Vyděšeně jsem zírala do zeleného záblesku a nebýt Rona, který mě odstrčil silně stranou, nejspíš by bylo po mně. "Co to děláš ty idiote! Jestli ji tím trefíš, tak zabiju já tebe!" Zaslechla jsem Dracův naštvaný hlas před tím, než jsem se začala konečně bránit. S roztřesenou hůlkou mezi prsty jsem namířila na rozmazanou šmouhu před sebou a vyslala proti nim kouzlo.
"Mdloby na tebe!"
"Avada kedavra!" Ozvalo se opět kouzlo, které tentokrát bylo mířeno Hermioniným směrem. Ta se pouze vyhnula a bokem dopadla na zem vedle mě. V ten moment, Ron zrudnul jako rajče, div mu z uší nesršela pára když se rozběhl za těmi třemi idioty mezi hromadu krámu.
"To je moje holka vy kreténi!"
"Cože?" Vyjekla jsem nechápavě když Ron zmizel mezi všemi těmi krámy a když mi došel význam jeho slov. "Jeho holka?" Přesvědčovali jsme se s Harrym sborově a chudák Hermiona nevěděla kam s očima. A dřív než jsem se stihla zeptat jak se to vlastně stalo, Harry už svíral nadšeně diadém mezi prsty, pro který se vydrápal na hromadu starého nábytku. S úsměvem na tváři jsem si úlevně vydechla než jsme všichni stočili pohledy směrem, kterým Ron zmizel, protože se ozval vyděšený křik.
Ronův, vyděšený křik.
"Utíkejte!" Volal. Proběhl kolem nás jako Nimbus, popadl Hermionu za ruku a rozběhl se společně s ní pryč. "Rychle pryč! Goyle to tu všechno podpálil." Volal z dálky a my si s Harrym vyměnili zmatené pohledy než jsme se podívali směrem, kterým Ron vyběhl a všimli si hořících plamenů, které se k nám nebezpečně rychle blížily.
"Harry?" Pípla jsem vyděšeně a chytla Harryho třesoucí se ruku.
"Hmm?"
"Zdrhej." Vydechla jsem a v ten moment se oheň objevil přímo před námi v tygří podobě, která vypadala hladově. "Teď! Dělej!" Vyjekla jsem a rozběhla se za Ronem a Hermionou, kteří se snažili prodrat si cestu pryč.
"Zpátky!" Zaječela jsem vyděšeně když se z uličky před námi vynořil další plamen, který by byl schopný nás usmažit zaživa. Rychle, lapající po dechu, jsme se snažili odtud dostat. Když jsme se zastavili na rozcestí a rozhodovali se, jakou cestou se vydáme, Ron poodešel o pár kroků dál. Co to sakra dělá?
"Koukejte!" Zvolal Ron a z ničeho nic každému z nás hodil koště, které vzal Merlin ví odkud. Nevěřícně jsem nad tím zakroutila hlavou, nasedla a vzlétla do prostoru nad námi, kam oheň nedosahoval.
"Tudy!" Mávl Harry a my se všichni vydali za ním. Vyhýbali jsme se úspěšně plamenům a padajícím věcem, dokud jsme neproletěli kolem hromady krámů, na kterých stál Draco se Zabinim. Vyděšeně jsem na ně zírala a můj hrudník se bolestivě stáhnul při pomyšlení, že bych měla odletět a nechat je tady.
"Draco..." Pohled jsem stočila k Harrymu a ten souhlasně přikývnul, jako kdyby věděl na co myslím. "Já ho tady nemůžu nechat!" Vykřikla jsem a pohlédla na Rona s Hermionou.
"To je vtip?!" Zakřičel Ron nevěřícně a věnoval mi naštvaný pohled říkající: 'Shodím tě za nimi a zůstaň si tady!'
