"Kdy myslíte, že se vrátí?" Prolomil vteřinové ticho Ronald nakřáplým hlasem. Dříve než jsme na jeho otázku s Harrym stihli zareagovat, velké dveře od sklepa se otevřely a za nimi stál usměvavý skřítek s pyšným výrazem ve tváři. "Pojďte." Pokynul nám tiše a mávnul rukou ke schodům. S Harrym a Ronem jsme si vyměnily usměvavé pohledy a pak se potichu vydali pos chodem nahoru.
"Děkujeme." Špitla jsem jeho směrem a pohladila ho na holé hlavičce. Usmál se ještě pyšněji, pokud to vůbec šlo. Následně jsme se tiše rozběhli nahoru po schodech vedoucích do obýváku, kde se všichni nacházeli. Opatrně jsme našlapovali, dokud jsme se neobjevili u velkých futer, od kterých jsme měli dobrý výhled. V jiném slova smyslu, protože hned jak jsem zahlédla zmoženou Hermionu, chtěla jsem zděšením vykřiknout, ale strach mě ochromil. Bála jsem se i pouhého mrknutí. Bellatrix, která shlížela na skřeta uprostřed místnosti, držela ve svých rukou Nebelvírův meč a cpala mu ho do obličeje. Hermiona mezi tím ležela u Bellatrixiných nohou. Bez známek pohybu. Pouze jsem viděla jak si stékají slzy po tvářích. Chtělo se mi také brečet.
"Tak je to pravý meč? Nebo ne?" Zatajila jsem dech a čekala skřetův podraz. Konec konců, byl to skřet. A známe skřety, co si budeme povídat.
"Ne," Zakroutil skřet po chvilce hlavou když si meč nějakou dobu prohlížel. "Je falešný." Ujistil ji. Srdce mi tu chvíli vynechalo úder.
"Jsi si jistý?" zalapala po dechu Bellatrix. Šlo vidět, že se ji značně ulevilo, ale i přes to šlo slyšet, že ji to užírá. Chtěla si na nás smlsnout s pádným důvodem. Ne že by to neudělala i bez důvodu, ale takhle se mohla aspoň něčím bránit. "Úplně jistý?"
"Ano." Kývl na souhlas skřet. A teprve teď šlo pořádně poznat, že se ji po tváři rozlila úleva a ona se najednou začala zase usmívat. Jako kdyby se nic nedělo.
"To je skvělé." Pokývala hlavou a narovnala se v zádech. V uších se mi rozeznělo hlasité křupnutí a tělem mi projela husí kůže. Oklepala jsem se, stejně jako Harry s Ronem vedle mě. "Teď uhni." Dodala a ladným pohybem zarazila svůj dlouhý nehet do skřetovy tváře. Ten Pouze sklopil zrak zemi a s naštvaným výrazem ustoupil Bellatrix stranou. "Teď je řada na zavolání Temného pána!" Vyhrnula si rukáv a ukazováčkem se dotkla Temného znamení. Lehce jsem sebou škubla když sebou Harry prudce škubl a přiložil si dlaň na rýhu, v stále nafouklém čele, a bolestivě přivřel oči. Chtěla jsem mu pomoci, ale slova té šílené ženské mě zastavila a donutila mě se podívat jejím směrem. "Teď se můžeme zbavit té mudlovské šmejdky. Šedohřbete, vem si ji, jestli chceš." Mávla rukou směrem k lapkovi, který si mlsně olízl rty.
"Ne!" Ron bez jakéhokoliv varování vrazil do pokoje. Belatrix se v úžasu ohlédla a pobaveně se na něj usmála se vytasenou hůlkou.
"Expeliarmus!" Zakřičel Ron a ukázal na ní hůlku, zatímco její vylétla do vzduchu, takže se jí mohl zmocnit Harry, který sprintoval za Ronem. Jen já stála jako trubka mezi futry a nebyla schopná pohybu, jelikož mě stále udivovala Ronova hloupost a ten fakt, že měl hůlku!
"Dobby je velice mrštný, slečno Brownová." Promluvil hlas za mými zády. Neotáčela jsem se, pouze se usmála a vyběhla ke svým přátelům. Zdálo se mi, že jsem byla trošku pozadu, ale to se mi asi opravdu jen zdálo, protože na nás všichni zírali jako na zjevení. Lucius se vzpamatoval jako první a chtěl na nás použít zaklínadlo, ale Harry stačil vykřiknout první.
"Mdloby na tebe!" S těmito slovy padl Lucius Malfoy na tvrdou podlahu. Narcissa s Dracem bránit svými hůlkami stejně jako Ron s Harrym. Já jen stála opodál a snažila se přimět své ruce k nějakému činu, bohužel marně. "Expelliarmus!" Dracova hůlka, díky Harryho kouzlu, vyklouzla z jeho dlaně na zem. Dřív než jsem se pro ní ale stačila rozběhnout, byla jsem zastavena.
