Po hodině kdy jsme seděli společně u stolu a plnili své žaludky po dlouhé době teplým jídlem, nás i to čekáni na Brumbálovu sestru přestalo bavit. Museli jsme se do Bradavic dostat co nejdříve a Brumbálovy pokusy o naše zdržení byly už neúnosné.
"Pane Brumbále, děkujeme, ale už bychom se měli vydat na cestu." Promluvila Hermiona, která se jsko první nabyla odvahy. Všichni jsme si vděčně oddychli když jsme si uvědomili že tenhle úkol nebude na nás.
"Za chvilku můžete vyrazit." Zamumlal si pan Brumbál pod vousy a vstal od stolu aby mohl sklidit špinavé nádobí.
"Nechcete pomoc, pane?" Nabídla jsem se slušně, za což jsem si od kluků zasloužila zamračené pohledy. Pouze jsem nad nimi protočila očima a už se chystala zvednout, ale Hermionin překvapený hlas mě donutil zůstat sedět.
"Koukejte, už se vrací." Ukázala na obraz za mými zády a já se společně s Harrym, sedícím vedle mě, otočila k obrazu kde se po cestě zvětšovala postava mladé dívky. "A někdo jde s ní." Dodala mnohem více zaskočeněji s tohle zjištění nás donutilo všechny stát ze židlí a vytáhnout si hůlky, pro případ nouze.
"Co to u Merlina...?" Ron nechal otázku vyznít do ztracena když se obraz začal pomalu otevírat a tím se značil jako tajný vchod bůh ví kam. Obraz se pomalu pootevřel a já jako první nakoukla do temné, tajné chodby ve které se na nás usmíval někdo, kdo mi vykouzilol úsměv na tváři.
"Neville!" Vypískla jsem nadšeně a rozběhla se za ním do chodby abych mu mohla skočit kolem krku. Nohy jsem omotala kolem jeho pasu a paže kolem krku. Překvapeně zavrávoral, ale udržel mě. "U Merlinových vousů, ani nevíš jak moc ráda tě vidím!"
"Jo, taky si mi chyběla." Zachroptěl mi do ucha a pomalu mě pustil dolů abych si nenatloukla.
"Neville, ty vypadáš hrozně."
"Jo, já vim, ale to nic." Mávl nad tím rukou a opřel se ležárně o studenou zeď chodby. "Seamus je na tom mnohem hůř." Pokrčil rameny a podrbal se na neoholené tváři. "Hele, Abe, ještě se tu možná ukáže někdo další." Překvapeně jsem nad tím, jak Neville oslovil pana Brumbála zakroutila hlavou stejně jako Hermiona. "Tak na co čekáte? Nemáme na to celou noc." Pobídl Neville ty tři a pomohl jim nahoru za námi. Se všemi se na přivítanou pevně objal a s díky, které patřilo panu Brumbálovi, za námi obraz zavřel.
"Lumos." Zamumlali jsme všichni abychom si posvítila na cestu a společně se vydali za Nevillem, který jako jediný věděl kam jít.
"Tahle chodba na Poběrtově plánku není, ne? Přesvědčoval se Ron, protože on díky svým bratrům věděl o každičké tajné skulince ve hradu. Neville zakroutil hlavou.
"Je úplně nová." Vysvětlil Neville aniž by se zastavil či otočil. "Všechny tajné chodby byly totiž na začátku roku uzavřeny. Takže tohle, je jediná cesta dovnitř a ven. Všude se to jinak hemží mozkomory a Smrtijedy."
"Co Snape? Je to hodně zlý?" Zeptala se bez okolků Hermiona když Neville přestal s vysvětlováním.
"Moc ho nevídáme." Pokrčil rameny a pak se k nám otočil aby na nás viděl. "Ale bacha na Carrowovi." Upozornil se vztyčenou bradou.
"Na koho?"
"Jo. Bratr a sestra. Mají na starosti disciplínu. Moc rádi za neuposlechnutí trestají." S posledními slovy ukázal na šrámy v obličeji. Překvapeně jsem vyvalila oči.
"To byli oni?" Přesvědčil se Harryho načež Neville přikývnul s vydal se chodbou dál. "Proč?"
"Na obraně proti černé magii jsme měli na prvácích procvičovat kletbu Crutiatus, což jsem odmítnul." Šokovaně jsem ho poslouchala a chtělo se mi brečet. Vždyť to není tak dlouhá doba od Brumbálovi smrti, a dějí se tam taková zvěrstva. "Bradavice se změnily, budete jen zírat." Dodal tiše.
