Vyvrhel ✔️

33.

,,vážně tu nechceš zůstat?" ohrnula jsem spodní ret, když chtěl Jeremy odejít.

V bytě pro dva lidi sice bylo pět lidí až moc, ale vešli bychom se. Zařídila bych to.

,,musím domů to říct rodičům, pokud tam budou. Sejdeme se na letišti. Slibuju, že tam budu včas" něžně mě políbil a odešel.

Vrátila jsem se za klukama a posadila se vedle Maxe na jediné volné místo.

Bylo to jako naschvál. Cítila jsem se vedle něj nesvá. Bylo to úplně jiné než přes zprávy nebo hovory.

V reálu jsem si nemohla napřed vymyslet odpověď, nebo být tak odvážná.

I tak jsem ale byla ráda, že jsem je zase viděla po tak dlouhé době. Jinak než přes videohovor.

Chovali jsme se k sobě tak, jako před tím vším.

Tak trochu to byla hra před Markem, tak trochu před námi oběma. Mrzelo mě to.

Sice jsem to ukončila já, ale nechtěla jsem na to zapomenout, nikdy.

On už se přes to nejspíš úplně přenesl, což jsem si myslela taky, ale když jsem ho tam viděla, už jsem si tím tak jistá nebyla.

Byl pro mě jako brácha a najednou jsme dospěli a stala se taková katastrofa.

Kdybych to mohla vrátit zpátky, udělala bych to a nikdy si s ním nezačala.

Nelitovala jsem toho, ale litovala jsem toho po tom. Už se to nikdy nemohlo vrátit do starých kolejí.

,,co jste se tak najednou rozhodli jet?" vrtalo mi to hlavou už od toho, co přijeli.

Max byl ten, který by se i pral kvůli tomu, aby nemusel domů. Co ho k tomu přimělo?

,,dočasně mě vyloučili ze školy. Ale neříkej to rodičům. Ještě o tom neví. Chtěl jsem si udělat výlet, když už jsem volný a Mark řekl, že pojede se mnou" pokrčil rameny Max.

Nikdy nebyl až tak problémový, aby ho vyhodili ze školy, takže mě to překvapilo.

,,proč tě vyhodili?" zeptal se Jackson dřív, než jsem to stihla já. Nejspíš jsme byli vážně jedna osoba, protože jsme mysleli a cítili úplně to samé.

,,začal jsem si s učitelkou, ale tak trochu omylem. Byla v baru a další den přišla na přednášku a provalilo se to" jak sakra...

Oni ho vyhodili a on byl tak v klidu? A ještě se tvářil nevinně?

Dřív jsem žárlila na to, když vykládal o tom, jaké měl holky, ale přešlo to. Aspoň trochu.

Myšlenky mi stále utíkaly k Jeremymu a k tomu, jak to asi zvládá.

Tohle byla pravá zamilovanost? Myslet na něj, i když odešel před pěti minutami? Přemýšlet co dělá? Co cítí?

Cítil vůbec něco? Nebo to měl stejně jako já s předešlými kluky? Byl už zamilovaný?

Josh mi říkal o matce Sheryl, jeho bývalé přítelkyni. Chodil s ní když umřela? Miloval ji? Vypadám jako ona?

Ve filmech bývalo, že si kluk začal s holkou jen protože mu připomínala jeho bývalou...

Jeremy na to byl ale moc sladký a nevinný. Dokázal by mi lhát?

Nemluvili jsme o ní, neznala jsem ani její jméno, takže to znamenalo, že to není pravda.

Možná se přes to přenesl a už se k tomu nechtěl vracet. Chudák.

Prošel si mnoha věcmi a stále byl silný a šel dál. I přes všechny překážky. Nic ho nezlomilo.

Chtěla jsem si s Maxem promluvit osamotě, měla jsem odvahu mu říct celou pravdu, ale nepoštěstilo se mi to.

Možná to bylo dobře a osud nechtěl, abych to řekla. Takže ho vyslyším.

Jeremy byl na letišti dříve než my, ale opět vypadal jako kdyby nespal týden v kuse.

,,jak to dopadlo?" odtáhla jsem se od něj, když jsem ho políbila.

On se pozdravil s klukama, propletl si se mnou prsty a společně jsme šli do vestibulu.

,,bylo jim úplně jedno že jedu pryč. Byli zase opilí. Pochybuju že vůbec slyšeli co všechno jsem říkal" povzdechl si.

Opřela jsem si hlavu o jeho rameno, když jsme zastavili u odbavení zavazadel.

Nevěděla jsem co říct, takže jsem to tím aspoň oddálila.

On mi dal ruku kolem pasu a hlavu si opřel o tu mou. Zachytila jsem Maxův pohled, ale hned uhnul.

Jestli jsem já dřív žárlila na něj, on žárlil na mě a Jeremyho.

Byl to hezký pocit, i když by neměl být. Cítila jsem se důležitě. Když už ho něco donutilo žárlit, bylo to vážné.

Všechno šlo hladce a my během dvou hodin seděli v letadle.

Já byla mezi Markem a Jeremym a kluci seděli před námi a nějakým mužem.

Jackson se s ním dal hned do řeči, protože muž byl od pohledu jinak orientovaný. On dokáže navázat vztahy úplně všude.

Jeremy usnul hned po vzlétnutí, což bylo dobře. Měl pár hodin na odpočinek. Zasloužený odpočinek.

Mluvila jsem s Markem o všem možném. Říkali jsme si různé historky co se nám stali a já mu vysvětlila jak to chodí v centru.

Řekl, že až přiletíme zpátky, tak ho tam musím vzít.

Zajímalo ho to nejspíš jen kvůli mně, ale i tak jsem byla vděčná za lidi v mém okolí a za to, že chtěli pomáhat druhým.

Nemohla jsem na ně být pyšnější. Jen Ashley mě trochu trápila.

Chtěla se s Jamesem sestěhovat a já nevěděla, jestli je to nejlepší nápad.

Přála jsem ji to, ale nepřála jsem ji, aby mi chodila plakat na rameno jak udělala chybu a jak to uspěchala.

To ona měla ve zvyku. Nikdy nebyla na dlouhodobé vztahy a podle mě do toho skákala po hlavě.

Neuměla v tom chodit a já to chápala, byla mladá, neměla se to kdy naučit.

Ale pokud jim to mělo vyjít, neměla jsem námitky. Život byl o riskovaní. Držím jí palce.

Před letištěm jsme se s Jacksonem a Maxem rozloučili.

Oni jeli k jejich mamce a já s klukama k nám. Byla jsem z toho nervózní.

Nevěděli o tom, že přijedeme a já doufala, že hned nepotkám otce, co by mi to zkazil. Zůstaň silná Caro.