Rychlostí koštěte jsme se vypařili z oné kavárny, kterou jsme zavřeli a rozešli se pryč ulicemi Londýna. Všichni jsme mlčky koukali před sebe a jsem si jistá, že to všechny šíleně iritovalo, proto jsem se rozhodla promluvit jako první abych přerušila to nejvíce nepříjemné ticho. "Jak nás našli?" Díky této větě jsem si jejich pozornost získala na sto procent a v duchu jsem se poplácala pyšně po rameni. Hermiona zakroutila nechápavě hlavou a schovala si ruce do kapes od mikiny.
"Možná má Harry ještě hlídáček."Pronesl zamyšleně Ron. Popravdě, opravdu jsem se nad tímto faktem zamyslela, ale podle toho co vím, už mu sedmnáct let bylo, a podle kouzelnického zákona v tomto věku ta nesmyslná věc mizí.
"V sedmnácti mizí, to je zákon." Zakroutila nad tím Hermiona protestně hlavou když vyslovila mojí myšlenku. Poté se ale zarazila a nečekaně se zastavila. S kluky jsme si vyměnili zaražené pohledy a zmateně na Hermionu pozvedli obočí. "Bylo ti sedmnáct." Špitla si pod nosem. Nechápavě jsem mrkla očkem na Harryho a hned zpět na ní. Něco mi nejspíše uniká.
"No a?" Nechápal Harry. Tvářil se stejně zmateně jako já s Ronem. Všichni jsme Hermionu pozorovali a čekali na to, co dalšího z ní vypadne. Aspoň jsem nebyla sama kdo její zaraženost nechápal, protože přiznejme si, chápat její chování byl někdy opravdu nadlidský výkon.
"No a? Neoslavili jsme to." Vyhrkla a rozhodila rukama do vzduchu. "Ginny a já jsme upekly dort. Chtěly jsme ti ho donést po oslavě." Dodala smutnějším hlasem a koukla na Harryho skrz řasy. Vytřeštila jsem oči. Proč jsem o tom sakra netušila?
"Mio, je pěkné, že jste si vzpomněly, ale před chvilkou nás málem zabil párek smrtijedů, takže na žádnou oslavou nepřemýšlím." Mávnul nad tím Harry rukou a vděčně se na Miu usmál. Šlo mu na očích vidět že byl rád, že si vzpomněly.
"Jo, jasně." Kývla Hermiona hlavou a společně jsme se všichni rozešli rušnou ulicí dál abychom se co nejdříve dostali pryč. Chvilku jsme byli mlčky než ticho přerušil zamyšlený Ron a tím nás donutil opět přemýšlet.
"Musíme zmizet." Hermiona mlčky přikývla na souhlas a po nepatrné chvilce se usmála když ji něco napadlo. Opět jsem byla mimo a absolutně se mi to nelíbilo a to že Harry s Ronem tušili co řekne, se mi nelíbilo ještě víc.
"Já vím kam." Pohlédla na kluky a následně na mě. "Grimmauldovo náměstí." Vysvětlila. Harrymu a Ronovi se štěstím rozsvítili oči zatímco mě se zkřivila tvář do nechápavého výrazu a s přimhouřenýma očima jsem všechny tři pozorovala.
"Hermiono, ty si geniální." Ron poplácal Miu po rameni. Ta se pouze nepatrně uculila, lehce se pod jeho dotykem otřásla, čehož jsem si všimla pouze já, a následně pokrčila rameny a mávla nad tím rukou na znamení, že to nic není. Všichni tři už se někam rozešli ale já se svým odkašláním vyrušila donutila je se mi věnovat.
"Ehm." Založila jsem si ruce na prsou a všechny tři projela zamračeným pohledem. "Nechcete mi říct co to je nebo kde to je?" Pozvedla jsem tázavě obočí, svojí váhu přemístila na pravou nohu abych vypadala vážněji a špulila rty. Ron nade mnou mávnul rukou a pokynul mi ať je následuju.
"Pojď." Zalapala jsem po dechu. Já ho něčím trefím a bude ho to sakra bolet, zmetka.
