Celé ráno jsem seděla v opuštěné budově, v centru Londýna, vařila mnoholičný lektvar a čekala až se mý tři přátelé objeví i s naším, lehce pochybným, plánem. Bylo mi jasné, že měsíc a půl není nic moc na vytvoření a na promyšlení takového nebezpečného plánu, ale nikoho nic nenapadlo a já znala ministerstvo jako své boty, takže jsme byli ve výhodě, pokud se to tak dalo nazvat.
Lokty jsem se unaveně opřela o stůl před sebou a zhluboka se nadechla abych neomdlela z toho odporného smradu. Opravdu, nechápu proč zrovna tento lektvar, který je pro nás teď tak zatraceně důležitý, musí takhle smrdět. Mám obavu z toho jak bude chutnat.
"Máme je." Ozval se ode dveří Harryho hlas, který mě donutil se k němu otočit čelem. Díky kouzlu přenesl všechny naše schránky do rohu místnosti kam je položil a společně s Ronem a Hermionou se postavili ke mně. "Co teď?" Zastrčil si ruce do kapes a nedočkavě vyčkával na mojí odpověď.
"Vyberte si kdo chce být." Oznámila jsem jim a mnoholičnou, zelenou, břečku přelila do čtyř skleniček. Z toho smradu se mi nepatrně zvednul žaludek a po mých zádech přejela husí kůže, díky které jsem sebou škubla. "Tedy, spíš o kom toho víte nejvíce abyste nevyvolali rozruch až na někoho promluvíte." Dodala jsem na vysvětlenou a přešla k paní Edgecombeové, které jsem vytrhla tři vlasy, přešla zpět ke stolu a vložila je do své skleničky, kde jsem je smíchala s lektvarem.
"Bože to je puch." Zamrmlal si Ron pod nosem a udělal to samé jako my ostatní. Pohlédla jsem do očí svým přátelům a poté přemístila zrak na Hermionou, která sebou nepříjemně škubla a poté pohlédla na Rona s Harrym.
"Pamatujte si, nemluvte pokud to nebude absolutně nutné." Oznámila jim s vážnou tváří, zacpala si dvěma prsty nos, zavřela oči a kopla do sebe nechutnou břečku. S hlubokým nádechem jsem udělala to samé. Nepříjemné chuť, která nejde ani k ničemu přirovnat, se mi rozlila po jazyku a samotná tekutina se mi zadrhla krku. "U Merlina." Pohlédla jsem na Hermionu, které v obličeji začala hrát zelená barva, ale následně jsem zahlédla jak se pomalu ale jistě mění na paní Mafaldu Hopkirkovou. Její krásná tvář se změnila, stejně jako její tělo a já v sobě neudržela smích, díky kterému jsem se zbavila zaseklé tekutiny v hrdle.
"Ty se moc nesměj." Zasyčela a kývla hlavou mým směrem.
"U Merlina!" Vyjekla jsem vyděšeně když jsem pohlédla na své nové tělo a přes břicho si neviděla ani na nohy. "Jak takhle někdo může žít?" Rozhodila jsem hystericky rukama do vzduchu a pohlédla na Rona s Harrym, které jsem v ten moment viděla jak dvě rozmazané čmouhy. "Harry, můžeš mi říct, jak to děláš když nevidíš?" Dlaněmi jsem si promnula oční víčka abych se rozkoukala, ale stále jsem viděla rozmazaně a začínala lehce panikařit.
"Nosím brýle." Zasmál se a podal mi brýle, které sundal z nosu omráčené ženě kousek od nás. S vděčným úsměvem jsem si od něj po slepu brýle převzala a nasadila si je. Chvilku se mi zrak vzpamatovával, ale následně jsem viděla naprosto perfektně a má přicházející panika odešla stejně rychle jako se objevila. Ze srdce mi spadl tunový kámen. Nikdy, opakuji nikdy, nechci mít brýle!
"Fuj, ty jsi troll." Vyřkla jsem bez toho abych si to uvědomila když jsem pohlédla do obličeje Alberta Runcorna. Ten se po chvilce pouze ušklíbnul a mrkl na mě svůdným pohledem načež mi prstem přejel po buclaté tváři.
"Ty jsi taky nádherná." Položil mi kompliment ironickým tónem. Uraženě jsem na něj vyvalila oči a založila si paže na hrudi.
"Mlč, nebo tě sním." Upozornila jsem ho naštvaným hlasem a kývla hlavou směrem k omráčené čtyřce když jsem si všimla že i Ron je ve své nové podobě. "Vezměte si jejich oblečení a převlékneme se. Musíme to zvládnout rychle." Promluvila jsem a přešla ke své podobizně abych se převlékla do jejich příšerných, modrých a kytičkovaných šatů. Mlčky jsme to provedli a následně jsme s lehkým úsměvem na rtech nepozorovatelně opustili budovu a namířili si to k údajným toaletám, na které měl přístup jen kouzelník.
