Hned po tom co se Krátura přemístil aby našel Mundunguse Fletchera jsem si sedla na pohovku do obýváku a dobrou hodinku koukala zamyšleně ven z okna. Vrtalo mi hlavou proč je ten chlap tak důležitý, že jsem nad tím i já sama začala uvažovat a že já jsem Kráturovi řekla aby ho našel. Nic co se v poslední době dělo mi nedávalo smysl. Ani má vlastní existence.
"Samantho, copak?" Sedl si vedle mě Harry a objal mě paží kolem ramen čímž mě vyrušil z přemýšlení. S úsměvem na tváři jsem se k němu přitiskla a hlasitě si povzdechla. Vůně skořice mě udeřila do nosu nad čímž jsem slastně zavřela oči a zhluboka se nadechla. Miluju skořici. "Myslíš na Draca?" Hned po vanilce.
"Jak jsi na to přišel?" Zamumlala jsem a nepatrně sebou trhla doufající, že si toho nevšimne. Harry si pouze povzdechl a své objetí kolem mých ramen zesílil aby se mě snažil utišit. Tím, že se mě na to zeptal tomu moc nepomohl, ale tak co se dá dělat. Každý pokus se počítá, no ne?
"Mluvila si jeho jméno ze spaní." Nevěřícně jsem zamrkala a následně zaklonila hlavu dozadu abych mohla Harrymu pohlédnout do obličeje. Mračila jsem se a doufala, že řekne že žertuji, ale pouze se smutně usmál a pokrčil nevině rameny. "Nikdo kromě mě to neslyšel, neboj." Ujistil mě když si všiml mého výrazu. Přimhouřila jsem oči.
"Aha."
"Samantho, nikdy jsme o té noci spolu nemluvili." Vydechl zoufalým hlasem když si vzpomněl na tu otřesnou noc co nám změnila životy a kousek se ode mě odtáhnul aby mi mohl pohlédnout lépe do obličeje. "To co řekl Brumbál, byla pravda?" Páni, rovnou k věci. Myslela jsem si, že to bude aspoň chvilku okecávat smrtí Brumbála nebo Snapem, ale ten se rovnou zeptá na Draca a nebere si žádné servítky.
Neměla jsem mu na to nic říct, proto jsem si založila paže na hrudi a mlčky zírala na své nohy položené na stole. Harry mé mlčení bral jako souhlas. Povzdechl si a promnul si oční víčka. "Proč si nám to nikdy neřekla?" Zrak jsem od nohou strhla zpět k němu a zamračila se. No to snad nemyslí vážně? On. Zrovna on se mě bude ptát na tak hloupou otázku když moc dobře ví, co mu řeknu. Odfrkla jsem si a kopla nohou do stolu abych se odreagovala a nekopla do něj.
"Co byste mi na to asi řekli, Harry?" Vyhrkla jsem krapet nepříjemným hlasem a kousek se od něj odšoupla. "Draca nenávidíte a dost pochybuji o tom že byste mi tenhle vztah ne-vztah přáli." Mám pravdu. Tohle slavné zlaté trio, co jsem za ten rok stihla poznat až do morku kostí, nenávidělo Draca Malfoye a celou jeho rodinu více než kdokoliv jiný. Neměla jsem potřebu mu něco o tom říkat a už vůbec ne se s ním dál o tom bavit.
Harry si odkašlal. "To máš asi pravdu." Potvrdil mi mojí domněnku, kterou jsem si byla více než jistá, a pohlédl ven z okna. "Co k němu cítíš?" Promluvil po chvilce ticha. Docela mě překvapil. Mě samotnou by nikdy nenapadlo se ho zeptat co cítí k Ginny, protože i přes jeho mlčení to jde dost jasně poznat. Tak na co on sakra myslí když na mě neustále čučí?!
"Nevím, co cítím." Pokrčila jsem rameny a setřela si osamělou slzu, která mi unikla z oka. "Hele, kdo je vlastně ten Mundungus?" Zamluvila jsem téma a pohlédla mu do modrých očí. Harry se postavil na nohy a povytáhnul si kalhoty, které mu padaly než začal konečně mluvit.
"Člen Fénixova řádu. Společně s Pošukem a s ostatními se mě pokusili tehdy dostat do Doupěte. Při tom pokusu Pošuk zemřel, Fredie přišel o to ucho a Mundungus zmizel. Neslyšeli jsme o něm až do teď." zamyšleně jsem přikývla a chtěla se ho na něco zeptat ohledně Pošuka, protože jsem si teď nebyla na sto procent jistá, kdo to vlastně byl, ale byla jsem přerušená.
