zamračila jsem se i když mi bylo více než jasné na co se ptala.
"Proč bych nebyla?" Vydechla jsem unaveně a pohlédla na dva postarší muže, kteří vešli do kavárny a začali si povídat u pokladny. Hermiona na ně mrkla očkem, ale hned se zase začala věnovat mně.
"Máma." Ujasnila a mně se do očí nahrnuly slzy, které jsem rychle začala zahánět mrkáním. Smutně jsem se usmála, stiskla Hermioninu ruku v té mé a pokrčila rameny.
"Nevím, budu to muset rozdýchat." Špitla jsem a pohlédla na Harryho, protože on jediný věděl co to znamená, nemít rodiče. Povzbudivě se na mě usmál a přiložil svojí ruku na naše spojené aby nám nahnal naději.
"Zvykneš si, bude to dobré." Promluvil Ron a udělal stejné gesto jako Harry. Musela jsem se ušklíbnout. Jasně, jemu se to kecá když má celou rodinu a nikdo z nich není pro smrti. Trhavě jsem se nadechla a vděčně se na ně usmála. Úsměv mi opětovali aniž bych jim musela něco říct. "Hele, ti dva se mi nelíbí." Zašeptal po chvilce mlčení zrzek a společně jsme se podívali směrem k těm dvěma mužům, kteří tam stáli. Vyvalila jsem oči když si začali nenápadně vyndávat hůlky z modrých hadrů.
"K zemi!" Vykřikla jsem a strhla s sebou k zemi i vyděšenou Hermionu. Rty naznačila rychlé 'děkuji' a automaticky sáhla po hůlce, schovanou v mikině. "Mdloby na tebe!" Vyslala jsem kouzlo s naději že je omráčím, ale oni ho lehce odrazili a vyslali proti mně další, pro mě neznámé kouzlo. Díky Merlin, jsem se mu vyhnula.
"Co to do háje je?" Zavolal Ron nevěřícně když jsme se všichni čtyři krčili pod stolem a koukali jeden na druhého. "Hermiono." Vypískl překvapeně když Hermiona prudce vstala na nohy a vyslala na ty dva bastardy kouzlo, které je spoutalo a oni se nemohli hýbat.
"Petrificus Totalus!" V tu chvíli i ze zadní části kavárny vylezla servírka. Valila oči, div ji nevypadly a šokovaně nás pozorovala. Hermiona si povzdychla a mávla rukou k zadnímu východu. "Zmizte!" Poručila ji. Slečna na nic nečekala a vzala nohy na ramena.
"Musíme jim vymazat paměť." Navrhnul Ron když jsme se postavili na nohy stejně jako naše kamarádka a prohlídli si dva ležící smrtijedy, kteří nás našli. "Hermiono, no tak." Povzbudil ji když se k ničemu neměla. Nervózně polkla a zamířila na ně svojí hůlkou.
"Obliviate." Pronesla a otočila se k nám čelem. "Musíme vypadnout." Dodala a s Ronem v patách přešla k východu u kterého se začala rozhlížet. Chtěla jsem jí následovat, ale vyrušil mě Harry.
"Samantho," otočila jsem se na něj s povytáhnutým obočím. Smutně se usmál a pohladil mě po rameni. "nezvykneš si." Dodal. Nakrčila jsem nechápavě obočí a zamračila se.
"Co?" Byla jsem dost zmatená. Harry se lítostivě usmál a přejel mi prsty po tváři a pronesl větu, která mě bude strašit do konce mého ubohého života.
"Nezvykneš si na to, že je mrtvá, jen to začneš vnímat jinak."
11. 3
