Celý den až do sedmi večer jsem seděla venku na zmrzlém pařezu v lese, do kterého nás včera večer Hermiona přemístila hned poté co na nás z té díry vyskočil ten obrovský had. Hermiona se snažila zabavit Harryho ve stanu zatímco já seděla venku, v zimě, a snažila se Harrymu opravit hůlku, která se při přemístění malým nedopatřením zlomila na dvě části.
Bylo mi jasné, že to nepůjde a že se namáhám zbytečně, ale hůlka je pro nás kouzelníky jako část naší duše. Věděla jsem, že z toho Harry bude špatný, ale ta hůlka prostě opravit nešla. Ať jsem se snažila sebe víc.
"Tak co?" Vyběhla Hermiona ze stanu a nervózně si mnula prsty. Se skleslým pohledem jsem zakroutila hlavou a položila si dva kusy hůlky do klína.
"Nejde to." Potvrdila jsem ji její domněnku a pohlédla ji do očí. Rychle se otočila směrem ke stanu a pak se podívala rychle na mě.
"Harry se šel obléknout s tím, že jde ven." Vyvalila jsem na ní šokovaně oči a v momentě kdy se rozevřel stan a z něj vykoukla Harryho hlava, schovala jsem hůlku za svá záda aby ji Harry neviděl.
"Dobré odpoledne." Pozdravil nás s úsměvem na rtech. S falešným úsměvem jsem se zachumlala do deky, kterou jsem měla sebou venku, a pohlédla na jeho unavenou tvář.
Pozvedla jsem obočí. "Je ti lépe?"
"Bylo mi i líp." Zamumlal a posadil se ke stromu naproti nám. Porozhlédl se kolem sebe a usmál se. "Překonala ses." Pohlédl na Hermionu a uznale pokýval hlavou. "Kde to vlastně jsme?"
"V Deanově lese." Kývla Hermiona a sklopila pohled na své prsty u rukou. "Chodili jsme sem s našima stanovat. Před pár lety. Je to tu stále stejný. Stromy, řeka, všechno... Stejně by to tu naši nepoznali. Stejně tak jako mě."
"Včera jsi se ptal, kdo byl na té fotce." Stočila jsem rychle pohled k Harrymu abych změnila téma a Hermiona začala myslet na něco jiného než na své rodiče. Harry se toho, díky bohu, chytil a pokynul mi abych pokračovala."Gellert Grindelwald, byl to jeden z nejobávanějších černokněžníků naší historie." Koukla jsem na Hermionu, která mi podávala otevřené bajky Barda Beedleho na stránce, kde se nacházela Grindelwaldova fotka. Natáhla jsem se s ní k Harrymu. "Na."
"To je zloděj, kterého jsem viděl v Gregorovičově obchodě s hůlkami." Zamumlal když si knihu převzal a prohlédl si mladého muže. Pak se na nás podíval, jako kdyby mu něco došlo. Stejně jako mě. Prudce jsem pohlédla na Hermionu, která mi pohled opětovala. "Když jsme u toho," Sakra! "kde mám hůlku?" Nedokázaly jsme se na něj podívat. Sklopily jsme pohled k zemi. Harry si založil ruce na hrudi a zamračeně se na nás podíval. "Holky?" S pohledem upřeným na něm jsem se zakousla do rtu a vytáhla z poza svých zad rozlomenou hůlku, kterou jsem mu s roztřesenýma rukama předala.
"Při úniku z Godrikova dolu jsem z ní vyslala výbušnou kletbu a ta se odrazila." Špitla Hermiona omluvně, zatímco Harry si zmateně prohlížel hůlku, která ho doprovázela na každém roku už od jeho jedenácti let.
"Mrzí mě to, snažila jsem se ji opravit, Harry." Doplnila jsem Hermionu a pokrčila rameny. "Ale nešlo to."
