Tvrdě a bez varování jsem dopadla na špinavou a mokrou zem pokrytou barevným listím ze stromů. Párkrát jsem zamrkala abych se rozkoukala po nepříjemném denním světle a rukama jsem se podepřela abych mohla vstát. Zamračila jsem se když mi došlo, že jsme na neznámém místě. Tohle nebylo dobrý. "Co to sakra?"
"Kde to jsme?" A Harryho to očividně zarazilo taky, protože hned jak se probral z přívalu bolesti, stiskl v dlani náhrdelník a následně se porozhlédl kolem stejně jako já. Oprášila jsem si oblečení, které na mě doslova viselo, od listí a hlíny a očima začala hledat Hermionu. Klečela k nám zády kousek od nás. Vydala jsem se za ní s úmyslem ji zabít za, to že jsme tady.
"Hermiono, u Merlinových vousů kde to ksakru... no do kočičího zadku."
Klečela ubrečená u Rona, který se svíjel bolestí, jelikož měl vykloubené a roztrhané rameno až jsem se divila že se mu neutrhlo od těla samotného. Šokovaně jsem na něj hleděla stejně jako Harry který zbledl jako stěna a začal zhluboka dýchat. "Sam, vyndej mi z kabelky lahvičku. Je na ní nápis Dictamnus Albus." Promluvila když se dokázala z breku konečně nadechnout a já ji okamžitě poslechla. Rozběhla jsem se k opodál ležící kabelce a začala jsem všechny její krámy vyhazovat ven.
"K čertu s tím." Zamumlala jsem v momentě kdy jsem ji vytáhla ven spodní prádlo. Ze svého saka jsem si vyndala hůlku. "Accio Dictamnus." Lahvička mi okamžitě vystřelila do dlaně načež jsem se zvedla a rozběhla se zpět k Hermioně.
"Co se mu sakra stalo? Co se celkově stalo? Měli jsme se vrátit na Grimmauldovo náměstí." Začal hystericky pištět Harry a každým dalším slovem zvyšoval hlas zatímco pažemi mával ve vzduchu. "Miono, nebul."
"Měli." Vzlykla a začala tekutinou hojit Ronovo rameno. "Už jsme tam byli. Jenže ten zmetek se mě nechtěl pustit a když viděl kde jsme, nemohli jsme tam zůstat. Proto jsme tady, ale Ron se ode mě odpojil." S Harrym jsme se na sebe podívali a já s hlasitým povzdechem zaklonila hlavu a zrak upnula k nebi.
"Už je to dobrý." Slyšela jsem pouze Hermionin roztřesený hlas a Ronovo bolestivé syčení, který po pár otřesných minutách konečně utichlo. Zaměřila jsem zrak zpět na svojí nejlepší přítelkyni stejně jako Harry. Opatrně od Rona vstala, ze sáčka si vytáhla hůlku a poodešla od nás o několik metrů.
"Protego Totalum. Salvio Hexia."
"Co blbne?" Zakřenil se nechápavě Harry, po chvilce pozorování Hermiony která mávala hůlkou a vyslovovala pořád dokola jedno a to samé kouzlo, a sklopil ke mně pohled. Nechápavě jsem na něj pohlédla a nakrčila k sobě obočí. "Co?"
"Nikdy si neslyšel o ochranných kouzlech, Harry?" Po vyslovení mé otázky se zarazil, chápavě přikývl a promnul si unaveně oční víčka aby na mě nemusel zírat. S úsměvem jsem nad tím zakroutila hlavou a zabořila ruku do své kabelky, kterou jsem měla stále hozenou přes rameno. "Jdeme postavit stan." Zamumlala jsem a rozešla se dál od Hermiony k rovnému povrchu. Harry si odkašlal.
"Stan?" Otráveně s povytáhnutým obočím jsem na něj pohlédla a vytáhla ruku z kabelky. Na oko pobaveně se zakřenil a upravil si brýle. "No jo jasně, ty vaše kabelky." Mávl nad tím rukou a přešel ke mně. Společně jsme stan rozložili a následně ho položili na rovnou zem. Tentokrát jsem se zamračila já.
"Sakra, jak se to staví?" Založila jsem si ruce na prsou a za to schytala od Harryho posměšný pohled. Fajn, musím uznat, že mi to dost dobře oplácí.
"Nikdy jsi nestavěla stan?" Zasmál se pobaveně a vytáhl si z mikiny hůlku. Sice nevím k čemu mu je, ale dobře.
