Magical life

Kapitola XXV.

Spencer:

Šel jsem do svého pokoje a převlékl se do něčeho lepšího, než jsou špinavé tepláky a zpocené triko. Našel jsem dokonce všechno, co bych mohl potřebovat. Mobil, kapesní nůž, lahvičku omamného prachu a univerzální klíče.

Sice se mi to povedlo až na podruhé, ale otevřel jsem svá křídla a první si je trochu rozcvičil.

Dírou v okně Viktoriina pokoje jsem vyletěl ven. Až pak jsem si uvědomil, že vlastně nevím, kam mám letět. Ale podle toho co jsem viděl, muselo být to místo někde v podzemí, jelikož tam ze stropu kapala voda a odnikud nepřicházelo světlo.

„Spencere, ty pako jedno, kde jsou jediné dveře jako tyto v tomhle městě?!" křičel na mě můj vnitřní hlas.

A opravdu. Ve městě je jen jedno takové místo. Je to stará laboratoř, kterou už nikdo několik desítek let nepoužíval a je pod střední školou, kam jsem kdysi chodil. Jinak bych to nevěděl.

Další problém byl, jak se tam dostat. A když jsem se snažil vyřešit tento problém, přestal jsem dávat pozor na cestu a narazil do stromu. Po dopadu jsem zaskuhral a trochu si zanadával.

Trochu jsem si sice pochroumal křídlo, ale s tím se dá letět. Město bylo naštěstí v tuhle hodinu poloprázdné a nikdo mě neviděl. Co nejrychleji jsem se tedy postavil na nohy a znovu vzlétl do oblak. Hned jsem uviděl budovu, jež hledám.

Do dvou minut jsem se snesl na zadní hřiště a schoval svá křídla. Doufám, že moc středoškoláků se zrovna v tuhle chvíli nekoukalo z okna. Šel jsem blíž k budově a po chvilce hledání našel poklop do sklepení. Otevřel jsem ho a vstoupil dovnitř.

Zapáchalo to tam, stěny byly slizké a plesnivé a každou chvíli na mě spadla kapka vody. Za celou dobu co jsem šel, svítily jen dvě žárovky, takže to byla taková malá stezka odvahy. Avšak když už jsem byl skoro u cíle, uviděl jsem světlo přicházející z místnosti, odkud jsem slyšel i mi známé hlasy...