"Souhlasím!" Zastal se mého nápadu Harry letící po mé pravici a dřív než se Ron s Hermionou stačili vzpamatovat, my s Harrym svá košťata otočila zpět čelem k Dracovi a Zabinimu, kteří se pomalu, ale jistě, začali dusit kouřem, kteří oni sami vytvořili.
"Jestli kvůli nim umřeme tak vás zabiju!" Zaslechla jsem Ronův křik za našimi zády dříve než jsem s nataženou paží přilétla k Dracovi, který mě za ní silně chytil a naskočil na koště. Silně, aby nespadl, své paže obmotal kolem mého pasu.
"Můžeme!" Pohlédla jsem na Harryho vedle sebe za jehož zády seděl k smrti vyděšený Zabini. Přikývla jsem a společně jsme všichni vyletěli směrem k hlavním dveřím, které nás dělily od bezpečí. Díky Hermioně jsme prolétli ohněm bez jediného zranění, ale to bych nebyla já kdybych neztratila balanc a společně s Dracem jsme dopadli na tvrdou zem. Se zaskučením jsem ležela na zádech a na mém těle jsem cítila Draca, který si neuvědomoval že na mě leží celou svojí vahou, čímž mi znemožnil se pořádně nadechnout.
"Au!"
"Sakra!"
"Samantho." Horký dech mi dopadl na tvář a já se přinutila otevřít oči, abych mohla pohlédnout do očí Dracovi, který mě zoufale pozoroval. S vyvalenýma očima plných díků, lásky a bolesti mi mlčky děkoval za to, že jsem ho tam nenechala.
Mohla jsem ho tam nechat. Měla jsem ho tam nechat, ale to bych se sebou do konce života nemohla žít. Nemohla bych se na sebe podívat do zrcadla.
Se slzami v očích jsem se smutně usmála a přiložila dlaň na jeho hruď, abych mu dokázala že je to v pořádku. "Draco..."
"Draco!" Vyrušil nás hlas zoufalého Zabiniho, který stál už na nohou a zíral na Draca. Draco ode mě odtrhnul zrak na pouhou vteřinu než se ke mně vrátil s otázkou v očích. Souhlasně jsem kývla a tím mu dala povolení, aby dělal co musel. Nečekaně mi vtiskl polibek a se zavřenýma očima ze mě slezl a rozběhl se za svým přítelem, který se ho snažil popohnat.
"Harry!" Zakřičel Hermionin hlas, který mě dostal zpět do reality a pak se to vše stalo hrozně rychle. Zub Baziliška, po který se Ron s Hermionou vydali proletěl vzduchem k Harrymu, který ho chytil a jedním pohybem zničil diadém, ze kterého se vyřítil černý oblak kuře, který nás všechny odhodil stranou.
Zády jsem tvrdě dopadla na kamennou zeď a vyrazila si tou ránou dech. Bolestivě jsem stiskla oční víčka a marně se pokusila zalapat po dechu, což vyvolalo bolest v mé hrudi. Jako kdyby na ní někdo stál plnou vahou.
"Harry, jsi v pořádku? Co se děje?" Zatřásla Hermiona s Harryho tělem s úmyslem dostat ho z jeho jiného světa. Zíral do prázdna, lapal po dechu a valil vyděšeně oči, div mu nevypadly.
"Oslabuje ho to. Cítí, že umírá." Jeho hlas pro mé uši zněl vzdáleně i přesto, že byl pár kroků ode mě. Stále lapal po dechu, hrudník se mu zběsile nadzvedával a pak zamrkal, jako kdyby se z toho svého deliria, či snu, probudil. "Ten had. Ten had je ten poslední viteál." Všichni jsme si vyměnili překvapené pohledy plné uvědomění, načež se Harry postavil rychle na nohy a dodal: "A vím kde je!"
"Tak na co ještě čekáme?"
Tak já se vám po dlouhé době hlásím a přeji úspěšný začátek školního roku a také hodně nervů, které budete potřebovat více než kdy jindy!
