Magical life

Kapitola III.

Za tónů jakési instrumentální skladby jsem se probudila. Jako každý člověk jsem chtěla ještě spát, ale má matka mi to jaksi nedovolila.

"Zrcadlo, víš, jak moc nesnáším ten každodenní pohled? Ale dneska to není stejné. Nevidím tam jenom zrzavou holku s blbou náladou. Vidím tam člověka, co se bojí nového začátku." mumlala jsem si při čištění zubů.

"A víš, co tam vidím já?" zapletla se do mého monologu mamka, " Silnou dívku, která se neohroženě pustí do čehokoli. Nebojí se odporu ostatních, stojí si za svým a rozdává všem úsměvy."

S pusou od zubní pasty jsem ji objala. I když někdy nemá své dny, je to pořád ta nejlepší máma na světě.

Po té malé motivační promluvě v koupelně jsem tak trochu nestíhala. Místo toho abych si oblekla něco pěkného, abych udělala dojem, jsem na sebe jen hodila nějaké triko a natáhla si džíny. Snídani jsem taky moc nedala. Jen jsem chňapla rohlík a kulhavým během se vydala k autobusu.

"Můžu si přisednout?" zeptala jsem se dívky s blonďatými vlasy.

"Jasně. Udělej si pohodlí." odpověděla s úsměvem na tváři.

Tak jsem si sedla a měla jsem v plánu si pustit písničky, ale ta holka asi ticho ráda nemá.

"Ty jsi tady nová?"

"Jo. Nedávno jsme se přistěhovali."

"Aha. Já jsem Candy."

"Já Viktorie. Těší mě. Ty taky jedeš na směr Clermontova střední?"

"Jo, stejně jako většina lidí v tomhle buse. Do kterého ročníku jdeš?"

"Do druháku."

"Tak to možná budeme chodit spolu do třídy. Ale teď už pojď, jsme tady."

Společně jsme splynuly s davem, který se vyvalil z autobusu a spokojeně šly ke škole. Candy mě dovedla i za ředitelem, jež mi dal všechny potřebné informace k výuce a tak.

Když jsem si odložila věci do skříňky, šla jsem do třídy. A opravdu. Byla jsem zařazena do Candyiny třídy. Co jsem ale opravdu nečekala, bylo to, že bych tady mohla potkat Adama. Adama, co mi včera pomohl dokulhat domů. Bavil se pravděpodobně se svou partou. Koutkem oka jsem si všimla, že mě zaregistroval i on, ale nedala jsem najevo, že o něm vím já. Sednout jsem si šla dozadu za Candy.

"Dobrý den třído. Chtěla bych vám oznámit, že máte novou spolužačku. Takže vás prosím, chovejte se k ní hezky. Mohla by ses prosím postavit, Viktorie?" řekla učitelka, jen co vešla do dveří.

Ač jsem z toho nebyla moc nadšená, zvedla jsem svůj líný zadek z nepohodlné židle a trochu se usmála. Všechny pohledy se do mě zabodly a já si připadala strašně malinká.

"Děkuji ti. A teď se budeme věnovat dalším organizačním věcem."

Většinu toho co učitelka řekla, jsem pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Poslouchala jsem jen ty důležité věci. A že jich moc nebylo. Když nás po dvou vyučovacích hodinách pouštěla domů, byla jsem strašně ráda.

"Vic, máš něco v plánu na odpoledne?" zeptala se mě Candy cestou chodbami.

"Počítá se koukání na filmy?"

"Jasně že ne. Takže jdeš se mnou. Zajdeme si do Melodissima."

Jak jsme tak rozesmátě odcházely, někdo mě chytil za rameno a zastavil.

"Viky?"

"Adame?"

A pak běžel pryč.

"Chápeš to?"

"Ne." odpověděla Candy. Tak jsem to nechala plavat a šla s Can na kafíčko

*******

"Kdepak jsi byla tak dlouho?" zeptala se mě mamka, jen co jsem se dotkla našeho prahu domu.

"S jednou kamarádkou ve městě. A teď, jestli mě omluvíš, chtěla bych si jít dát sprchu a dělat věci co mě opravdu baví." odpověděla jsem stroze.

Zbytek odpoledne jsem si četla nebo kreslila. A zrovna když už jsem večer zhasínala lampičku, přišla mi SMSka.

22:49

Viky, promiň mi to v té škole. Jen jsem si chtěl být jistý, jestli jsi to opravdu byla ty. Takže.... zítra. Dobrou noc :)

Bylo to od něj pěkné , ale už jsem byla moc unavená na to abych mu odepsala...

Na obrázu je Candy. S láskou, já.