Vyvrhel ✔️

7.

,,chceš pomoct?" ukázala jsem na svůj obličej na náznak toho jeho, rozbitého.

On ke mně s kývnutím natáhl ruku s papírovým kapesníkem, který jsem si od něj vzala a přistoupila natěsno k němu.

Skenoval mě očima, když jsem mu otírala zbytky krve, co mu zůstala pod nosem.

,,co je?" zasmála jsem se a červený kapesnik vyhodila do koše, co stál u zdi.

Když jsem se ale otočila, Daniel překonal vzdálenost mezi námi, vzal mě za boky, opřel mě o zeď a políbil mě.

Nechala jsem se, protože jsem na tuhle chvíli čekala už od chvíle, co jsme byli poprvé venku.

Zapletla jsem mu prsty do vlasů na zátylku a přitáhla si ho blíž.

Kdyby tohle viděl Jackson, šílel by. Možná více než já. Na sekundu mě zašimralo, ale žádné hejno motýlků se neobjevilo.

Byl to nejspíš můj největší problém. Byla jsem snad bezcitná?

Proč ostatní cítili to podivné šimrání v břiše a já ne? Co na mně bylo špatně?

Daniel se odtáhl, chytl dveře a zabouchl je. Hned se ale vrátil k mým rtům a rukama mi začal drtit boky.

,,můžu?" odtáhl se ode mě a jednou rukou mi přejel na zapínání kalhot.

Zadýchaně jsem přikývla a zvedla se na špičky, abych ho mohla znovu políbit.

Netrvalo to dlouho, ale pro obě strany to bylo více než dostačující. A namáhavé.

Dala jsem si vlasy do culíku a oblékla si tričko. Opřela jsem se zády o zeď a sledovala Daniela.

Zrovna si natahoval kalhoty, ale horní díly oblečení na sobě ještě neměl.

On ke mně zvedl hlavu, jako kdyby vycítil můj pohled a začal se usmívat.

Tváře mi začaly hořet, jak nabraly červenou barvu. Nebylo mi trapně. Bylo mi příjemně. Ale ne dostatečně.

Doufala jsem, že konečně najdu svou osudovou lásku, ale Daniel tak nevypadal.

,,líbí se mi, když se usmíváš" postavil se přede mě, klouby mě pohladil po tváři a sedl se.

Než mě ale stihl políbit, chodba se začala otřásat v základech, jak tam vtrhli jeho spoluhráči.

Vyřvávali, mlátili do zdí a hrozně dupali. Bylo to hrozné. Byli jako zvířata.

,,už radši půjdu" odtáhla jsem se od Daniela, když začali vcházet do šatny a otáčet se na nás.

,,počkej na mě venku" přejel mi rukou po bedrech, když jsem se zastavila u dveří.

Jeden z kluků se zastavil ve dveřích, zacouval, čímž zadržel ty, kteří šli za ním.

Rozpřáhl se rukou, abych prošla, což jsem se smíchem a poděkováním udělala. Možná nejsou taková zvířata.

Stála jsem venku, jak mi poručil Daniel a rozhlížela se, jestli neuvidím ostatní.

,,můžu si domyslet, co se stalo?" ozval se mi za zády Jacksonův hlas.

Skousla jsem si spodní ret a otočila se na něj. Radoval se, asi víc jak já. Možná kvůli tomu, že oficiálně nebudu s Maxem.

Bral by vedle mě kohokoliv, jen ne jeho. Chápala jsem ho. Ani já bych vedle něj nesnesla Marka. Bratr za bratra.

,,čekáš na Bena?" změnila jsem téma. Doufala jsem, že nepůjdou k nám.

Aspoň jednu noc jsem se chtěla vyspat normálně, bez rušení. Zvedal se mi z toho žaludek.

,,Daniel ti to neřekl? Jdeme do toho bistra zase. Vyhráli, tak to chtějí oslavit a my jdeme s nimi" dal mi ruku kolem ramen a druhou si dal na bok.

,,a Ashley chce vědět všechny podrobnosti, ale už šli. Celý víkend budou u Jamese, tak s nimi nepočítej" paráda.

Vypadalo to na víkend proseděný doma, u filmů a nejlépe jen s Jacksonem.

Ben mi nevadil, měla jsem ho ráda, ale chtěla jsem trávit čas jen s Jacksonem.

Od toho, co se odstěhoval, jsme spolu moc dlouho nebyli sami až na ten týden, co jsem se přistěhovala a než jsem šla do školy.

,,můžeme?" zastavili se u nás pět kluků, včetně Daniela a Bena.

Zbývající tři nám představili cestou. Aidan, William a David.

Byli vtipní, stále něco povídali, ale já myslela jen na Daniela, se kterým jsem se vedla za ruku.

Snažila jsem si na to zvyknout, ale nešlo to. Nepřišlo mi to přirozené.

S nikým, kromě Andyho, jsem se ještě takhle nevedla, ale ani s ním to nebylo příjemné. Neměla jsem to ráda.

V bistru jsme si sedli všichni k jednomu stolu. Seděla jsem na kraji, vedle Daniela.

Sedla jsem si tak schválně, kdybych potřebovala utéct, abych to měla snadné.

Nečekala jsem, že se to vážně stane, ale vždy potřebujeme plán útěku, ať jsme kdekoliv.

Kluci popisovali zbytek hry Danielovi a já se snažila z toho pochopit aspoň slovo.

Vyrušilo mě až zabrnění telefonu. Myslela jsem si, že to je Max nebo Mark, ale zvědavost mi nedala.

Byla to zpráva od mamky. Posílala mi fotku Morgan jak spí.

Byla jako malý andílek. Nadchlo mě, jak z ní byla mamka nadšená. Tak šťastnou jsem ji neviděla už dlouhou dobu.

Jako kdyby ji vrátila chuť do života. A taky se potřebovala o někoho starat.

Celý život měla pod křídly mě a Marka a najednou jsme byli tisíc kilometrů daleko.

Dítě ji prospívalo. Vypadala mladší a hlavně nebyla tak pracovně vytížená jako předtím.

,,kdo to je?" nahl se ke mně Daniel a dal mi ruku kolem pasu.

Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala slzy a myšlenky na mamku a usmála se.

,,Morgan. Moji rodiče si ji adoptovali, když jsme s Markem odjeli" schovala jsem telefon zpět do kapsy.

Ruce se mi trochu třásly a potily. Už jsem nebyla její oblíbená dceruška, ale nevadilo mi to.

Potřebovala nějaký náboj energie a to Morgan rozhodně byla.

Celý den se kolem ní točila, ale očividně ji to nevadilo. Užívala si být znovu mámou na plný úvazek.

,,to jsi mi říkala" on si to pamatuje? Věděla jsem, že jsem mu to říkala.

Nečekala jsem ale, že si takovou dá se říct maličkost zapamatuje. Byla to v podstatě blbost. Ale poslouchá mě.

,,je stejně roztomilá jako ty" políbil mě do vlasů, ale naši romantickou chvilku přerušil křik.