Magical life

Kapitola XI.

"Ano, jsem ta osoba, kterou pravděpodobně myslíš, ale to nic nemění na tom, že jsem měla dávat pozor. Spravím to pozváním na šálek čaje?"

"No to si piš, že jo."

"Uf... Tak já jsem Demi a ty?" představila se.

"Já jsem Viky. Těší mě."

Ač jsem měla v plánu maraton OUaT, tak kvůli čaji s Demi Lovato mi nevadí ho přesunout na zítřek. Otočily jsme se směrem k městu. Není to tak daleko, takže jsme si toho moc neřekly. Hlavně já teda nevěděla, co mám říkat a tak.

V Melodissimu jsme si objednaly a Demi spustila:

"Víš, ono není jen tak že jsem v tomhle městě a že jsem narazila zrovna do tebe..."

"Jak to myslíš?"

"Mám pro tebe poselství..."

"A proč zrovna ty? Proč ne třeba Wendy? Nebo někdo kdo kvůli tomu nemusí jet takovou dálku?"

"Takhle se to dělá nebo teda... Kdysi jsem taky byla andemorien. A jsem ráda, že polibek z pravé lásky jsem dostala od anděla, protože kdyby nebylo ho, asi bych nebyla tím, kým jsem. Je pravda, že takhle zasvěcovat by tě mohli i lecjací démoni, ale nikdo nechce, aby se z andermorienů stávali démoni. Už tak jich je dost, a když nejsi démonem krví, jsi mnohem silnější. Anděl s tvou silou by mohl být tím nejmocnějším."

"Ale co když nechci? Co když chci zůstat v téhle fázi?"

"To nemůžeš. Tvá síla by tě pod nerozhodností zabila."

"No dobře, to chápu. A co je tím poselstvím co mi neseš?"

"Je to těžké poselství. Doslova." řekla a z její kabelky vytáhla knihu snad o 600stránkách.

"Co. To. Je??" zděsila jsem se.

"Základy a pokročilé zacházení s magií."

"A to se mám jako všechno naučit?"

"No bylo by to nejlepší."

"Umm.. No... Dobře... Hele.. Víš co? Je to pro mě čest setkat se s osobností, jako jsi ty, ale tohle je i na mě moc. Vezmu si tu knihu a půjdu jo? Třeba se ještě někdy uvidíme, ahoj."

"Ale Viky..." volala na mě, ale já už odcházela z kavárny, za téměř poklusu, pryč.

Co se to se mnou děje? Proč? Ano, pohádky jsou fajn, ale jen když se poslouchají, ne když se stávají skutečností a vy jste její součástí. Nechci to. Chci být zase ta normální Viky ve starém domě, která nemá na krku závazky typu, koho můžu a nemůžu políbit. Prosím, osude, nechceš se nějak změnit?