Poté co jsme Rona vyhodili ve 2. patře známým jako 'Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů' kde sídlili hlavně bystrozorové a kouzelníci, kteří řešili záležitost s mudly a poradili mu jak má zastavit déšť v Yaxleyově kanceláři, jsme se rozjeli do dalších pater, abychom se porozhlédli po viteálu.
"Varuji vás-" Promluvil Harry když se výtah po chvilce jízdy zastavil v 1. patře a hlas nad námi nám oznámil, že se nacházíme v patře patřícímu Ministrovi kouzel a štábnímu útvaru. "jestli Umbridgeovou do hodiny nenajdeme, musíme zmizet a zkusíme to jindy." Dokončil svojí myšlenku a pohlédl nám do očí. S Hermionou jsme souhlasně přikývly a společně jsme chtěli vystoupit, ale po otevření mříže na nás vykoukla malá ženská postava oblečená v růžovém a s květákem na hlavě. Všichni jsme se zadrhli, neschopni pohybu, a šokovaně na ní vyvalili oči zatímco ona si četla něco ve svých deskách.
"Mafaldo, Olivie, posílá vás Trevor, že ano?" Promluvila tím svým otravným hlasem když k nám zvedla pohled a usmála se od ucha k uchu. "Fajn, pojedeme dolů." Zkonstatovala a vešla za námi do výtahu a postavila se vedle Harryho, který stále nebyl schopen pohybu. Stejně jako my dvě s Hermionou. "Alberte, vy nevystupujete?" Zeptala se aniž by na něj pohlédla. Šlo dost jasně vidět, jak ztuhnul a neuvěřitelně pomalým a zajímavým krokem, na její pokyn, vystoupil. S Hermionou jsme se chytly za ruce, a naposledy pohlédly na zpoceného Harryho v cizí tváři, než jsme společně s tou ženskou zmizely.
"Doufám, že jste se dobře vyspaly, dámy, tohle bude opravdu zajímavé." Promluvila po chvilce ticha a pohlédla na nás. Spojení naších dlaní jsme přerušily aby si toho nevšimla a souhlasně jsme přikývly aby byla spokojená.
"Ano, madam." Pronesla jsem stručně hlubokým ženským hlasem, který byl dost podobný ženě, ve které jsem se zrovna teď nacházela. Spokojeně přikývla a otočila se k nám zase zády. Vyplázla jsem na ní jazyk a vztyčila jeden z prstů tak, jak se uráželi mudlové.
"Ta zlodějka, Cattermoleová, ukradla někomu hůlku a nechce se přiznat." Promluvila na vysvětlenou. S Hermionou jsme si vyměnily zamračené pohledy a konečně pochopily Yaxleyovy slova. Mlčela jsem a nijak se k tomu nevyjadřovala, ale to by nebyla Hermiona kdyby nepromluvila.
"A co když ji neukradla?" Zasyčela jedovatě jako zmije na svojí kořist. Vyjukaně jsem na ní pohlédla a nepatrně ji dupla na nohu. Tvář se ji zkřivila bolesti a silně mě chytla za paži. Tentokrát vyjukaně zírala ona na mě zatímco se Umbridgeová napjala jak struna a nepatrně pootočila hlavu naším směrem.
"Co prosím?" Zeptala se jako kdyby se nic nedělo. Nervózně jsem polkla knedlík v krku a vytrhla paži ze stisku mé kamarádky, aby si toho ta ropucha nevšimla. Hermiona sebou škubla a trhavě se nadechla.
"Nic, jen jsem přemýšlela nahlas." Pokrčila nevině rameny a sklopila zrak k zemi. Umbridgeová se spokojeně usmála a otočila se k nám opět zády. Loktem jsem Mionu dloubla do žeber abych si získala její pozornost.
"Neblázni." Šeptla jsem neslyšitelně Hermioně do tváře a poklepala si nechápavě na čelo. Celou dobu jsme jely mlčky než jsme dorazily do 10. patra a Umbridgeové v patách jsme se rozešly do soudní síně, ve které už seděl ten zmetek Yaxley a chudák vyděšená a zoufalá paní Cattermoleová.
"Mafaldo, posaďte se sem a pište zápisky." Pokynula Umbridgeová Hermioně a ta se poslušně šla posadit na místo pod vyvýšeným podiem. Podiem pro soudce. "A vy Olivie, zůstaňte zde." Ukázala mi na místo vedle paní Cottermoleové a sama si šla sednout na místo pro soudce. Posléze kouzlem 'patrona' vykouzlila kočku, která nás chránila před několika Mozkomory, kteří byli následně vypuštěni. "Kde je?" Zasyčela po chvilce ticha a pohlédla na muže vedle ní.
"Řeší problém v mé kanceláři, hned tu bude." Oznámil ji Yaxley a se zakousnutým rtem si mě začal prohlížet. Nervózně jsem polkla knedlík v krku a sklopila pohled k zemi abych na něj nemusela zírat. Měla jsem pocit, jako kdybych se měnila zpět do své podoby. Pohlédla jsem na něj až poté co si odkašlal a kývl hlavou směrem za mě. Ohlédla jsem se tam a všimla si Harryho s Ronem.