"Tvá máma nikdy nebyla Ministryně kouzel?" Povytáhla jsem obočí abych mu odpověděla a následně si uvědomila, že jsem vrazila kůl do srdce nám oběma. "U Merlina. Promiň." Sklopila jsem zrak ke stanu, který už byl ale postavený a Harry si schovával hůlku zpět do své mikiny.
Jo aha, tak takhle se to staví.
"V pohodě." Mávnul nad tím rukou a přešel ke mně aby mě donutil se mu podívat do očí. "Jak se cítíš?" Nechápavě jsem zaklonila hlavu a nakrčila k sobě obočí. "Máma." Chápavě jsem přikývla a pokrčila rameny.
"Nevím." Usmála jsem se smutně a setřela si z tváře slzu, co opustila mé oko." snažím se na to nemyslet." Dodala jsem s hlasitým povzdechem a začala si vlasy stahovat do culíku aby mi nelezly do očí. "Kdy si to začal vnímat jinak?" Pozvedla jsem k Harrymu po chvilce zrak a naklonila hlavu zamyšleně stranou. Nechápavě na mě pohlédl s tázavým výrazem. Musela jsem se nepatrně pousmát, ale hned jsem mu to vyjasnila. "Říkal si, že bolest nezmizí, jen to začneš vnímat jinak." Tentokrát chápavě přikývl on a smutně se na mě pousmál. "Kdy sis zvyknul?"
"Až snad po deseti letech." Pokrčil rameny načež jsem na něj vyděšeně vyvalila oči. Nemůžu si zvykat deset let, to nezvládnu. "Hele, byl jsem dítě a strýc s tetou mi to stále předhazovali. Ty jsi silná ženská, bude to lepší." Začal Harry hned zachraňovat situaci když si všimnul mého výrazu a přešel ke mně aby mě mohl obejmout.
"Děkuju." Špitla jsem mu do hrudi "Jak jsi na tom?" Stočila jsem pohled k přicházející Hermioně, který byla stále celá od krve a na jejím čele se objevovaly stále nové a nové kapičky potu. Schovala si hůlku do sukně a oprášila si o ní špinavé dlaně.
"Nikdo by nás neměl najít." Ujistila nás se smutným úsměvem a zastavila se vedle nás. Přikývla jsem a pohlédla ji do očí.
"Fajn." Usmála jsem se a pohladila jí po rameni. "Půjdu Ronovi zafixovat tu ruku." Oznámila jsem jim, ještě jednou vděčně pohlédla na Harryho a rozešla se směrem k sedícímu Ronovi, který se vyřízeně opíral o kmen stromu. Těsně před ním mě však vyrušil silný vítr šeptající mé jméno.
"Samantho." Prudce jsem se kolem začala rozhlížet když mi došlo čí je to hlas. Nevím, proč jsem doufala že toho blonďatého zmetka někde zahlédnu. Se slzami v očích a se zrychleným dechem jsem se otočila kolem své osy a snažila se zahlédnout někde onu vysokou postavu.
"Draco?"
"Draco?" Zopakoval po mě nechápavě Ron čímž mě donutil se vzpamatovat a zoufale na něj pohlédnout. Nechápavě mě pozoroval a snažil se nerozbrečet bolestí.
"Cože?" Pozvedla jsem obočí a nejistě si k němu dřepla abych mu zajistila zraněnou ruku. Doufala jsem, že se nebude ptát ale to by nebyl Ron kdyby nezačal mluvit.
"Ř-řekla si mi Draco." Zamračila jsem se a zakroutila záporně hlavou.
Sakra, já opravdu blázním.
"Vůbec jsem nemluvila, Rone." Snažila jsem se znít jistě aby mi uvěřil a aby si myslel že se přeslechl z bolesti. Snažila jsem se z něj udělat blázna i když ví, že ten blázen tady jsem já. Bolestivě zakňučel když jsem mu kouzlem zajistila ruku . Omluvně jsem se usmála a pomohla mu se postavit na rozklepané nohy. "Promiň." Zachraptěla jsem a objala ho kolem pasu abych mu pomohla se udržet. "Pojď, jdi si lehnout." Doprovodila jsem ho ke stanu kde si lehnul. Líbla jsem ho na čelo a následně se tiše vyplížila ven za Hermionou a Harrym, kteří zkoumali medajlonek. Stočili ke mě pohled.
"Zkusíme zničit viteál?" Navrhnul Harry a já si vyměnila s Hermionou pohled. Souhlasně jsme přikývly a vyndaly si své hůlky.
"Budeme muset."
5. 5
