Dloubla jsem blonďáka prstem do hrudi silněji a chtěla mu vytmavit vše, co se za poslední měsíce stalo, ale to by mě jeho rty na těch mých nemohly zastavit. Doslova a do písmene jsem šokem vyvalila oči, ale po chvilce jsem začala spolupracovat. Své ruce jsem přiložila na jeho zátylek za který jsem si ho k sobě přitáhla blíže a tím prohloubila náš polibek, zatímco on své dlaně přiložil na mé boky a svým tělem narazil na to mé.
Kolena se mi začaly podlamovat, v břiše se začal konat ohňostroj a když jsme se od sebe odtáhli abychom nabrali dech, mé nosní buňky díky vůni vanilky začaly dělat divy. Své dlaně jsem přemístila na jeho hruď a on své dlaně nechal stále na mých bocích. Hleděli jsme si navzájem do očí několik dalších vteřin a když jsem se nadechovala k tomu, že něco řeknu, Malfoyovi rysy ztvrdly a jeho tvář se mi rozmazala do černé čmouhy.
Cože?
Zírala jsem na mladého muže c černém obleku naproti ředitelovi s napřáhnutou hůlkou. Vyvalila jsem oči když jsem si uvědomila že jsem na astronomické věži. "A co slečna Brownová?" Zaslechla jsem Brumbálův hlas.
"Brownová byla jen hra." Věta, která se mi ozývala v hlavě několik měsíců. Dech se mi zrychlil a do očí se mi nahrnuly slzy.
"Draco!"
*
"Samantho, vstávej!" Prudce jsem sebou trhla když se mnou někdo začal třást. Otevřela jsem oči slepené slzami a svůj zrak zaměřila na Harryho rozmazanou postavu. Vyděšeně na mě koukal těma svýma zelenýma očima a smutně se usmíval. "Jsi v pořádku? Křičela jsi."
"Je mi fajn." Přikývla jsem s tichým hlasem a setřela si slzy z tváří. "Kolik je?" Pokrčil rameny.
"Za chvilku svítá." Odtušil. Zoufale jsem si prohrábla vlasy a zhluboka se nadechla abych zahnala veškeré slzy či cokoliv jiného. Oblékla jsem si svetr co jsem měla položený pod polštářem a vytáhla si cigaretu se sirkami. Pak jsem se z postele zvedla a obula se. "Kam jdeš?"
"Jdu ven. Musím na vzduch." Zamávala jsem mu s cigaretou před očima jako kdyby byl hloupý a přešla pomalu k východu odkud táhnul studený vzduch. Rozvázala jsem šňůru a vylezla půlkou těla ven, ale hlavu jsem vtáhla zpátky do tepla když na mě Harry tiše promluvil aby nevzbudil Hermionu.
"Mám jít s tebou?"
"Nemusíš." Vyhrkla jsem až příliš rychle což překvapilo i mě samotnou. "Jdi si lehnout. Naber sílu na večer." S těmito slovy jsem opustila stan a rozešla se ke kraji lesa.
Brownová byla jen hra.
Zatřásla jsem hlavou. Jsi blázen, Samantho.
Už dlouho se mi nic o něm nezdálo, tak proč tak najednou. Proč se mi hlavě vynořil po tolika měsících znovu, aby mi rval srdce na kusy? "Sakra." Sedla jsem si na studený pařez stromu na kraji onoho lesa, čelem k louce, a pozorovala ranní červánky. Po zapálení cigarety jsem si sedla pohodlněji aby mě tolik nebolel zadek a vdechovala nikotin do plic mezi tím, co mě oslepovalo vycházející slunce. S klidem ve tváři a s zmatkem v srdci i v duši jsem si přehrávala vše, co se mi honilo v srdci. Teda, co se mi zdálo v noci. Bylo mi z toho do pláče. Jako by to bylo včera co jsem viděla jak se Draco podepsal tomu vraždícímu maniakovi. Jako bych stála na té louce před Hagridovým domem a...
Pane Bože, Hagrid. Co když je zraněný nebo nedej bože, mrtvý?
"Nemysli na to." Propleskla jsem se a vydechla vzduch z plic.
Ani jsem si neuvědomila, že tam sedím takovou dobu než jsem se podívala na polorozpadlé hodinky na mém levém zápěstí. Bylo něco málo po desáté hodině a já už bych se měla vrátit zpět ke stanu, aby o mě ti dva neměli starost, ale já si dávala dost načas. Dnes nás totiž čeká dlouhý den a já se na něj musela psychicky, tak i fyzicky připravit. A zároveň jsem se chtěla vzpamatovat a být sama.
"Sam, snídaně!" Zahulákala na mě Hermiona z dálky a to byl první podnět k tomu abych se, po tolika hodinách sezení a zírání na oblohu, postavila a vydala se za svými přáteli. "Odhoď to." Rozkázala mi když jsem stála před ní aniž by ke mně zvedla zrak. Mezi prsty jsem držela zbytek cigarety, ze které jsem si naposledy popotáhla a odhodila na zem. Pak jsem ji uhasila podrážkou abych nic nepodpálila.
"Kde si to sehnala?" Přidřepla jsem si k ní když na kameni hůlkou vařila vajíčka. Musela jsem se zasmát, protože jsme museli připomínat neandrtálce, kteří si vaří snídani na rozpáleném kameni. Problém byl v tom, že byl prosinec, den před Štědrým dnem, a my si kouzlili volská oka ne na teplém, ale na studeném šutru.
"Vykouzlila jsem slepici." Nic jsem ji na t neřekla a začala se porozhlížet kolem sebe, jestli někde vážně neuvidím slepici kladoucí vajíčka. Podívala jsem se na ní zpět když se pobaveně zasmála. "Dělám si srandu, našla jsem kousek odtud ptačí hnízdo."
"Vrahu malých ptáčků." Vyplázla na mě jazyk když mi podívala talíř s chlebem a vajíčky. "Nic neříkej." Zakroutila jsem se smíchem hlavou když mi došlo proč se na mě začala culit. Mně samotně došel dvojsmysl mé věty. Mávla jsem talířem do vzduchu. "Díky."
"Odnes to i Harrymu." Požádala mě. Bez debat jsem popadla do druhé ruky talíř pro Harryho a zazela do teplého stanu.
"Tady máš snídani, Harry." Pokynula jsem mu když mě zaregistroval a podíval se na mě. S tichým 'díky' si ode mě převzal talíř a přešel ke stolu ke kterému si sednul. Následovala jsem ho stejně jako Hermiona, která se u nás po chvilce objevila. "Už jsi vymyslela jak to bude s tím dolem?"
Promluvila jsem s plnou pusou směrem k ní když se zakusovala zrovna do chleba. Značnou chvilku ho přežvykovala než ho konečně spolkla a nadechla se k odpovědi.
"Přemístíme se tam k večeru. Aby nás vidělo co nejméně lidí. Přemýšlela jsem i o mnoholičným lektvaru, ale na to nemáme ingredience."
"Chci tam být sám sebou, holky. Je to místo kde jsem se narodil, nechci tam být jako někdo jiný." Zavrčel a upřel na Hermionu pohled. Ta pouze přikývla a sklopila pohled ke svému talíři s jídlem.
"To chápu, lektvar byl blbý nápad." Zamumlala. "Promiň."
"Naberte síly. Půjdeme až se setmí." Informovala nás Mia po půl hodinovém tichu. Sama totiž už dojedla a proto se zvedla a bez dalšího slova vylezla ze stanu ven. S Harrym jsme se na sebe podívali, ale ani jeden z nás na to ni neřekl.
1. 11