"Potkáme se na ministerstvu." Usmála se Hermiona na kluky když jsme se zastavili na rozcestí, které vedlo dvěma směry. Práva strana na pánské toalety a levá na dámské. Kluci se na nás povzbudivě usmáli a já se s Hermionou vydala na dámské toalety. Hermiona mě ale těsně u dveří zastavila a odtáhla mě k umyvadlu aby si se mnou mohla dodatečně promluvit. "Co tady máme jako dělat? Čůrat?" Rozhodila rukama do vzduchu a omluvně pohlédla na mladou kouzelnici, kterou svojí paží trefila do zad. Povzbudivě jsem se na ní usmála a kývla směrem ke dvěma volným kabinkám vedle sebe.
"Spláchnout se." Mrkla jsem na ní a vešla do kabinky kterou jsem zamknula. Zaslechla jsem zalapání po dechu a bouchnutí dveří vedlejší kabinky.
"Cože?" Zasyčela na mě nechápavě když se postavila na mísu a nahnula se přes tenkou stěnu aby na mě viděla. "Jak jako se spláchnout?" Zeptala se zvědavě nad čímž jsem se pouze zasmála, stoupla si do mísy a zatáhla za splachovací šňůrku, díky které jsem se doslova spláchla. Hned na to se kolem mě objevil zelený plamen a já se octila na rušné chodbě ministerstva kouzel. Automaticky jsem se zapojila do davu lidí jako kdybych tady byla opravdu pečená vařená a nepozorovatelně jsem se dostala ke stojící trojici u Mudlovské sochy.
"Začínám mít nahnáno." Šeptla jsem klepajícím se hlasem kousek od nich abychom na sebe nepřivolávali zbytečnou pozornost. Prudce jsem se otočila směrem ke dvěma lapkům co právě táhli nějakého zoufalého muže pryč.
"To ty si to vymyslela." Vyprskl Harryho hlas vedle mě. Naštvaně jsem se na něj otočila a s přimhouřenýma očima ho probodla pohledem. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale jeho hlas mě opět přerušil.
"Jak dlouho jsi říkala, že tato dávka lektvaru vydrží?" Zamračila jsem se.
"Neříkala." Harry, Ron i Hermiona vyvalili oči. Vyděšeně se na sebe podívali a následně se koukli zpět na mě. Promnula jsem si unaveně oční víčka a mávla rukou směrem k výtahům. "Musíme jít. Pojďte za mnou." Pokynula jsem jim a vydala se směrem ,kterým jsem ukázala. Otevřela jsem mříže, vešla dovnitř a poté co nastoupili i ostatní jsem je chtěla hůlkou zavřít, ale to by se jim do cesty nemohl postavit Yaxley. Vyvalila jsem šokovaně oči a pohlédla mu do očí, které byly plné vzteku.
"Cattermole!"Oslovil jednoho z mužů vedle mě. Nechápavě jsem na něj pohlédla když se mi zadíval do tváře. Na mě a Hermionu se lehce usmál, zatímco do Albertovi tváře ani nepohlédnul. "Paní Edgecombeová, Paní Hopkirková." Pronesl naše jména a následně kouknul opět na zrzavého vyděšeného muže. "V mé kancelář stále prší!" Oznámil mu jako kdyby to byla běžná věc a zamračil se ještě více než jsem to u něj kdykoliv jindy viděla. A to že se mračil bez přestávky.
"Zkusil jste deštník?" Pozvedl obočí Ron za což ode mě schytal loket mezi lopatkami, protože utahovat si z tohoto muže, nebylo zrovna moudré rozhodnutí. Lehce se ošil, ale mojí narážku pochopil a omluvně se na Yaxleya podíval.
"Víte že právě jedu dolů, že ano?" Pozvedl obočí nepříjemně vypadající blond muž a založil si ruce na hrudi. Ron nechápavě zakroutil hlavou a chtěl něco říct, ale muž naproti němu byl rychlejší. "Vyslechnout vaší ženu." Dodal na vysvětlenou. tentokrát jsme oči vyvalili všichni a mrkli zaraženě do tváře zoufalého zrzka. "Pokud by to byla moje žena a vedoucí Oddělení pro prosazování kouzelnického práva by ode mě něco chtěl, dával bych si na tom záležet." Mluvil dál. Po celém těle mi každým jeho slovem nabíhala husí kůže a mé tělo se začalo pomalu třást. Po čele mi stékala kapička potu a byla jsem si jistá, že sebou švihnu jestli na mě promluví a bude chtít odpověď. "Máte hodinu." Dodal, s úsměvem na mě a na Hermionu kývl a s naštvaným postojem odkráčel pryč. Harry automaticky zavřel mříž a výtah se dal prudce do pohybu až jsem se kvůli tomu musela chytit Ronových zad a držáku nad mojí hlavou. Byli jsme mlčky dokud Ron koktavým hlasem nepromluvil.
"Co budu dělat? Manželka je tam dole úplně sama." Vyšiloval hystericky a máchal rukama ve vzduchu. S Hermionou a s Harrym jsme si vyměnili zaražené pohledy a následně na Rona pohlédli s přimhouřenýma očima a s nakrčením obočím.
"Rone-" Promluvil klidným hlasem Harry a zmáčknul mu rameno. "ty nemáš manželku."
28. 3
