Vyvrhel ✔️

31.

Byl už večer, pár dnů do Díkůvzdání a my s Jacksonem jsme plánovali co ten den budeme dělat.

Nechtěli jsme domů, když tam stejně neměli být naši sourozenci. Nebylo by to ono.

Dala bych i ruku do ohně za to, že bychom se tam všichni zhádali.

Já s otcem, Max s rodiči, Mark s otcem kvůli mně, mamka s otcem, Jaskonoci rodiče spolu a nakonec Jackson a Max.

Byla by to katastrofa a zkažené Díkůvzdání. Bylo lepší, abychom nikam nejeli.

Cesta autem tam stejně trvala patnáct hodin a letenky už nebyly. To je znamení.

Poslední dva týdny jsem trávila s Jeremym. Hlavně s ním a jeho sourozenci.

Naučil mě, že je rodina to nejdůležitější, ale já měla svoji verzi té své.

Nepatřil do ní otec, ale Jackson s Maxem ano. Vyhovovalo mi to tak. Lepší rodinu jsem si přát nemohla.

,,půjdu už spát. Zítra jdu naposledy do školy a pak týden volno" vydechla jsem.

Volno jsem potřebovala jako sůl. Hodně času jsem trávila v centru, hlavně kvůli Jeremymu.

Pracoval víc než obvykle, aby mohl mít volno na ten týden, protože ho měli mít i sourozenci.

Chtěl s nimi být a já za něj chodila do centra, aby se mohl aspoň trochu vyspat.

Někdy to ale nevyšlo a my tam byli spolu, což mi vůbec nevadilo. On si aspoň trochu odpočinul a mohli jsme být spolu.

Ani mi tolik nevadilo, že pořád někde létá. Věděla jsem proč to dělá. U Daniela mi to překáželo. Daniel.

Celé dva týdny se mi vyhýbal a když se mu to nepovedlo, tak se na mě zle díval.

Na Jeremyho ani nesáhl, protože jsme chodili v podstatě všude spolu a s Ashley a Jamesem, takže neměl možnost.

Ale viděla jsem u něj několik holek, se kterými určitě nebyl jen kamarád.

Nevěděla jsem, jestli to byla provokace nebo odplata, ale bylo mi to jedno.

Měla jsem po boku toho nejlepšího kluka, za kterého jsem byla vděčná. A výjimečně to nebyl Jackson.

Měla jsem u sebe tři své oblíbené lidi. Víc jsem nepotřebovala, krom mamky, Morgan a Marka s Maxem.

To ale zařídit nešlo a já to chápala. Stačilo vydržet další měsíc a mohla jsem je vidět na Vánoce.

Zvedla jsem se, že půjdu k sobě a konečně spát, když někdo zazvonil.

Protočila jsem očima a místo doleva zahnula doprava, ke dveřím, které jsem otevřela.

Myslela jsem, že to bude otravný soused, kterému vadilo i když spadlo na zem smítko, ale brada mi spadla, když jsem za dveřmi uviděla Jeremyho.

,,Jeremy, co tu děláš?" pustila jsem ho dál. Bylo pozdě, nečekala jsem ho u nás.

Měl být ještě v centru s Joshem, kvůli nějakým papírům. Co tu sakra dělá?

,,máš na mě chvíli?" zastavil se v obýváku, když viděl Jacksona a otočil se ke mně čelem.

,,no jasně, na tebe vždycky. Co se děje?" vzala jsem ho za ruce. Celý se třásl a byl úplně bílý.

Jackson se zvedl ze sedačky a postavil se vedle nás. Byl tak starostlivý.

Jemu žádné rande nedopadlo tak dobře, aby se dal s někým dohromady, takže věnoval pozornost hlavně mně.

Vyslechl mě, i když jsem měla na srdci každou blbost a stejně tak Jeremyho.

Řekla jsem mu o tom, že jsem do něj doopravdy zamilovaná, proto nám tak pomáhal.

Jeremy se mu i svěřil s tím, co se v jeho životě děje, takže když potřeboval, Jackson za něj v centru zaskočil.

Taky to dělal hlavně kvůli mně, abychom byli více spolu.

,,vzali je" vysoukal ze sebe. Zamračila jsem se. Co vzali? Kam? Proč?

Byla jsem úplně mimo. Neměla jsem tušení o čem mluví a Jackson na tom byl úplně stejně.

,,děti. Všechny čtyři. Někdo nahlásil, že rodiče nejsou často doma a že chlastají a sociálka je vzala" zhroutil se na opěrku sedačky jako hromádka neštěstí.

Zatajil se mi dech. Vzali mu jeho sourozence?!

S Jacksonem jsme si vyměnili pohledy. Oba jsme je měli stejně vyjevené.

,,Jeremy" objala jsem ho kolem krku. On mi dal ruce kolem pasu a hlavu mi dal mezi rameno a krk.

Netušila jsem jak zareagovat. Utěšit ho nestačilo a ani jsem to neuměla.

Znamenalo to, že už je nedostane zpátky? Vždyť se o ně staral jak jen nejlépe uměl!

Byl dokonalý brácha a dělal co jen mohl, aby se měli dobře. Nic jim nechybělo. Proč je vzali?!

,,mrzí mě to" políbila jsem ho do vlasů. Bylo mi ho líto.

Přišel o nejdůležitější lidi v jeho životě. Musím zavolat mamce. Určitě věděla, co dělat.

Museli jsme je dostat zpátky. Byli rodina. Nedali bez sebe ránu, nemohli je jen tak rozdělit.

Mamce jsem stejně musela zavolat a popřát ji pěkné svátky.

Tohle ale bylo důležitější než nějaké svátky. Aspoň na ně museli být spolu.

,,zavoláme mamce a něco vymyslíme, dobře? Zlato dostaneme je zpátky. Nemůžou je jen tak vzít" zaklonila jsem se.

On se ode mě odtáhl, ale ruce nechal na mých bocích. Měl skelné oči, ale udržel to v sobě.

Vždy jsem věděla, že je silný, ale tohle v sobě držel zbytečně. Já i Jackson bychom to pochopili.

Přišel o rodinu, to byl dobrý důvod pustit emoce ven.

Nejspíš už byl zvyklý před sourozenci a snažil se to nedat najevo, i když se jednalo o ně.

Jackson mu dal ruku na rameno a stiskl rty k sobě. Ani on nevěděl jak reagovat.

Viděla jsem to na něm. I on mu chtěl pomoct, jen jsme nevěděli jak. Šlo to vůbec?

,,chceš abych zavolala mamce hned, nebo se na to chceš vyspat?" upravila jsem mu vlasy, aby mu napadaly do obličeje.

Stále se třásl a pořád těkal očima po místnosti, jen aby se mnou nemusel navazovat oční kontakt.

,,dneska toho bylo vážně hodně. Mohl bych zůstat tady? Nechci domů, když tam nejsou" sklonil hlavu.

Přitáhla jsem si jeho hlavu na hruď a začala ho hladit po zádech.

,,na to se ani nemusíš ptát. Samozřejmě, že můžeš. Pojď" odtáhla jsem se od něj, vzala ho za ruku a vytáhla ho na nohy.

Jackson rty naznačil držte se a odešel k sobě, což jsem po něm zopakovala. Jak mu mám sakra pomoct?