Magical life

Kapitola XXII.

Spencer :

Po včerejším dnu mám smíšené pocity. Mám pocit, jako kdybych využil Viky k něčemu špatnému. Ale to přece není pravda. Jen jsem jí pomohl, když byla v úzkých, nemám pravdu? Když mě objala, projela mnou vlna příjemné energie a to samé když mi usnula na rameni. Ale já k ní prostě nesmím nic cítit. Minimálně ne do té doby, než se naučí veškeré základy. Do té doby by to totiž bylo proti zákonům.

Taky se mi pořád honí hlavou ta její schůzka s Demi. Vím, že takhle to je vždycky a ona by jí takhle ‚odkopnout' neměla. Ale Viky je prostě tvrdohlavá.

Spal jsem na gauči a nebylo to až tak nepohodlné, jak jsem očekával. A ráno jsem nemusel jít tak daleko pro snídani. Všichni už jsme snídali, když z mého pokoje vyletěla Viky a my pak z koupelny slyšeli zvuky, které jsme opravdu slyšet nechtěli. Samozřejmě, že všechno vyšlo tak jak mělo. To že bude Viky zvracet, bylo v plánu. A to, že ji její mamka nechá doma taky. Vypadala vážně špatně a já si začal vyčítat, že jsem jí měl dát něco lehčího. Šel jsem za ní a řekl:

„Okno budeš mít spravené nejpozději za dvě hodiny, ale jestli chceš, můžeš být u mě. Já tě rušit nebudu."

Ani neodpověděla a zmizela v koupelně. Pak už jsem jen postřehl, jak zmizela u mě v pokoji a já čekal na opraváře...

Viky:

Když už jsem si myslela, že v žaludku nemám vůbec nic, ozval se naposled a já ještě jednou pozdravila záchodovou mísu. Pak jsem si šla lehnout ke Spencovi a snažila se na nic nemyslet. Chtěla jsem si něco číst, ale on tady měl jen odbornou literaturu a komiksy a ke mně do pokoje to bylo moc daleko.

Zrovna jsem snila o tom, jak jsem na rande s Ryanem Reynoldsem, když mi přišla SMS.

Viktorie! Kde jsi!? Za chvilku začíná hodina a ty tady nejsi?! Jak si to představuješ!? Nemůžeš mě tady přece nechat samotnou... S láskou, Can <3

Candy se nikdy nepodepisovala, když mi psala. A navíc mi spíše volá, než píše. Možná má blbou náladu nebo něco.

Není mi dobře. Dneska tě tam bohužel nechám samotnou. Drž se tam. Papa, Vic

Odložila jsem telefon a zrovna někdo zaťukal na dveře...