Vyvrhel ✔️

13.

,,nechceš zavolat záchranku? Posaď se" dovedla jsem ho k menší zídce, kam se posadil.

Vytáhla jsem z batohu flašku vody a dala mu ji.

On ji s díky přijal, ale zavrtěl hlavou. ,,jsem jen unavený. Půjdu domů a vyspím se. Budu v pohodě" napil se.

To, že není vyspaný na něm šlo vidět na první pohled.

Napadlo mě, že pracoval celou noc. Jestli to byla pravda, tak jsem ho litovala.

Musel být strhaný. Proč tolik pracoval? Kvůli čemu? Nakládal si toho tolik... Kdyby zpomalil, udělal by lépe.

Radši jsem mu k tomu ale nic neřekla, aby se zase nenaštval a nevyjel na mě.

,,radši půjdu s tebou, jestli ti to nevadí. Chci mít jistotu, že neskončíš někde v příkopě v bezvědomí" to mi nakonec odkýval a zvedl se.

Cesta netrvala dlouho, psala jsem Ashley, když se najednou Jeremy zastavil před nějakým domem.

,,Lolo, co tu děláš?" promluvil na malou holčičku, co seděla na schodech.

Ona se hned zvedla, přiskočila k němu, vzala ho za ruku a podívala se na mě. Byla roztomilá.

,,Dustin ještě není doma a máma má moje klíče. Kdo je to?" zazubila se.

Dřepla jsem si k ní. ,,jsem Cara, princezno" představila jsem se ji a pohladila ji po vláskách.

Znovu jsem si stoupla a podívala se na Jeremyho. Zdálo se mi, že usíná ve stoje.

,,hele, co kdybych vzala Lolu třeba na zmrzku? Děti mám ráda a tobě to rozhodně pomůže. Potřebuješ se vyspat" navrhla jsem.

Bylo mi ho líto. Chtěla jsem mu nějak pomoct. Nikdo u nich nebyl, co jsem tak pochopila.

Určitě by se začal o Lolu starat a spát by nešel. Nějakou chvíli jsem se s ním o tom hádala, ale on se nakonec podvolil a schválil mi to.

Ještě mi dal svoje číslo, kdyby se něco dělo a já s malou Lolou odešla.

Byla úžasná. Pořád jsme si měly o čem povídat, smály se... chci takovou dceru.

Najednou se zastavila u výlohy jednoho hračkářství. Ani jsem nevěděla, že tu nějaké je.

,,na co koukáš?" dřepla jsem si vedle ní a hledala něco, co ji zaujalo.

Bylo tam ale tolik hraček, že jsem neměla tušení, která z nich by se jí mohla líbit.

,,ta panenka" ukazala prstíkem na jednu z mnoha panenek, co tam byly. Nebyla jsem si jistá, jestli myslíme stejnou, ale kývla jsem.

,,s Emily ji chceme už rok" posmutněla. Emily?

,,Emily je tvoje kamarádka?" zvedla jsem se na nohy a znovu se na panenku podívala.

Nestála tolik, tak jsem nechápala, proč si ji přála už rok a stále ji neměla.

,,Emily je moje starší sestřička" vzala mě za ruku a chtěla jít dál, ale já ji nenechala.

Emily? Další sestra? Takže měl... tři sourozence? Emily musela být taky ještě malá. Jen děti si hrály s panenkami.

,,když si ji přeješ tak dlouho, určitě si ji zasloužíš" kývla jsem hlavou k prodejně.

Jí se rozzářily oči, ale pak ji úsměv poklesl. Rozhodilo mě to. Co se stalo?

,,maminka mi řekla, že ji nemůžu mít" opřela si hlavu o můj bok a znovu se podívala do výlohy.

Proč by ji matka takhle kazila radost? Proč ji nechtěla dopřát hračku, kterou si přála?