Tvrdě jsem s výkřikem dopadla do mokrého listí. Přidušeně jsem si odkašlala abych se zbavila listí z mých úst a hned na to jsem se postavila s obtížemi zpět na nohy abych zkontrolovala situaci. Harry si oprašoval kalhoty od hlíny zatímco Hermiona pomáhala na nohy Ronovi.
"Ta zpropadená krysa!" Zafuněl Ron a vděčně se na Hermionu usmál když stál konečně pevně na nohou. "Proč to sakra udělal? On! Ten, který tě podporoval tě zaprodal jako vepře!"
"Udělal to právě kvůli tomu, Rone." Snažil se ho uklidnit Harry. Ron měl právo na to být naštvaný, ale Harry měl nějakým způsobem pravdu. Lenka byla jeho dcera a Harry pro něj byl cizí člověk. "Lenku unesli kvůli tomu, že mě on podporoval. Byl zoufalý, být na jeho místě udělal bych to samé."
"Myslíte, že je Lenka živá?" Snažil se změnit téma Ron, ale tím akorát přidal dřevo do ohně. Hermiona se po něm ohnala zlým pohlede, Kdyby to bylo možné, Ron by stáhl ocas mezi svoje nohy.
"Ať tě ani nenapadne to, že by živá nebyla, Ronalde." Zvýšila Hermiona hlas a následně si schovala tvář do dlaní. Kroutila hlavou. "Není možné, aby byla mrtvá." Mumlala tiše. Po chvilce ticha se na nás tři podívala a vytáhla si z kabátku hůlku. "Jdu se postarat o kouzla."
"My postavíme stan." A tak jsme postavili stan a Ron mezi tím udělal čaj, který se dal normálně pít bez toho aby se mi zvedl žaludek.
"Teď mě napadlo," Promluvila Hermiona vážným hlasem, když se vrátila z venku, a zamračila se. "Relikvie Smrti, mohl si to vymyslet, ne? Nejspíš sám vůbec nevěří že něco takového existuje. Chtěl nás jenom zdržet, než přijdou Smrtijedi!" Obvinila pana Láskoráda z podrazu.
"To si nemyslím," Promluvil Ron. "Je zatraceně těžké vymýšlet si něco, když jsi ve stresu. Mnohem těžší, než si myslíš. Zjistil jsem to když jsem se ubytovával v jedné té hospodě. Bylo mnohem jednodušší předstírat, že jsem Stan, protože jsem o něm něco málo věděl, než abych si vymýšlel někoho pro mě úplně nového. Láskorád byl pod silným tlakem, když se snažil zajistit, abychom se nehnuly z místa. Počítám s tím, že nám řekl pravdu a nebo to, o čem si myslel, že pravda je, abychom s ním pokračovali v rozhovoru." Ron chtěl dál mluvit, ale z venku ho přerušilo hlasité praskání větví. Všichni jsme ztuhli.
"Slyšeli jste to?" Přesvědčila jsem se. Mý kamarádi pouze přikývli a postavili se z laviček.
"Potichu." Pobídl nás Harry a s Ronem vyšli ven ze stanu s hůlkami v dlaních. S Hermionou jsme je následovaly. "Vidíte něco?" Zašeptal do tmi těsně před tím, než jsem na svém krku ucítila teplý dech. Krev mi ztuhla v žilách.
"Ahoj, krásko." Promluvil hlas vedle mě. Šokovaně jsem zalapala po dechu a pohlédla do očí muži, který nedávno pochodoval kolem naší ochranné bariéry a cítil můj parfém. Očima jsem prolétla situaci kolem sebe a zahlédla dalších osm lapků, stojící okolo nás. Pohlédla jsem na muže vedle sebe a všimla si, jak se zhluboka nadechuje a vdechuje mojí vůni. Chtěla jsem se profackovat za svojí hloupost a za to, že jsem Harryho tehdy neposlechla. "Hmm, kokos?" A to bylo znamení k tomu, abychom se rozběhli pryč. Aniž bychom si dávali nějaká znamení, jsme se rozběhli jako na povel všichni hlouběji do lesa.
"Neflákejte se a chyťte je." Zaslechla jsem. Do stromů nebo do země vedle nás dopadala zaklínadla vyslané z hůlek lapků ve snaze nás zastavit.
"Samantho!" Zavolala za mnou Hermiona když jsem zakopla o pařez a díky kopci, který jsem měla původně v plánu seběhnout, jsem místo toho sjela tak zvaně 'po zadku'. Jinými slovy, koulela jsem se přes pařezy, mech a jiné věci jako sud s máslovým ležákem, dokud jsem nenarazila prudce do stromu, díky kterému jsem si vyrazila dech. "Dělej, vstávej." Zoufale jsem pohlédla na lapka dva metry za Harrym.
