Seděla jsem brzy ráno zase na zamrzlém pařezu s cigaretou mezi rty a doufala jsem, že se každou vteřinou ukáže Harry, protože už tu sedím docela dlouho a on není nikde k nalezení. Bylo okolo sedmi ráno a já začínala být nervózní. "Hermiono, Samantho!" Zaslechla jsem z dálky Harryho hlas. S úlevným úsměvem na tváři jsem se postavila na rozmrzlé nohy a chtěla Harryho sjet jako malé dítě za jeho nezodpovědnost a sobeckost, ale když jsem zahlédla za Harryho zády zrzavou hlavu, nezmohla jsem se vůbec na nic.
"Co se děje?" Ozval se Hermionin hlas ze stanu a následně vykoukla ven její hlava. Zmateně vylezla ven a přešla k mé maličkosti. Zrzavé hlavy si však nevšimla. "Je všechno v pořádku?" Schovala si ruce do kapes aby si je zahřála a čekala na odpověď. Harry se zastavil a nejistě se zazubil. Zatímco já na toho blbce zírala jako kůl v plotě.
"Více než to." Přikývl Harry a poodstoupil dva kroky stranou aby Hermiona měla dobrý výhled na zrzavou hlavu, která se objevila po několika týdnech. Hermiona na něj nevěřícně zírala a vypadalo to, pouze na malý moment, že je ráda že ho vidí. Když ale prudce vystartovala jeho směrem, sundala mu batoh z ramene a začala s ním do něj bušit, pocit z radostného shledání opadlo.
"Ty jsi totální kretén Weasley!" Ječela jako smyslů zbavená a bušila do něj i pěstmi. S Harrym jsme na ní pouze vyděšeně zírali zatímco Ron pouze stál a nechal do sebe mlátit jako hadrový panák. "Přijdeš po takový době, a řekneš jenom 'ahoj'?" Zuřivě na něj zírala jako lvice a svojí kořist. Pak se stejným pohledem podívala na Harryho. Ten ztuhl a začal pomalu ustupovat když viděl jak se k němu kamarádka rozběhla. "Kde je moje hůlka?" Mlčel což jí rozpálilo do běla ještě více než doteď. "Kde je? Harry Pottere dej mi mojí hůlku!" Ječela dál až mi z toho praskly bubínky.
Au
"Proč má tvojí hůlku?" Získal si pozornost náš všech Ron zpátky. Hermiona od Harryho odvrátila zrak, odstoupila od něj dva kroky stranou a podívala se na něj stejně vztekle jako před nepatrnou chvilkou.
"Nestarej se proč má mojí hůlku!" Zmateně jsem zamrkala na věci, které Ron držel v dlaních. V jedné z nich držel viteál, černý jako uhel, a v druhé Nebelvírův meč. Překvapeně jsem zalapala po dechu a zamrkala abych e ujistila, že nemám halucinace. Až teprve potom jsem promluvila.
"Ty jsi zničil ten medailon." Hermiona se na mě zaraženě podívala a pak pohlédla na zničený viteál, který Ron držel v pravé ruce. "Cože?" Vyštěkla vztekle a zamračila se na jeho druhou ruku s mečem. "Kde si sakra sebral Nebelvírův meč?!" Páni, ta musí být pěkně rozpálená když už pět minut v kuse ječí. Očima tikala mezi Harrym a Ronem. Oba pokrčili nevině rameny, ale jediný kdo se odvážil promluvit byl Harry.
"To je na dlouho." Mávl nad tím rukou. Hermiona od něj odvrátila pohled a zhluboka se nadechla než na Rona vztyčila ukazováček.
"Nemysli si, že to něco změní." Zasyčela jako jedovatá zmije a otočila se k námi zády s úmyslem odejít, ale zastavila se v polovině své cesty když se Ron konečně odvážil promluvit.
"Proč by mělo něco měnit to, že jsem zničil viteál a našel meč, který hledáme už skoro tři čtvrtě roku?" Všichni jsme se na něj podívali. S Harrym jsme ho obdařili pohledem s lehkým úsměvem, který jsme rychle stáhli když po nás Hermiona vrhla vražedný pohled.
Sakra, já se bojím Hermiony?
Ron si povzdychl a promnul si unaveně oční víčka. "Chtěl jsem se vrátit hned jak jsem odešel, ale nemohl jsem vás najít." Brunetka si založila ruce na hrudi a dřív než stačila něco namítnout, Harry ji předběhl.
"A jak jsi to teda udělal?"
