Vyvrhel ✔️

24.

Celý další měsíc to probíhalo stejně. Buď jsem byla s Danielem, s Jacksonem, nebo v komunitním centru, ze kterého jsem se zrovna vracela.

Byla už tma, ale já šla sama, protože Jackson musel zůstat doma kvůli nějaké práci do školy.

Jeremy s Joshem byli v centru přes noc, já tam měla být až další den.

Můj vztah s klukama se o hodně zlepšil. Nahrazovali mi Marka a Maxe.

S těmi jsem si volala nebo psala každý den, takže jsem už necítila, že se tolik odcizujeme.

Naopak to ale bylo s Danielem. Moc času jsme si na sebe nenacházeli.

On měl plno tréninků a já trávila skoro všechen čas v centru. Hodně mi to ale pomáhalo.

Vidět rozzářené obličeje těch dětí bylo to nejhezčí, co existovalo. I ony vypadaly, že si mě oblíbily.

Jacksona to taky bavilo, ale jeho malá oblíbenkyně s nejastnostmi o orientaci se odstěhovala k tetě ze San Francisca, když ji odebrali rodičům, takže už tam tolik nechodil.

Taky toho měl hodně ve škole, protože měl mít nějaké zkoušky. Nechci na vysokou.

Pomáhalo to i Jeremymu, protože ho Daniel a jeho parta nechali být.

Nejspíš to bylo hlavně kvůli mně, protože jsem s ním trávila hodně času, což respektoval.

Chtěla jsem si dát sluchátka, když jsem na chodníku uviděla nějaké dítě.

Sedělo na patníku a plakalo. Až když jsem přišla blíž, tak jsem zjistila, že je to malý klouček.

,,ahoj zlatíčko" oslovila jsem ho opatrně a dřepla si před něj.

On ke mně zvedl uslzené oči. Bylo mu maximálně osm. Starší jak Emily určitě nebyl.

,,copak se stalo?" pohladila jsem ho po vláskách. On popotáhl a odkryl si koleno.

Měl roztrhlé kalhoty a rozbité koleno, které měl celé od krve.

,,přišli ke mně tři velcí kluci. Strčili mě na zem a vzali mi kolo" znovu se rozplakal. Proboha.

Ta čtvrť nebyla dobré místo pro malé děti, co byly venku samy takhle v noci.

Nevěděla jsem co dělat. Někdo ho okradl a ublížil mu. Kluci budou vědět co dělat.

,,kousek odsud je taková budova, kde ti pomůžou, dobře? Půjdu tam s tebou. Zvládneš chodit?" pomohla jsem mu vstát.

On přikývl a do rukávu mikiny si otřel obličej.

Pozastavila jsem se nad tím, že se mnou šel. Neříkali mu rodiče, aby nikam nechodil s cizími lidmi?

Centrum nebylo tak daleko, takže jsme tam byli hned.

Snažila jsem se z něj dostat, kde má rodiče a proč byl venku tak pozdě a sám, ale nic mi neřekl.

,,co se stalo?" zastavil se Jeremy, který sešel ze schodů a podíval se na kloučka.

,,napadli ho nějací kluci. Našla jsem ho na ulici a nevěděla jsem co dělat, tak jsem ho vzala sem. Potřebuje ošetřit" ukázala jsem na jeho nohu.

Jeremy si ho znovu prohlédl. Nakonec si ho vzal na ruce a odešel za Joshem.

,,Logane?" oslovil ho Josh, ale klouček se na něj ani nepodíval. On ho zná?

Nikdy jsem ho tu neviděla. Možná jsem si nepamatovala všechna jména, ale tváře ano.

,,zavolám tam. Vyřiď to tady" vzal si za stolu telefon Jeremy, kývl na mě a oba jsme odešli.

,,počkej tady, hned budu zpátky" nechal mě v hlavní místnosti a odešel do Joshovy kanceláře.

Posadila jsem se ke stolu, na kterém byly ještě nějaké obrázky od těch nejmenších.

Dala jsem Joshovi kontakt na mamku. Začali mít problémy, že tam přechovávají děti nebo co.

Mamka jim radila s tím, co dělat a za co centrum vydávat, aby měli větší práva.

Byla doma s malou Morgan, takže měla čas, když třeba spinkala.

Hodně jim pomohla. Už na ně nemohli s právy, protože je konečně znali a věděli čím se ohánět.

,,všechno v pohodě?" zeptala jsem se Jeremyho, když si sedl vedle mě.

Otočila jsem se k němu a sedla si obkročmo na lavičku, abych na něj viděla.

On si odložil telefon na stůl a rukou si projel vlasy. Zase byl unavený, ale já už do něj neryla.

Musela bych mu to říkat každý den. Až moc se přemáhal, takže jsem to vzdala.

Stejně na mě nikdy nedal a poslechl mě tak v jednom případě ze sta. Bylo to jeho zdraví, které si ničil...

,,Logan je z dětského domova. Už jednou tu u nás skončil, protože utekl a teď se to stalo znovu. Už si pro něj jedou" o můj bože.

Proč utíkal z dětského domova? A ještě k tomu v noci? Nebo utekl už dřív a jen ho nenašli?

,,já jsem blbá. Ptala jsem se ho kde má rodiče" plácla jsem se do čela.

Vůbec mi nedošlo, že by žádné rodiče mít nemusel. Možná proto se mnou nechtěl mluvit.

,,Car nejsi blbá. Je dobře, žes ho přivedla. Nemohla jsi vědět, že je z děcáku. Nebýt tebe, mohlo se mu stát něco mnohem horšího" přejel mi rukou přes záda.

Už jsem byla i unavená a moje psychika byla tak trochu na bodu mrazu.

Jeremy si sedl blíž ke mně, vzal mě za bradu a otočil mi hlavu k němu, takže jsem neměla jinou možnost, než se na něj podívat.

Připomněl mi tím Marka. Tohle dělal i on, když mě chtěl o něčem přesvědčit.

,,udělala jsi dobře, nemusíš si nic vyčítat. Zasloužila by sis cenu za to, co všechno tu děláš" povzbudivě se usmál.

Tu hlavní část ale dělal on s Joshem. Byli tu i další pomocníci, Joshovi kamarádi především, ale oni byli ti, co to vedli.

,,zase mě nepřechval, jo? Zásluhy jsou vaše. Nebýt vás, bůh ví, kde by ty děti byly" zabloudila jsem očima ke stolu.

Na obrázkách byly buď party dětí, nebo tam s nimi byli i kluci.

Na jednom obrázku jsem viděla i sebe. Byl to příjemný pocit, který se ještě rozrostl, když jsem se podívala zpátky na Jeremyho.

Neudržela jsem s ním dlouho oční kontakt. Nebylo mi to nepříjemné, právě naopak.

Danielovi jsem se nedokázala dívat do očí déle jak pár sekund.

Nevěděla jsem co bylo lepší, ale s Jeremym mi to bylo rozhodně příjemnější. Možná to není lepší.