Celou síní se rozezněl hlasitý potlesk když profesorka žačala zapalovat pochodně aby se sín rozjasnila a nebyla tak temná jako doposud. Všichni studenti tleskali, křičeli a smáli se. Někteří Harryho poplácali po ramenou, ten jen ale koukal kolem a vypadalo to jakiby na něco čekal.
A já v ten moment věděla, že na něco čekal oprávněně.
"Můj, bože, moje hlava!" Vzdychla jsem bolestivě a chytla se za spánky když mojí hlavou projela odtrá bolest, kterou neumím k ničemu přirovnat. "Bože!" Zaječela jsem zoufale když se bolest projevila znovu až mě to srazilo na kolena.
"Samantho?!" Zaslechla jsem jakoby z dálky hlas volající mé jméno, ale já pouze slyšela krev tepající mi v hlavě a tu neuvěřitelnou bolest.
"Co to sakra je?!" Zaslechla jsem další zmatený hlas když v síní začalo křičet bolestí několik dalších holek. Mohla jsem si díky škvýrám všimnout, že stejně jako já klečí i Cho a Levandule. Slzy v očích mi v dalším rozpoznávání zabránily a já se bezpraně zády svalila na Freda, který mě ze zadu přidržoval abych nespadla.
"Vím, že mnozí z vás chtějí bojovat a že jim to připadá moudré." Promluvil hlas a díky němu bolest utichla. Otevřela jsem doširoka oči a zahleděla se do stropu, jako kdybych měla pohlédnout na muže, který k nám promlouvá. "Je to ale pošetilé. Když mi vydáte Harryho Pottera, nikomu neublížím. Vydáte-li mi Harryho Pottera, nechám Bradavice být. Když ho vydáte, budete odměněni. Máte na to hodinu." Hlas utichl a má hlava byla jako vyměněná. S pomocí Freda a George jsem se postavila zpět na nohy, ale pro jistotu mě Fred přidržoval, protože na mě viděl že mám nohy jak ze želé.
"Slyšeli jste to taky, že ano?" Přesvědčovala jsem se a mnula si spánky abych se vzoamatovala. Všichni kdo mě slyšeli, souhlasně přikývli a v síni nastalo napjaté ticho, které přerušil nikdo jiný než...
"Tak na co čekáte? Chytněte ho!" Pansy Parkunsonová, holka kterou bych kopla do hlavy i kbez těch jejích blbých řečí.
"Drž hubu, Pansy!" Zaječela jsem na ní. Dřív než ale něco někdo stihl udělat, před Harryho se začali studenti stavět v obrané pozici čímž dávali najevo, že Harryho Voldemortovi nemají v plánu vydat.
"Studenti venku z postelí! Studenti jsou na chodbě!" A tuhle chvilku, která vypadala jak vystřižena z knihy, přerušil Filch, který poskakoval jako retard a snažil se hulákat jak na lesy. Prorval de davem k profesorce McGonagallové a ukázal na skupinku kolem sebe. "Studenti venku z postelí, madam."
"Dostali pokyn aby vylezli, vy idiote!" Zahřměla profesorka jako nikdy, sž mi z toho naběhla husí kůže. Pak se ale usmála a mávla nad tím vším rukou. "Ale, pane Filchi, jdete jako na zavolanou." Kývla a přešla k Pansy. "Buďte tak laskav, a Odveďte slečnu Parkinsonovou a studenty Zmijozelu z Velké síně!" Oznámila a ukázala na studenty stojící za jejími zády.
"A kam je mám dovést?" Pozvedl Filch chlup na místě, kde bylo kdysi obočí.
"Zavřete je do sklepení." Pokrčila profesorka nevině rameny a zákeřně se uculila.
"Cože? To nemůžete!" Zaječela Pansy profesorce do ucha.
"Mlčte, slečno." Umlčela jí a pokynula Filchovi aby splnil její úkol. Ten souhlasně přikývnul a pohlédl na Zmijizeli.
"Za mnou!" Poručil Filch a všichni studenti se Zmijozelu se se sklopenými zraky k zemi vydali za ním, což nás všechny ostatní donutilo k lehkému úsměvu.
"No, a co teď?" Ozval se Ron za námi a my se všichni podívali na Harryho a vyčkávali na jeho pokyn. Ten se ale otočil k profesorce, která se na něj pyšně usmívala.