"Tímhle." Vytáhl Ron ze své kapsy Zatemňovač. Zamyšleně jsme všichni naklonili hlavu stranou. "Myslel jsem si, že to zhasíná jen světla, ale ne. Netuším jak, ale před dvěma dny jsem ležel v posteli v jedné hospodě a schovával se před lapky, a pak jsem slyšel hlas." Mluvil než se na minutku odmlčel. Při tom tichu se pozorně zahleděl na naštvanou Hermionu. "Tvůj hlas, Hermiono. Říkal mé jméno. Stále a stále dokola." Mluvil tichým hlasem ze kterého šlo poznat, že se snaží Hermionu oměkčit. "Vzal jsem to , zmáčkl a objevila se malá svítící koule, která mi vletěla do prsou. A já jako kdybych věděl kam mám jít. Přemístil jsem se a objevil se u rybníka uprostřed lesa. Byla tma a já netušil, kde jsem. Jen jsem doufal, že jednoho z vás zahlédnu. A zahlédl." Podíval se na Harryho. Harry se pouze usmál a všichni jsme se podívali na Hermionu. Ron se kousnul do spodního rtu. "Zlobíš se?"
"Idiote." Vyprskla Hermiona vztekle a pokračovala ve své cestě do stanu.
"Nechcete mi říct, proč máte mokrý vlasy? V zimě?" Změnila jsem téma.
"Skočil jsem pro meč do rybníka a medailonek na krku mě málem utopil, Ron mě ale vytáhnul." Vysvětlil Harry a já se podívala podezřívavě na Rona.
"Ráda tě vidím, ale i tak jsi kretén." Usmála jsem se na něj vděčně. Ten se pouze pobaveně zasmál a pokýval hlavou.
"Taky tě rád vidím, Sam." Když to řekl, otočila jsem se k nim zády a šla do stanu za Hermionou. Vztekle pochodovala po stanu sem a tam a mumlala si docela nahlas všemožné mudlovské i kouzelnické urážky Ronovým směrem.
"Co si jako myslí? Že bude mluvit o tom jak jsem na něj mluvila z té světelné věci a že pak vyměknu?" Pažemi rozhazovala do vzduchu, nadávala a kopala do všeho co ji přišlo do cesty.
"Měkneš." Zkonstatovala jsem své stanovisko.
Zastavila se a hodila po mě vražedný pohled. "Neměknu."
"Jsi naštvaná, ale stejně budete za týden v pohodě." Kroutila hlavou. Nechtěla si to připustit ale mě to bylo jasný. Za pár dní bude jako beránek.
"Tím si nejsem tak jistá, Sam." Použila proti mně má vlastní slova, která jsem použila já včera večer. Pak se ale zarazila a chvilku přemýšlela než promluvila. "Něco mě napadlo."
"Co?"
"Ronalde, Harry, pojďte sem! Hned!" Zaječela aby ji kluci venku slyšeli. A ti byli u nás jako kdyby běželi kvůli strachu k malé holce. Zasmála jsem se.
"Co se děje?" Zeptal se zadýchaně Harry a přešlápl z jedné nohy na druhou.
"Chci za panem Láskorádem. Za otcem Lenky." Nechápavě jsme se na ní zamračili.
"Proč?"
"Včera večer jsem si četla ty bajky od Brumbála." Zamumlala a začala v knize listovat. "Našla jsem v něm dopis co napsal Brumbál Grinelwaldovi. A koukejte co napsal k podpisu." Otočila směrem ke mně a Harrymu knihu a ukázala ukazovákem na značku, kterou už poslední dobou nemůžeme vyřešit.
"Znak který, měl Láskorád na krku." Vydechl Harry tiše.
"A znak který jsem viděla na jednom náhrobku v Godricově dole." Informovala jsem je o věci, kterou včera nezaznamenali, protože Harry truchlil nad svými rodiči. A šlo nám o život, jasně, to taky.
"Byl i před Gregorovičovým obchodem." Pokračoval Harry v našem myšlení. Pak jsme se na chvíli odmlčeli a pohlédli na Hermionu, která si odkašlala.
"Hele, nikdo z nás nemá páru o tom, kde je další viteál. Tohle nám ale může dost pomoci." Promluvila vážným tónem. Dřív než jsme ji to odsouhlasili, promluvil Ron čímž nás dokonale zmátl a já měla co dělat, abych se nezačala smát.
"Hermiona má pravdu." Přešel k ní a podíval se na mě s Harrym. "Musíme za panem Láskorádem. Budeme hlasovat. Kdo je pro?" Zeptal se zvedl jako jediný ruku nad hlavu.
Hermiona pobaveně zvedla obočí a šla se zasmát do kuchyně zatímco my si s Harrym vyměnili zmatené pohledy. První kdo promluvil, byl pobavený Harry.
"Ty jsi vážně kus kreténa, Weasley."
4. 11