"Slovo 'pojď', mi toho moc neřeklo, Ronalde." Zasyčela jsem jedovatě a rozešla se jim v patách. Procházeli jsme tmavými ulicemi bez pouličních lamp, takže se mi párkrát stalo že jsem si podvrkla nohu když jsem blbě sešlápla z obrubníku. Začala jsem toho mít plné zuby. Nohy jsem měla jako ze želé a ti tři mi nehodlali říct kam jdeme. Měla jsem pocit, že jsme prošli snad celým Londýnem než jsme se konečně dostali k velkému domu u kterého jsme zastavili. "No a co teď?" Kývla jsem hlavou směrem k domu a pohlédla na své tři mlčící kamarády. "Půjdeme navštívit nějakého známého? Dáme si kafíčko a uvidíme co dál?" Založila jsem si ruce na prsou a zamračila se když mi přátele stejný pohled obětovali. "No co je?" Vyvalila jsem oči když Hermiona třikrát něco zašeptala a celá ta budova se začala zvětšovat a všechny okolní byty se začali zmenšovat dokud se před námi neobjevily další dveře. "Co to je?" Hermiona a ani jeden z nich mi na to nic neřekl a společně se rozešli ke dveřím. "Hej!" Zavolala jsem na ně a rozběhla se za nimi. Harry otevřel dveře, společně jsme vešli do chodby a začali mžourat očima abychom se rozkoukali, ale hned jak se za nami zavřely dveře tak se na chodbě rozsvítila všechna světla. Všichni jsme byli mlčky a rozkoukávali se dokud jsme si nevšimli vířícího se prachu na zemi, který se pomalu vytvarovat do Brumbálovi podoby a s křikem se k nám nevyřítil. S Hermionou jsme vyděšeně vykřikly a schovaly se za Harryho a Ronovi záda.
"Co to sakra bylo?" Vydechl zaraženě Ron a pohlédl na každého z nás. Hermiona si stoupla před nás a pokrčila rameny.
"Nejspíše Pošukova obrana." Pokrčila rameny a vyndala si z mikiny hůlku. "Nejspíše před Snapem a jeho dlouhým nosem." Dodala tiše a hůlku natáhla směrem do chodby. "Homenum Revelio." Zašeptala a společně jsme mlčky vyčkávali, zda nejsme nevítanými hosty. "Nikdo tu není." Zkonstatovala po chvilce, schovala hůlku zpět do mikiny a vydala se směrem ke dveřím naproti nám. S klukama jsme následovali a já si mohla všimnout, že jsme vešli do velké jídelny. Šlo vidět, že zde už nějakou dobu nikdo nebyl.
"Komu to vlastně patří?" Zamyslela jsem se nahlas a pohlédla na Hermionu, která se mnou v jídelně zůstala jako jediná. Kývla hlavou ať ji následuju. Šly jsme nahoru po schodech až jsme se zastavili u nástěnné malby. Rodinný strom s tvářemi rodiny Blacků. Začala jsem si je pozorně prohlížet zatímco Mia začala mluvit.
"Rodině Blacků, poslední majitel ale tento dům odkázal Fenixovu řádu." Odpověděla mi na otázku a já si pozorně začala prohlížet vypálené místo přímo v úrovni mých očí.
"Poslední majitel byl kdo?" Zeptala jsem se aniž bych se na ní odívala a přečetla si jméno pod vypáleným místem. Sirius Black.
"Sirius Black." Lehce jsem zalapala po dechu. Hermiona se zahleděla na stejné místo jako já a povzdychla si. "Byl to Harryho kmotr." Dodala. Chápavě jsem přikývla a šokovaně vyvalila oči když jsem si všimla portrétů patřící Bellatrix a Narcissi Malfoyové. Dech se mi při pohledu do její tváře zrychlil a vedle ní se mi objevila tvář jejího syna.
"Bellatrix je jeho příbuzná?" Pozvedla jsem obočí a schválně nevyslovila jméno Narcissi. Bylo mi totiž jasné, že ty dvě jsou sestry a když se zeptám na jednu, Hermiona mi automaticky odpoví i na druhou.
"Sestřenice." Vysvětlila načež mi po celém těle přeběhla hus kůže. Jak Draco může být synovcem této ženský? Já bych ji musela zbít.
"Co se s ním stalo?" Změnila jsem téma abych nemyslela na osobu, která mi každou minutou chybí více a více. V očích jsem měla slzy, které jsem mrkáním zaháněla a snažila se aby si toho Mia nevšimla.
"Zabila ho před dvěma lety. Harry u toho byl. Nenesl to moc dobře." Vyvalila jsem oči. Opravdu zabila svého bratrance? Ta ženská, musí mít opravdu v hlavě mudlovský guláš, protože to snad není ani možný.
"Nedivím se." Promnula jsem si čelo a povzdechla si. Mia mě objala kolem ramen a kývla hlavou dolů ze schodů.
"Pojď, půjdeme si lehnout."
24. 3.
