Kapitola XXVIII.

27 1 0
                                    

Začala jsem se pomalu probouzet, při čemž mě rozbolely záda a hlava. Když jsem si záda pohladila, u lopatek jsem něco cítila. Odkopla jsem peřinu a vyběhla do koupelny. Rozsvítila jsem a vysvlekla si triko. Otočila jsem se zády k zrcadlu.

Ne. To není možné. Jak se to doháje stalo?! Jak to, že tam jsou ty jizvy?! Nebyly tam!!

Zpanikařila jsem a prohrabovala si vlasy.

Ježiš! Vždyť dneska už je škola!

Rychle jsem na sebe něco hodila. Černé legíny, galaxy triko s nápisem Milky Way a Vansky. Otevřela jsem dveře svého pokoje a něco jako kdyby mě píchlo v noze.

To si ze mě snad svět dělá srandu, ne??

Vzala jsem z gauče batoh a sbalila svačinu, co byla na lince nachystaná. Stáhla jsem si vlasy do drdolu a vyšla z bytu. Musela jsem se ale vrátit pro mobil a umýt si zuby (na což jsem taky zapomněla). Ulice byly plné přetlačujících se lidí. Chodník u našeho paneláku byl malý na tolik lidiček. Musela jsem jimi pořádně kličkovat.

"Aaaaa!" zakřičela jsem, když se mi podlomila noha a já spadla na zem.

"Jsi v pořádku?" zeptal se mne člověk, který mě pomalu zvedal.

"Jasně že ne!" vykřikla jsem a podívala se tomu člověku do obličeje.

To musí být další špatný sen!!

"Viky, to nedělej. Na mě nekřič. Nic jsem ti neudělal."

"To si nemůžu být jistá už nikdy v životě!!!! Co se stalo!!!??? Co tu děláš!?!? "

"To ti neřeknu."

Jen co to vyslovil, mě objal svými pažemi a vzlétl. Letěl pořád výš a výš.

"Vidíš tu krásu?" řekl a pohladil mě po tvářích.

"Nech mě na pokoji!!"

"Jak si přeješ."

Pustil mě. Letěla jsem volným pádem.

"Neeeeeee!!!! Aaaaaaaaa!!!!!" ječela jsem nepřetržitě.

Už jsem se skoro napíchla o špičku našeho kostelu, když mě chytly něčí ruce. Musela jsem vědět kdo to je.

"Spencere?! Co to je?!"

V tu chvíli mě oblehl vítr z pohybujících se křídel zrádce, který mě pustil z nebe dolů.

"Adame!!! Něco jsme si řekli!! Kvůli tvojí debilitě jsme porušili všechny zákony a vrátili čas!!! A ty? Tobě je to očividně úplně jedno!!" křičel Spencer na Adama.

"Ona má sílu jako nikdo!! Nedovolím, aby žila!!!"

Chtěl mě zase shodit dolů, ale já jsem se přitiskla ke Spencerovi.

"Tak ty budeš zlobit jo? Ty malá mrcho!" chytl můj batoh a začal mě i Spence táhnout dolů.

"Miluju tě Viky. Chci, ať to víš, " pošeptal mi Spencer. Nevím, proč jsem to ve snu, nebo teda asi v normálním životě, odkládala. Vášnivě jsem ho políbila.

"Já tebe taky." Odpověděla jsem mu.

"Neeeeeeeeee!" zařval Adam a odletěl pryč. Na zádech jsem cítila vibrace. Shodila jsem batoh a na zádech mi vyrostly jasně bílá křídla.

Objala jsem ho ještě pevněji. Dal mi polibek do vlasů a odletěl se mnou pryč...

Magical lifeKde žijí příběhy. Začni objevovat