Vyvrhel ✔️

15.

,,Já..." nevěděla jsem mu co říct. Připravovala jsem se na to, až mi to řekne do očí, ale překvapil mě.

Myslela jsem si, že na to budu připravená, až mi to řekne a budu vědět co říct.

Vykolejilo mě to. V hlavě jsem měla úplně prázdno. Nemohla jsem mu říct to samé. Nemohla jsem mu lhát.

,,už musím jít" vzala jsem nohy na ramena, vykroutila se z jeho sevření a co nejrychleji odešla.

Ruce se mi třásly a potily. Motala se mi hlava a já se bála, že omdlím.

,,Car jsi v pořádku? Jsi úplně bílá" vzal mě za bradu Jackson, když jsem s malým zpožděním došla na místo setkání.

Odkývala jsem mu to a dala si ruku na čelo. Řekni mu to, Caro!

,,řekl mi, že mě miluje. Do očí" vyhrkla jsem, přičemž mi do očí natekly slzy.

Já se cítila hrozně, ale jak se měl cítit Daniel? Utekla jsem po tom, co mi to řekl! Já jsem taková kráva.

,,to už tu bylo, proč tak šílíš?" nebylo. Řekl mi to, když si myslel, že spím.

To bylo něco úplně jiného, než když mi to řekl do očí a já zbaběle utekla.

,,do očí, Jacksone. Ne ve spánku, kdy nevěděl že to slyším" pomalu jsem z toho bláznila.

On mi setřel slzy z tváří a objal mě. ,,zdrhla jsi, že? Caro..." povzdechl si.

,,já nemohla. Nechtěla jsem mu lhát. Nechtěla jsem z něj udělat druhého Andyho" odtáhla jsem se od něj.

Věděl o mně všechno. Věděl i to, co jsem nevěděla já sama.

Říkala jsem mu úplně všechno, včetně mých pochybností o citech. Dřív nebo později by se to stejně dozvěděl.

,,pojď. Všechno probereme" dal mi ruku kolem ramen a zatáhl mě do restaurace.

Všechno jsme to probrali do podrobností. Zase mi dával svoje životní rady, ale byla jsem mu vděčná.

Nedokázala jsem si představit, co bych bez něj dělala.

Jedna věta mi ale utkvěla v hlavě. ,neříkej mu to, pokud to tak necítíš. A pokud ne, nestojí za to'. Měl pravdu.

Ale já na něj nechtěla být zlá, jen protože jsem byla bezcitná a on své city dokázal dát najevo.

,,proč ti to Ben zrušil?" změnila jsem téma, abychom se nebavili jen o mně.

On sklonil hlavu. Říkala jsem, že to mezi nimi nebylo poslední dny růžové, ale vypadalo to ještě hůř.

,,Jackie" promluvila jsem znovu. Takhle jsem mu říkala jen když ksem se cítila zle vůči němu.

Říkala mu tak jeho mamka, když byl malý a já mu tak říkala jen abych mu to připomněla.

Vždy ho to uklidnilo a vypadalo to, že to potřebuje nejvíc. Víc než já.

,,myslím si, že má jiného" sjel po židli níž. Chvíli mi trvalo, než mi došel význam jeho slov.

Jiného? Myslel si, že ho Ben podvádí? Proč?

,,protože ti zrušil jeden oběd? Jacksone. Nikdy to není tak hrozné, jak si to představuješ" vzala jsem ho za ruku.

On byl v pomáhání expert. Já byla jeho pravý opak. Nevěděla jsem co říct.

Vždy byl paranoidní a představoval si všechno mnohem horší, než to bylo.

Doufala jsem, že to tak bude i tentokrát. Proč by si Ben hledal jiného? Nikdo lepší než Jackson nebyl.

A hlavně Ben takový nebyl. Vypadalo to, že se milují, proč by si hledal jiného?

,,ale jestli chceš, zeptám se na to Daniela. Stejně si musíme promluvit, takže to vezmu všechno najednou. Jsou nejlepší kamarádi, něco by o tom věděl" snažila jsem se ho uklidnit.

Modlila jsem se, aby mi to Daniel vyvrátil. Vidět Jacksona zničeného mi trhalo srdce na malé kousky.

Ještě k tomu, když jsem mu něměla jak pomoc. Nemohla jsem mu říct, že to není pravda.

Nebyla jsem si jistá, že to vážně pravda není. Ben nebyl zlý, ale člověk nikdy neví.

,,děkuju" pousmál se. Neměl ještě za co děkovat. Zatím jsem nic neudělala. Prosím, ať to jsou jen jeho domněnky.

S Jacksonem jsem byla až do půl osmé a snažila jsem se ho přivést na jiné myšlenky.

Napsala jsem i Danielovi, že s ním potřebuji mluvit, ale hlavně ohledně Bena.

Neptal se na podrobnosti, ale po škole jsme se měli sejít. Aspoň byl pátek.

Přesně v osm už jsem stepovala před bistrem a čekala na Jeremyho.

Zajímalo mě, kam mě chce vzít a jak mi to celé vysvětlí. Byla jsem zvědavá, ale i nervózní.

Neměla jsem ráda překvapení. Byla jsem radši, když jsem se na to mohla připravit.

Ale po poslední zkušenosti s Danielem jsem zjistila, že se nedokážu připravit na všechno.

Vrtalo mi to hlavou, celý den a vymyslela jsem menší výmluvu, kterou by mohl přijmout.

Nemohla jsem mu na férovku říct, že ho nemiluji. Nechtěla jsem mu ublížit.

On vyjádřit city dokázal. Já také, ale jen ty, co byly opravdové a ne ty, které tam nikdy nebyly.

Jsi na nás naštvaná? Přišla mi zpráva od Maxe. Proč bych měla být naštvaná?

Nepsali ani nevolali jsme si jen týden, ale to jen kvůli tomu, že jsem toho měla moc.

Buď jsem byla s Danielem, s Jacksonem, nebo ve škole. Neměla jsem čas jim psát. Byla jsem ráda, když jsem si večer lehla do postele.

Nejsem, jen jsem toho teď měla hodně. Omlouvám se. Zavolám vám, až budu mít čas. Odeslala jsem zprávu.

Musela jsem telefon schovat, protože vyšel Jeremy.

Vypadal zase unaveně. Chtěla jsem to odvolat, aby šel radši domů spát, ale byla jsem až moc zvědavá.

,,jsi v pohodě? Nechceš jít radši spát?" prohlédla jsem si jeho obličej.

Doufala jsem, že řekne ne, že mi chce všechno vyklopit, aby to měl za sebou. A splnilo se mi to.

,,to bude dobré. Už jsem si na to zvykl. Pojď, už na nás čekají" kývl na druhou stranu, než jsem přišla.

Čekají? Ono... jich bylo víc? Kam mě to sakra chtěl vzít?!

,,chceš vědět pravdu, nebo tě toho mám ušetřit?" dal si ruce do kapes a sledoval cestu pod nohama. Chci vědět všechno.