"Koukejte!" Zaječel za námi Ron a vrazil nám před obličeje Denního Věštce. Zamračeně jsme na něj pohlédli, ale hned na to se zahleděli na černý text. "Koukejte o čem píšou!" Dodal a nevím jak Harry, ale já se opravdu pustila do čtení. Zalapala jsem po dechu když Harry začal číst nahlas.
"Nežádoucí číslo 1. Harry Potter. Nežádoucí číslo 2. Hermiona Grangerová. Nežádoucí číslo 3. Ronald Weasley. Nežádoucí číslo 4. Samantha Brownová. Odměna za každého z nich je 10 000 galeonů."
"Cože?" Vykřikla jsem a vytrhla Harrymu denního věštce z rukou abych na text viděla lépe a zbytek textu mohla tentokrát přečíst já. "Jako váš nový ministr kouzel vám slibuji, že navrátím tomuto paláci toleranci bývalou slávu. Ode dneška budou všichni zaměstnanci prověřováni. Věřte že se nemáte čeho bát, pokud nemáte co skrývat." Šokovaně jsem valila oči a pozorovala Piuse Břichnáče, který se snažil mojí matku nahradit už dva roky, se svojí otravnou kolegyni po boku. Chtělo se mi zvracet, křičet a jít je oba dva zasáhnout neodpustitelnou kletbou.
"Co tam sakra dělá ta růžová mrcha?" Promluvil Harry vedle mě čímž mě vyrušil z ohavných myšlenek. Zakroutila jsem nad tím hlavou a odkašlala si abych se zbavila knedlíku v krku.
"Umbridgová se svého trůnu jen tak nevzdá." Zamumlala jsem si po nosem a postavila se na nohy jako Harry. Harry, Ron i Hermiona mi věnovali zaražený pohled. "Co?"
"Znáš ji?" Kývla Hermiona hlavou k věštci. Souhlasně jsem přikývla a mávla rukou směrem k Harrymu a kusu papíru.
"Snažila se mámu z místa ministryně sesadit už nějaký ten pátek společně s Břichnáčem." Vysvětlila jsem a promnula si unaveně obličej. Bez dalšího slova jsem se otočila směrem k malé zahradě venku a vyšla ven na čerstvý vzduch abych se uklidnila. Lezlo mi krkem všechno co se motalo kolem ministerstva a všech těch věcí. Chtěla jsem se probudit, zjistit že má matka žije a popravdě bych i dost ocenila kdyby vedle ní seděl můj otec, kterého jsem nikdy neměla šanci poznat. Z kapsy své mikiny jsem si vytáhla cigaretu, kterou jsem si zapálila a venku na zahradě byla do té doby, než se z oblohy pomalu začalo ztrácet slunce. Zakroutila jsem nad tím hlavou, odhodila už dávno zhaslou cigaretu a šla zpět do domu. "Mají dotykovou paměť." Usmála jsem se směrem k Harrymu když jsem vešla do obýváku a zpozorovala ho jak si hraje se zlatonkou, co dostal od Brumbála. Zvedl ke mně pohled.
"Co?" Pozvedl tázavě obočí a chytil zlatonku silně mezi prsty. Ušklíbla jsem se a posadila se vedle něj na pohovku.
"Mají dotykovou paměť. Čekala jsem že se otevře když ti jí máma dala. Myslela jsem, že do ni Brumbál něco schoval." Mluvila jsem dál zamyšleným hlasem a snažila se přijít na to, proč se ta zlatá věc stále ještě neotevřela. "Nechápu to." Pokrčila jsem zmateně rameny a zhluboka se nadechla. Bylo vidět že Harry přemýšlí, ale zároveň si užívá jak Hermiona s Ronem hrají něco na klavír a snaží se nemyslet na věci kolem nás. Bylo to pěkné.
"Vlastně-" Harry už chtěl začít o něčem zase mluvit, ale vyrušilo ho hlasité bouchání a rámus z jídelny. Všichni jsme se na sebe pohotově podívali. "Jsou tady." Hned na to co to Harry dořekl jsme se automaticky zvedli a rychle se rozběhli za zvukem abychom Kráturovi s naší navštěvou mohli pomoci.
26. 3