"Nechte to být." Zakroutil nad tím hlavou a schoval si hůlku do své kapsy od mikiny. Pak pohlédl na Hermionu vedle mě. "Miono, půjč mi svojí, prosím." Poprosil ji a Hermiona mu svojí ochotně předala. Možná kvůli tomu, že se cítila vinná, protože já bych svojí hůlku nepůjčila ani tomu nejbližšímu člověku na světě. "Jděte se zahřát a ty, Sam," kouknul na mě. "mi dej i ten medailonek." Zamrkala jsem. Neříkala jsem mu, že ho mám, ale jak je vidno asi je věštec. Ale co si budeme, nadšená z toho, že se ho konečně zbavím, jsem mu medailonek z krku ochotně sundala a vložila mu ho do dlaně.
"Co budeš dělat?" Harry rukou mávnul směrem k lesu kam se táhla naše ochranná kouzla, které tedy Hermiona včera v noci vykouzlila.
"Budu hlídat." Pokrčil rameny. "Vy jste se prostřídaly přes noc tak teď je řada na mě."
"Jsi si jistý?" Pozvedla Hermiona starostlivě obočí a naklonila zamyšleně hlavu na stranu, jako kdyby mu díky tomu mohla číst myšlenky. Harry přikývnul na souhlas.
"Jednoznačně."
"Kdyby něco, křič." Rozkázala jsem mu, pohladila ho po rameni a s Herminou po boku jsem zalezla do vyhřáté stanu. Hermiona se vydala do malé kuchyňky aby postavila vodu na čaj, kterým bychom se zahřály. Mé tělo se slastí rozklepalo a já se zhluboka nadechla. Když mi ale v tu ránu něco došlo. Musela jsem se Hermiony na něco zeptat. Na něco, co mi posledních pár dní nedalo spát. "Hele, mám dotaz, Miono." Promluvila jsem k ní aniž bych se na ní otočila a sundala si mikinu. Tu jsem hodila na postel. "Slyšela jsi mě teď někdy mluvit..."
"Ze spaní?" Dokončila mojí větu a mě hned byla její odpověď jasná. "Několikrát jsme se s Harrym přesvědčovali jestli nemáš noční děsy." Pokrčila s úsměvem rameny a zalila nám heřmánkový čaj horkou vodou. "Pořád jsi opakovala Dracovo jméno."
"Kdy jsem začala?" Zamyslela se a při tom míchala čaj.
"Poprvé to bylo v Grimmauldově náměstí. To jsem slyšela od Harryho. Ale teď, jsem si toho všimla pouze když jsi měla na krku ten medailon." Podala mi s těmito slovy horký hrnek s čajem a do rukou chytla ten svůj. Povzbudivě se na mě usmála. "Chceš o tom mluvit?"
Zakroutila jsem záporně hlavou. "Není o čem."
"Vím, že na té věži byl s vámi, Sam, Harry o tom mluvil." Posadila se na lavičku naproti mně a smutně se na mě podívala. Pohled jsem ji opětovala, ale pokrčila jsem nad tím lhostejně rameny na náznak, že je mi to jedno. Na náznak toho, že mám Draca na háku. Problém byl v tom, že jsem měla na háku všechno a všechny kromě něj.
"Prostě jsem pro něj byla pouze hra." Pokrčila jsem opakovaně ,lhostejně, rameny a usrkla si čaje. "A na Billově svatbě stál naproti mě a mířil na mě hůlkou. Mohl mě zabít, protože jsem byla naprosto mimo a teď se mi to začalo po tolika měsících vracet." Mluvila jsem dál. Proč jsem jen mluvila dál? Bylo by mi lépe kdybych mlčela. "Chci na to pouze zapomenout."
Konečně něco, co dává hlavu a patu, Samantho! Už nemyslíš kolenem když mluvíš ale hlavou.
"Třeba si to jen myslíš." Snažila se mě přesvědčit, čímž si ode mě získala hlasité odfrknutí a pokroucení hlavou.
"Tím bych si nebyla tolik jistá, Hermiono." Upila jsem si trošku horkého čaje a zahleděla se brunetce hluboko do očí. "Draco Malfoy, je pro mě mrtvý."
4. 11
