Vyvrhel ✔️

16.

,,chci to vědět, jestli mi to chceš říct. Nebudu ti lhát, ale to, co jsem viděla nebylo hezké a chci vědět v čem ty děti žijí" to bylo zlé.

Vypadalo to, jako kdybych ho úplně zazdila a zajímala se jen o ty děti.

On se o sebe ale dokázal postarat, ony ne. Vždyť malá Lola seděla jak dlouho na schodech, jen protože rodiče nebyli doma!

,,já vím. To je důvod, proč mám tolik prací. Caro jen... slib mi prosím, že to zůstane mezi námi. Skoro nikomu jsem to neřekl a ani tobě jsem nechtěl, ale sama jsi to viděla. Jsi moje jediná... kamarádka, jestli ti tak můžu říkat a chci ti věřit, když ti to chci říct, tak si to nech pro sebe, prosím" můj bože.

Neřekla bych to nikomu. Byla to přecejen jeho věc. Jen jsem chtěla vědět co se děje.

,,neřeknu, slibuju. A myslím, že mi tak můžeš říkat, klidně i se ctí. Budu ráda, když budu mít po boku někoho, jako jsi ty" uculila jsem se.

On se zasmál, ale pak mu úsměv klesl. S tichým fajn se zhluboka nadechl a začal vyprávět.

Byla jsem napnutá jako struna, protože jsem nevěděla co od toho čekat.

,,můj táta hodně pije. Má to po svém otci. Když není nalitý, je to ten nejlepší člověk, ale alkohol z něj dělá někoho jiného. Máma začala chlastat po porodu Loly. Vyhodili ji z práce. Otec dostal druhou šanci, ale vydělané peníze propijou. Všechno je teda na mně, protože jsem z nich nejstarší. Jessie mi ale hodně pomáhá. To je moje sestra, ještě jsi ji nepotkala. Hlídá ty tři, když pracuju. Nikoho jiného nemáme, rodiče rodičů nás odepsali. Ani o sourozencích neví, že existují. Není to tak hrozné, jak to vypadá" není?!

Mně to přišlo dost hrozné! Dělal toho tolik, jenom protože jejich rodiče byli neschopní.

Ani neřekl slovo o tom, že jim to vyčítá. Bral to jako normální věc. Byl s tím smířený.

Neměla jsem slov. Šlo na to vůbec něco říct? Jak jsem měla reagovat?

,,tak tohle... promiň, zaskočil jsi mě tím. Nevím co na to říct" přiznala jsem se mu.

On se zasmál a zastavil před nějakou budovou. Nikdo na ulici nebyl a vypadalo to jako nějaké sklady.

Už jsem se připravovala, kdy mi dá na ústa kapesník, uspí mě a zabije. Morbidní Cara na place.

,,ani nemusíš. Ulevilo se mi, když jsem to řekl celé nahlas a jsem rád, že to víš zrovna ty. Teď už to nic nedlužím. Pojď" mrkl na mě, vytáhl z kapsy klíče a odemkl nějaké dveře.

Vytáhla jsem obočí nahoru, ale šla za ním. Pokud mě nechtěl zabít on, na té ulici mohl být kdokoliv.

Byla to taková typická ulice, kde se bojíte o svůj život, když tam jdete sami v noci.

Prošli jsme tmavou chodbou, kde byla tma, než Jeremy otevřel dveře, za kterými bylo světlo a plno lidí.

,,Jeremy" otočil se na nás vysoký černovlasý kluk a dal si s ním nějaký pozdrav.

,,ty jsi Cara, že? Viděl jsem tě s Danielem. Jsem Josh" natáhl ke mně ruku.

Překvapeně jsem ji přijala. Nikdy jsem ho ve škole neviděla, jak nás mohl vidět spolu?

,,byl jsem s ním rok v týmu, než jsem skončil střední. Byl jsem s Benem a viděli jsme vás, tak jsem se ptal kdo jsi. Tak hezkou holku si ještě nikdy nenašel" cítila jsem, jak rudnu.

Taky mě hned napadlo, jestli on není ten, koho si Ben našel. Jackson mě zblbnul.

,,Ben chodí s mým nejlepším kamarádem" naklonila jsem hlavu na stranu a čekala na jeho reakci.

,,já vím, ještě jsem něměl tu čest ho poznat" zazubil se na mě. Není to on.

Ulevilo se mi. Nerozhodilo ho to, takže on nebyl na vině, ale ani to mě neujistilo v tom, že Ben nikoho nemá.

Nedokázala jsem na to přestat myslet. Podezírala bych i sebe, kdyby tu ta možnost byla.

,,stlejda Jeremy!" vykřikla malá holčička a objala ho kolem nohou.

Vyrušilo mě to z myšlenek o podezření o Benově nevěře.

Jeremy si ji vzal do náruče, kývl na Joshe a odešel k nějakému stolu, u kterého seděl Dustin.

Bylo tu hrozně moc dětí a pár dospělých, ale některým bylo maximálně osmnáct.

Netušila jsem kde to jsem, proč a z jakého důvodu mě sem Jeremy vzal. Říkal, že mě vezme někam, kde budu moct pomoct...

,,strejda? Nemluvil o tom, že má ještě dalšího bratra. Uniklo mi něco?" otočila jsem se k Joshovi čelem.

On se zasmál, ale pokroutil hlavou. Nebyli si ani podobní a to Jeremy se sourozenci byl.

,,ne, nejsme pokrevní bratři, ale... něco takového. Sheryl je dcera mojí sestry. Ve čtrnácti ji znásilnili, ona otěhotněla a malou si nechala. Pak začal chodit s Jeremym, ale... před rokem umřela, takže teď si hraju na tátu Sheryl já. Zná ji v podstatě od narození, proto mu tak říká" otočil hlavu na stranu. Proboha.

Zadívala jsem se na Jeremyho. Únava jako kdyby se z něj vytratila. Byl šťastný.

Pomáhal dětem s něčím na stole a přitom se usmíval. Vypadal jako kdyby neměl žádné starosti.

Život si s ním očividně zahrával a ne moc hezky a on to i tak zvládal.

Já, kdybych byla na jeho místě, zhroutila bych se hned první den a on se držel. Tak dlouho se držel...

,,a... co je tohle za místo?" radši jsem změnila téma. Vypadalo to, že s tím ještě není smířený a já se nechtěla na nic ptát, i když jsem měla plno otázek.

Pokud mě sem vzal Jeremy za účelem pomoci, chtěla jsem se dozvědět jak jsem mohla pomoct.

Pro dnešek už jsem se toho dozvěděla tolik špatného o jiných rodinách, až jsem se cítila provinile.

Žila jsem si v komfortu a oni mezitím prožívali něco takového. Jsem sobecká.

Cítila jsem se tak moc provinile, že jsem jim chtěla pomoct dvakrát víc, abych to odčinila.