Magical life

Kapitola XVI.

Došli jsme až do parku. Celou dobu jsme si povídali o drobnostech. Zrovna jsem se houpala na houpačce a on se opíral o plot, když jsem se zeptala:

"A co tady vlastně vůbec děláš? To tě jen tak popadlo za mnou jet?"

"Moc jsi mi chyběla. Jak mám tak dlouho vydržet bez tak úžasné holky jako jsi ty, Viky, řekni?"

"Najít si ještě úžasnější. Tome já..."

Nedořekla jsem to, protože on se nepozorovaně přiblížil a umlčel mě polibkem. Nemohla jsem ho odstrčit, jelikož mi to bylo příjemné. Po chvíli jsem si ale uvědomila, co dělám a odtáhla se.

"Thomasi, stále pro tebe mám nějaké city, ale víš, že to nemůže dál pokračovat. Ano, miluju tě a tak to taky zůstane, jsi moje první láska, ale vztahy na dálku nefungují. To, co prožíváme dneska je dokonalé a mi se to opravdu líbí, ale víš, že se tím nic nezmění, že jo?" řekla jsem se slzou stékající po mé tváři.

"Viky, " šeptl a objal mě, " já to vím. Vím to moc dobře. Ale nerozloučili jsme se v dobrém a tak jsem s tebou chtěl zažít aspoň tu poslední šťastnou chvíli."

Objala jsem ho ještě pevněji a pousmála se.

"Kamarádi?"

"Kamarádi."

I když jsme se dohodli na přátelství, dětské hřiště jsme opustili ruku v ruce.

"Choďte se líbat někam jinam, vy výtržníci!!" křičela za námi nějaká matka.

Oba jsme se zasmáli a vydali se zpátky.

"Viky, byla tady za tebou Wendy?" zeptal se v průběhu rozhovoru o různých maličkostech.

"Jo byla. Ale ne moc dlouho. Její mamka s odjezdem tak nějak nesouhlasila, takže musela zpátky." odpověděla jsem.

"Dobře. Já jen jestli se jí třeba po cestě něco nestalo nebo tak..."

A pak co nejrychleji změnil téma rozhovoru. Ale myslím, že to co chtěl zakrýt, jsem postřehla až moc dobře. End se mu začala líbit. A s tím já nemůžu nic víc než souhlasit. Vybral si moc dobře.

Zanedlouho jsme dorazili k domu a byl tak akorát ideální čas rodinné večeře. Spencer přinesl ještě jednu židli a Thomas s námi mohl v klidu povečeřet.

Poté jsem se v pokoji koukala s Thomasem na nějaké filmy, co vybral a díky tomu že byly dlouhé, šli jsme spát až okolo půlnoci a já si nadávala, že ráno budu unavená...

Na obrázku je Thomas