S šokovaným a přesto i s pobaveným výrazem jsem s očima otevřenýma dokořán sledovala vyděšeného silnějšího muže, který se snažil ze všech sil ze svého těla setřást dva domácí elfy co se ho držely zuby nehty. Koutky úst mi vyletěli vzhůru když sebou muž švihnul na tvrdou podlahu a ti dva se ho stále drželi. "Harry Pottere, dlouho jsme se neviděli." Zamumlal mladší a mnohem roztomilejší skřítek s úsměvem na rtech bez toho aby se pustil nohy muže, kterého pevně držel.
"Pusťte mě!" Zavrčel plešoun naštvaným hlasem a snažil se skřítka na krku setřást stejně jako toho na noze. Oba dva, jak už jsem říkala, se drželi zuby nehty a nechtěli ho pustit. Postupně se jim ho dařilo dostrkávat až k nám. O krok jsem ustoupila aby měli prostor a následně jsem si stoupla k Hermioně a s pobaveným výrazem jsem do ní drknula.
"To je Dobby?" Přesvědčovala jsem se a kývla hlavou směrem k malému ušákovi když na mě zaměřila celou svojí pozornost. Hermiona na oba dva skřítky pohlédla s nechápavým výrazem, ale když ji došlo kterého z těch dvou mám namysli, tak se usmála a založila si ruce na hrudi.
"Jo je, znáš ho?"
"Byla jsem u Malfoyů pečená vařená." Připomněla jsem ji. "Jen nevím kdy od nich odešel."
"Harry oblafnul starého Malfoye a tím Dobbyho osvobodil." Vysvětlila a zaměřila se opět na podívanou před námi. Já se ale zamračila ještě víc a podívala se na malého elfa, Dobbyho, a přemýšlela nad tím jestli se k němu někdy Draco choval stejně hrubě jako jeho otec, protože přiznejme si, známe Malfoye, krutost je jeho druhé jméno a nemá problém se tak i chovat. Odkašlala jsem si, zakroutila nad tím hlavou a v duchu se profackovala za to, že na něj zase myslím a pohlédla elfovi do jeho velkých hnědých očí když Fletchera pustil.
"U Merlina, on ho fakt našel." Promluvil za námi Ronův hlas nad čímž jsem se pouze usmála a zakroutila opakovaně hlavou. Je pravda, že jsem si myslela že se na nás Krátura vykašle, ale i jeho svědomí mu to, díky Merline, nedovolilo.
"Jak jste přikázali, Krátura se vrátil i se zlodějem." Zachraptěl se svojí malinkatou hůlkou mezi prsty a drkl do Fletchera tak silně že jmenovaný ztratil rovnováhu a spadl přímo do křesla za ním. Uraženě zalapal po dechu když mu došlo, kdo ho přepral a silně zaryl nehty do rukojetí až mu z toho zbělaly klouby.
"Nejsem žádněj zloděj ty malej skřete!" Zvýšil hlas, probodl oba elfy pohledem a následně projel vražedným pohledem každého z nás. Při pohledu na Hermionu se zamračil ještě víc a chtěl se postavil, ale Harry ho svojí hůlkou u jeho spánku zase posadil. Nechápavě jsem pohlédla na Hermionu a vyvalila jsem oči když jsem si v její ruce všimla cizí hůlky a po jejím boku stojícího onoho Dobbyho s vítězným úsměvem na rtech. "Na co si tu sakra hrajete? Poslat na mě skřítky?" Promluvil po chvilce uklidňování uraženým tónem se stále zarytými nehty v rukojetích a pohlédl na Hermionu.
"Dobby se jen snažil pomoci." Pustil se do toho Dobby a díky židli vedle sebe vylezl na stůl aby byl v úrovni naších očí a pohlédl směrem k Harrymu. " Dobby viděl Krátutu v Příčné ulici, což Dobbymu nesedlo a pak slyšel Kráturu mluvit o mém příteli, Harrym Potterovi. A pak viděl Dobby Krátutu mluvit se zlodějem." Ukázal směrem k Fletcherovi a chtěl mluvit dál, ale byl přerušen naštvaným hlasem za ním.
"Říkám to naposled, nejsem zloděj! Jen prodejce starožitností." Všichni jsme se k němu prudce otočili a pohledem říkajícím 'drž jazyk za zuby a neprojevuj se' ho umlčeli. Našpulil uraženě rty a přimhouřil oči.
"Každý ví, že jsi zloděj." Protočil Ron očima a pohlédl na Dobbyho před sebou, který se tak z ničeho nic ukázal a natáhl k němu svojí dlaň s upřímně šťastným pohledem.
