Vyvrhel ✔️

29.

,,dobře, ale... musím se sejít s Danielem a promluvit si s ním" sklonila jsem hlavu.

Bylo těžké o tom mluvit před ním. Ještě k tomu, když jsem nevěděla, jestli to tak vážně chci.

S Jeremym mi bylo víc než hezky, ale to i s Danielem. Musím mluvit s Jacksonem.

Už jsem to v sobě nedokázala nadále dusit. Muselo to ven a nejlépe před Jacksonem.

,,mám jít s tebou? Nechci, aby ti ublížil. Ať už fyzicky, nebo slovy" vzal mě za bradu a zvedl mi hlavu.

,,nápodobně. Půjdu sama, ale děkuju. Jen nevím, jestli mu mám lhát, nebo říct co se doopravdy stalo. Zase by tě začal..." nestačila jsem to doříct.

Jeremy se ke mně sklonil a políbil mě. Klišé z filmů se stává romantickými.

,,měli bychom jít nachystat snídani, než je půjdeme budit" slezl ze stolu.

Nerad o tom mluvil, ale mně to přišlo důležité. Šikanovali ho.

Tenhle problém byl na všech školách celkem rozšířený a přišlo mi, že se o tom hrozně málo mluvilo.

,,Jeremy. Nějaké děti se už můžou vzbudit" zasyčela jsem na něj, když mě vzal za boky a vysadil mě na linku.

,,ví, že mají zůstat v posteli, když jsme je ještě nepřišli vzbudit" políbil mě na krk.

Rukama mi přejel přes stehna pod tričko az k lemu kalhotek. Za ten adrenalin to stojí.

Žádné z dětí se naštěstí nevzbudilo, ale mně dělala trochu problém chůze, když jsem je budila.

Jeremy si toho všiml a při každé příležitosti se mi smál. Hajzlík. Mohl za to on a ještě se mi smál?

Z centra jsem odcházela, když děti dojedly a vyčistily si zuby.

Chtěla jsem počkat, až přijde někdo místo mě a Jeremyho, ale on mě ujistil, že tu chvilku už zvládne sám.

Naposledy jsem se zhluboka nadechla a zazvonila na Danielův dům.

Byli jsme domluvení, že za ním přijdu, až půjdu z centra. Chtěl mě někam vzít. To se nestane.

Měla jsem nasbíranou odvahu mu říct pravdu, celou pravdu, i bez toho, abych si promluvila s Jacksonem.

Musela jsem začít dělat svá rozhodnutí, i kdyby měla být špatná.

Už jsem měla odpovědnost za tolik dětí, za své činy to nemuselo mít tak velké následky, kdyby se něco stalo.

,,ahoj" chtěl mě políbit, ale já na poslední chvíli nevědomky uhnula.

On se zatvářil zmateně, ale pustil mě dál. Ani jsem nechtěla uhnout, ale mé svědomí mi nedovolilo to udělat.

Jeremy se mi dostal pod kůži neuvěřitelným způsobem.

Dělala jsem věci, o kterých jsem neměla ani ponětí, jako to uhnutí. Proč?

Proč mi svědomí dovolilo políbit Jeremyho a ne Daniela? Co to znamenalo?

,,jen... se obleču a můžeme jet" ukázal za sebe, ale já začala vrtět hlavou.

,,potřebuji s tebou mluvit" nakousla jsem, což ho rozhodilo ještě víc. Začal těkat očima po místnosti.

Zatínal zuby a nejspíš se hodně držel, aby zhluboka a zrychleně nedýchal.

Připadalo mi jako kdyby tušil, co s ním chci řešit. Ani jsem se mu nedivila.

Kdyby trávil tolik času s jinou holkou, jako já s Jeremym, taky bych je podezřívala. A on na to měl právo.

Už jednou jsem takový rozhovor přece vedla, i když byl trochu jiný.

,,máš s ním něco, že jo?" zavrčel a posadil se na opěrku sedačky. Uhnula jsem očima z něj ke dveřím na zahradu.

Zrovna kolem prošla jeho mamka, ale nevšimla si mě. Doufám, že nepřijde.

,,Danieli" povzdechla jsem si a chtěla k němu jít, ale on se zvedl a zacouval.

Štítí se mě snad? Chápala jsem, že je naštvaný, ale choval se jako kdybych měla blechy.

,,omlouvám se, vážně mě to mrzí. Mám tě ráda, ale když... stalo se to hrozně rychle. Nedokázala bych ti lhát" objala jsem se kolem pasu.

On se ke mně otočil zády a prsty si vpletl do vlasů.

,,to ti mám poděkovat za to, žes mi nechtěla lhát? Co na něm vidíš?! Můžu ti toho dát mnohem víc než ta krysa!" začal na mě křičet.

Sklonila jsem hlavu. Čekala jsem špatnou reakci a mohla jsem si za to sama.

Bylo mi ho líto. Tak moc se snažil, abych k němu začala něco cítit... Miloval mě a já udělala něco takového.

,,promiň mi to" zvedla jsem k němu uslzené oči. Jsem pitomá.

Nechala jsem si ujít tak milého kluka, jakým Daniel byl, ale přišel mi do života někdo lepší.

Daniel byl sice milý, ale ne tak jako Jeremy. Ve všem byl lepší, i když byl Daniel nadstandard.

Líbila se mi jeho osobnost a to, jak se o ostatní staral. Dělalo to na mě dojem.

,,vypadni odsud. Doufám, že ti dojde, co za debila sis vybrala. Nelez mi ani na oči" ukázal na dveře.

Chápala jsem jeho reakci, ale zdála se mi přehnaná, i když byl rozčilený.

Proč ho tolik urážel? Co mu kdy Jeremy udělal? Jen to, že neměl peněz jako on, za což nemohl on, ale jeho rodiče.

,,vážně mě to mrzí" zopakovala jsem znovu, otočila se na patě a odešla.

Měla jsem slzy na tvářích a na jazyku tolik věcí, co jsem mu chtěla říct, ale nedokázala jsem to.

Už takhle jsem mu tolik ublížila... kdybych Jeremyho bránila, naštval by se ještě víc.

Nebyl to můj první rozchod, ale zasáhlo mě to. Můžeš si za to sama, Caro.

Bylo mi ho líto, ale nemrzelo mě, co jsem udělala. Měla jsem Jeremyho. Jeremyho, na kterém mi záleželo.

Jeremyho, o kterého jsem stála. Jeremyho, se kterým jsem se cítila tak moc dobře. A jsem za něj ráda.

Jestli jsem měla kvůli někomu takovému přijít o někoho jiného, brala jsem to.

Rozumněli jsme si. Možná víc než s Danielem. Měli jsme stejné zájmy, hlavně o děti.

,,jsi ještě v centru?" začala jsem mluvit, když Jeremy zvedl můj hovor.

Chtěla jsem být s ním, když už jsem kvůli tomu nemusela mít výčitky. Těšila jsem se na něj a to jsem ho neviděla půl hodiny.

,,už odcházím. Mám na tebe počkat?" byla jsem minutu po rozchodu a běžela jsem za jiným. To je rekord, řekla bych.

,,jestli budeš tak hodný" nechápala jsem, jak jsem mohla být tak v klidu.

Vždyť mně ani nevadilo, že jsem se s Danielem rozešla! Co to se mnou sakra je?!