"No tak to ne." Kroutila jsem záporně hlavou a chodila po obýváku sem a tam. "Na to zapomeňte, jak vás tu vůbec napadlo?" Rozhazovala jsem rukama do vzduchu, tahala se za vlasy a snažila se si jejich plán urovnat v hlavě. Pohlédla jsem na ty tři kamarády a vražedně na ně zírala. "Proč se mě nikdo na nic neptal?"
Ron si odkašlal než promluvil. "Protože jsme věděli, že s tím nebudeš souhlasit."
"No to si piš, že s tím nesouhlasím! Vy se mi divíte? Vypadám snad jako Bellatrix? Vy si myslíte, že mi na to někdo skočí když se obleču do černý? Jste normální?" Ječela jsem na ně jako smyslů zbavená. Nechápala jsem jak to ty idioty u všech Merlinových vousů napadlo. Vždyť to je sebevražda!
"Mám její vlas." Mávla Hermiona rukou do vzduchu, svírající mezi prsty pramen černých vlasů, který patřil té bláznivé ženské. Vyvalila jsem oči ještě víc než doteď, pokud to vůbec bylo možné, a vydala z hrdla nelidské zachrčení.
"Co?" Hermiona se usmála a hodila pramen vlasů do mnoholičného lektvaru, kterého jsem si tu doteď nebyla schopná všimnout. Do všech pekel! "U Merlina, vy nejste normální! Sakra, já se nemohla začít bavit s někým, kdo se nehrne do věcí u kterých vám jde o krk." Mumlala jsem si spíše pro sebe než pro ně abych samu sebe potrestala. S zoufalým výkřikem jsem je všechny opět probodla pohledem a založila si ruce na prsou abych po nich neskočila a neumlátila je. "Jaký je váš plán? Do detailů a chci slyšet všechno, žádná překvapení, prosím."
***
"Vy jste blázni. Tohle nebude fungovat." Zasyčela jsem jedovatě jako zmije v poušti když jsem se pískem dobelhala na vyvýšený kopec za Billovým domem se skřetem v patách. Černé oblečení ke mně přitahovalo slunce, takže jsem se díky tomu potila mnohem víc než kdybych byla jen nervózní. Pohlédla jsem na své tři přátelé kteří si mě zamyšleně prohlíželi.
"Vypadáš skvěle." Kývl Harry hlavou a já se nezmohla na nic než na zamračený obličej, který Bella uměla dokonale a kterého se bál snad každý. Harry se stáhnul.
"Mlč, nebo ti ji natáhnu až ti z nosu vyletí rarach na lyžích, Pottere."
"Griphooku, dejte ten meč Sam." Harry na mojí poznámku radši neignoroval a já si bez jediného slova nechala dát meč do kabelky. Statečně jsem se napřímila, i když jsem měla naděláno v kalhotách. A to jakože dost. Harry mi pohlédl nejistě do očí a natáhl ke mně ruku. "Můžeme?"
Chvilku jsem ji pozorovala než jsem souhlasně přikývla a chytla Harryho za ruku. "Můžeme."
"Jak jsme se dohodli, meč je váš když nás dostanete kolem stráží do trezoru." Oznámil Harry směrem ke skřetovi a natáhl k němu ruku. Skřet přikývnul, chytil Harryho dlaň a mě se v ten moment zatočil svět. Žaludek se mi sevřel, v ústech mi vyschlo a před očima jsem měla v mžitky když jsem se zády opřela o chladnou kamennou zeď v temné uličce, do které nás skřet přemístil.
"Fuj, svírá se mi žaludek." Špitla jsem rozklepaným hlasem a pozorovala vyděšeně své rozklepané prsty na rukou. "Tohle nedám." Vzdala jsem to a chtěla vzít nohy na ramena, hned jak jsem však vyběhla z postranní uličky, málem jsem narazila do muže v černém plášti. Na první pohled patřil k Vy-víte-komu a žaludek se mi v ten moment zasekl v krku. Chtěla jsem zvracet.
"Madam Lestrangeová." Pokynul mi hlavou na pozdrav a přimhouřil oči. Co teď jako? Proč se mračí? Proč na mě zírá? To na něj mám jako mluvit, sakra? Jdu se zabít. Pozvracím ho. Přísahám Merline, že ho pozvracím.
"Do- nemáte nic jiného na práci?" Vážně jsem mu chtěla popřát dobrý den? Jsem normální? Muž přede mnou, ustoupil o krok vzad a pohlédl mi do očí. Do hajzlu, jestli mě prokoukne můžu si to jít hodit. Zamračila jsem se a odstoupila od něj též, o krok dál. Mávla jsem rukou do vzduchu."Jděte si po svých."