"Mary Elizabeth Cattermoleová. 27 Chizzlehurst Gardens, Great Tolling, Evesham?" Začala mluvit Umbridgeová když si všimla stejných osob jako my ostatní. "matka Maisie, Ellie a Alfreda? Manželka Reginalda?" Pohlédla na ni a zamračila se když chudák ženská pohlédla se slzami v očích na svého muže. Teda, muže. Na Rona.
"Regi?" Vydechla a natáhla k Ronovi nataženou dlaň. Chudák, stále celý od vody, se nervózně usmál a stoupnul si vedle ni. Umbridgeová pohlédla na Harryho a vděčně se zamračila. Aha? Všichni si usmějí, ale ona si vždy musí najít něco jiného.
"Děkuji, Alberte." Zamumlala, prohlédla si Rona a osobu jeho majitele a odkašlala si než pokračovala ve svých nesmyslech. "Mary Elizabeth Cattermoleová, dnes vám byla při příchodu odebrána hůlka." Ze stolu vzala hůlku a dala si jí před obličej. "Je to ona?" Paní Cattermoleová souhlasně přikývla. "Komu jste ji ukradla?"
"Koupila jsem ji u Ollivandera v Příčné ulici, když mi bylo jedenáct. Vybrala si mě." Zakňourala zoufale a stiskla Ronovi silně ruku. Ten se pouze bolestně zašklebil a lehce sebou škubnul. Lehce jsem do něj strčila aby se vzpamatoval a hrál svojí roli ochranitelského manžela. Nepatrně přikývl a stiskl mladé brunetce rameno.
"Lžete. Hůlky si vybírají pouze kouzelníky, a to vy nejste." Zamumlala dáma v růžovém a já měla čím dál tím větší chuť jí něčím praštit. Ale všimla jsem si onoho náhrdelníku, který jsme zde hledali. Měla ho na krku. Dala jsem Hermioně nenápadný znak a Harrymu též. Přikývli.
"Jsem kouzelnice. Přísahám na své děti, že jsem." Začala mluvit brunetka a mě v ten moment začala šimrat tvář a přes ony brýle jsem přestávala vidět. Hermiona za stolem ztuhla a zbledla jako stěna zatímco mě teprve teď začalo docházet, co se děje.
"Olivie, co to máte s obličejem?" Poprvé za ta léta jsem ji viděla vyvedenou z míry. Rychle jsem si z nosu sundala brýle abych viděla a zatřásla lehce hlavou. Umridgeová zalapala po dechu když mě nejspíše poznala a následně pohlédla na muže vedle mě. "Alberte, co to, u Merlina, děláte?"
"Lžete, Dolores, a vy víte že lhát se nemá." Zasmál se a já si všimla že jeho nová podoba zmizela a objevil se starý Harry. "Mdloby na tebe!" Zakřičel najednou a žena za pultem sebou švihla. Hermiona vedle ni ji strhla z krku věc, kvůli které jsme tu byli a společně jsme se rozběhli směrem k výtahům pronásledováni mozkomory. Když jsme byli v bezpečí výtahu a Harry kouzlem mozkomory odehnal, mohli jsme si jakž - takž oddychnout.
"U Merlina." Setřel si Ron z čela pot či vodu a chtěl se od brunetky odtáhnout, ale ta se ho držela jako klíště a nechtěla pustit jeho paži. Po chvilce jsme vystoupili a společně namáčknutí na sobě jsme se začali rvát davem pryč.
"Koukejte dolů!" Poručil nám Harry a my tak učinili, ale když jsem chtěla promluvit na Rona, všimla jsem si že u nás není. Zastavila jsem Harryho s Mionou a pohlédla na líbající se ho Rona.
"Rone!" Zavolala jsem na něj a plácla se přes čelo když na mě pohlédl se svojí starou tváří. "U všech čertů, to snad není pravda." Pomnula jsem si otráveně oční víčka když se paní Cattermoleová od Rona odtáhnula a vyděšeně vykřikla.
"Mary? Kdo to u Merlina je?" Ohlédli jsme se za hlasem, který patřil pravému panu Cattermoelovi. Vyjukaně jsme na něj pohlédli a následně popadli Rona za paži a chtěli utéct, kdyby si nás někdo nevšimnul a nezačal křičet.
"To je Harry Potter a Samantha Brownová!"
"Do háje." Vyděšeně jsem pohlédla na brunetku vedle mě a na ostatní. Společně jsme se rozběhli k takzvaným 'krbům'.
"Harry Potter!" Zaječel další člověk před námi a v ten moment nás jen tak-tak minulo kouzlo. Vykřikl jsem a chytla Harryho za ruku.
"Za nimi! Chyťte je!"
"Běž!" Poručil nám a společně jsme skočili do zeleného plamenu.
2. 5
