Po několika dlouhých hodinách letu, kdy nás profouknul chladný vítr a já jen tak-tak dokázala držet ostny abych nespadla, jsme se ocitli nad jezerem. Drakovi začaly viditelně docházet síly a začal pomalu klesat k zemi.
"Musíme skočit!" Ozvala se Hermiona, která se jako první dokázala vzpamatovat a začít myslet racionálně. Zmateně jsme se na ní podívali a překvapeně zamrkali abychom se probrali. Přeci jenom to byl dlouhý let a já byla šíleně unavená. A vsadím se, že kluci také. "Hned!" Dodala a aniž by řekla něco dalšího, pustila se draka a skočila do vody pod námi. Šokovaně jsme hleděli na zmenšující se postavu, která po několika vteřinách zmizela ve vodě.
"To si dělá srandu!" Začal jako první vyšilovat Ron. "Ona se zbláznila!"
"Skočte!" Vykřikla jsem tentokrát já, protože mi bylo jasné, že i kdybychom skočit nemuseli, skočili bychom tam už jen kvůli tomu, že nenecháme Hermionu samotnou. Následně po výkřiku jsem se pustila ostnu a dlaněmi se od drakova těla odstrčila. S výkřikem, který doprovázel můj několika vteřinový volný pád, jsem dopadla tvrdě do vody. Celé mé tělo obklopil chlad a já se donutila otevřít oči. Kousek ode mě dopadl do vody Harry s Ronem a proto jsem s úlevou mohla vyplavat nad hladinu.
Zhluboka jsem zalapala po dechu a rozplavala se za Hermionou, kterou jsem zahlédla v dáli kousek od pobřeží. "V pořádku?" Zeptala se Hemriona když jsem se díky její pomoci dostala ven z vody. Souhlasně jsem přikývla a zvedla dlouhou černou sukni ze země abych si na ní nešlápla a nerozbila se o zem.
"On to ví." Zachraptěl Harry za mými zády a tím na sebe strhnul všechnu naší pozornost. Všichni jsme se na něj nechápavě podívali zatímco Hermiona začala z kabelky vytahovat naše suché oblečení.
"Kdo co ví?" Pozvedla jsem tázavě obočí a převzala si s tichým 'díky' své oblečení. Hodila jsem to na suchou zem vedle sebe a začala si rozvazovat šaty, které jsem ze sebe chtěla sundat co nejrychleji.
"Ví, že hledáme viteály!" Zastavil mě Harry uprostřed pohybu. Stejně jako ostatní. S Ronem a Hermionou jsme na něj zmateně pohlédli. Hned na to Ron promluvil.
"Jak to, že to ví?"
"Viděl jsem ho." Pokrčil rameny Harry jako kdyby o nic nešlo a přetáhl si mokré tričko přes hlavu. Ron udělal to samé ale Hermiona a já jsme na něj zaraženě dál zíraly jako kdyby se zbláznil. On byl ale naprosto v klidu! Jako kdyby to bylo normální, že vám největší černokněžník na světě vidí do hlavy a vy zase jemu.
"Ty jsi ho pustil? Harry, to nesmíš!" Zaječela na něj Hermiona tak hysterickým hlasem, až jsem se lekla taky. Škubla jsem sebou a i Ron zvednul zrak od svého suchého oblečení v rukou aby na ty dva dobře viděl.
Harry rozhodil pažemi do vzduchu. "Nemůžu tomu zabránit, nebo jo, já nevím." Zamračil se a pokrčil rameny. Úplně jsem na Hermioně viděla, jak chce dál Harryho ponaučovat a třeba ho i nepatrně zmlátit, protože zatnula dlaně v pěst, ale vyrušila jsem je svým odkašláním. Oba ke mně pohlédli.
"Nechte toho." Zavrčela jsem a podívala se Harrymu do očí. Hádky byly v tuto chvíli naprosto zbytečná ztráta času a moc dobře všichni víme, co se naposledy stalo když jsme se pohádali. "Co jsi viděl?"
"Je naštvaný a má strach. Ví, že když najdeme všechny viteály, můžeme ho zabít." Informoval nás a začal se oblékat do suchého oblečení stejně jako my ostatní. Pak se zarazil uprostřed pohybu. "A mám ještě něco. Jeden z těch viteálů je v Bradavicích."
"Cože?!" Vyhrkli jsme s Ronem a Hermionou jednohlasně. "Jak to myslíš?"
Pokrčil rameny a zapnul si pásek od kalhot než promluvil. "Viděl jsem hrad a Rowenu z Havraspáru." Vysvětlil a natáhl se na zem pro svetr. "Musíme tam jít." Oznámil dodatečně a já souhlasně přikývla. Byl to dobrý nápad. Nic jiného nám vlastně ani nezbývá.
