Spencer:
Sešel jsem co nejtišeji až úplně dolů, postavil se za otevřené dveře a poslouchal jejich rozhovor. Nemohl jsem tam jen tak vpadnout.
„Nech mě, Adame!!" prosila ho Viky.
„Slečna chce, abych byl hodný jo? A to proč?" řekl ďábelsky a něco začalo schučet
"Nic jsem ti neudělala!!"
"To bych se hádal, zlatíčko. Ty jsi mi toho provedla tolik, že jedna malá trepanace je oproti tomu vážně nic."
"Dej to pryč!! Neeee!! Aaaaaaaa.....!!!!!!"
Hned po tom, co zmínil trepanaci, jsem měl sto chutí ho zabít. Vyběhl jsem zpoza dveří a vykřikl:
„Nech ji, ty zvíře jedno!! Nic ti neprovedla!"
"Ale, tak Princ Krasoň nás přece jen našel ve správný čas. Chceš se přidat" řekl s nadšením v hlase a vydal se ke mně.
Přes jeho rameno jsem se koukl na Viky a zlost ve mně jen stoupla. Měl jsem do té místnosti vběhnout hned na začátku a zničit ho. Byla přivázaná k jakémusi nepěknému mučidlu a každá končetina se jí roztahovala do jiné strany. Křídla měla roztažené a musela opravdu bolet.
Popadl jsem první zbraň, co jsem tam zpozoroval a vytasil ji proti Adamovi. Ten odložil svou trepanu a vytasil dýku.
"Ne!!!!! Nechte toho!!!" křičela Viky.
Oběma nám ale byl Viktoriin křik úplně ukradený. Teď to bylo mezi námi. Mezi mým asi 1000 let starým mečem a jeho dýkou. Snažil jsem se ho zneškodnit, ale meč byl příliš těžký a já s ním neuměl zacházet a on měl rychlý postřeh...
ČTEŠ
Magical life
FantasyViktorie se musí vzdát všeho a přestěhovat se s rodiči za jejich prací. Sama si myslí, že to bude hrůza. A to se jí možná i vyplní, jen ne v tom slovasmyslu, ve kterém to myslela na začátku...
