"Uvidíme, jak se to vyvrbí, ano? Třeba je Adam láska mého života, třeba ne. Stanu-li se démonem, tak jen svou vůlí a End, pravá láska to očividně ještě není, protože jsem mu už svůj polibek dala a nic se nestalo." řekla jsem po chvilce přemýšlení.
"No to nevíme. Zkus říct to zaklínadlo. Samo ti automaticky naskočí." dirigovala mě Wenny.
"La vingene som har en back gjemmer seg bevise for verden." zakouzlila jsem bez sebemenšího zádrhelu.
Za urputné bolesti mi na zádech vyrostly dvě krásné urostlé krémové křídla.
"Máš pravdu, nic se nestalo. Ale stále to hrozí. Každopádně teď máme na práci jinou věc. Ten tyran tě chce stále zabít a tvá matka zanedlouho vykrvácí."
"Do hlavy jim nasoukáme jakousi historku, kterou ale nikdo z vás nebude vytahovat napovrch a v tuhle chvíli se stěhujete k nám a on tady zůstane sám." vysvětlil situaci Spencer.
Wendy se dotkla mého čela a já usnula. Zdálo se mi o nádherných jednorožcích skákajících na duhovém paloučku s vílami na zádech a všichni si zpívali. Pak na mě jedna ta víla začala škaredě mluvit a já se radši probudila.
Nebyla jsem ve svém novém domově. Byla jsem v novém neobydleném pokojíku, což se bude muset napravit.
"Dobré ránko." vklouzl do mého pokoje Spencer. Až teď jsem si uvědomila, co všechno se včera vlastně stalo.
"No dobré..."odpověděla jsem rozespale.
"Měla by sis pohnout, jinak tě do té školy nepovezu a budeš muset busem nebo pěšo."
"Už jdu! Dej mi 10 minut." křikla jsem a vyhnala ho z pokoje.
Z krabice jsem si vytáhla světlé jeansy, dlouhou karovanou košili, černou kšiltovku a černé conversky. Vlasy jsem si rychle stáhla do culíku a opatrně si nandala kšiltku. Obličej si nechala ve stavu, v jakém jsem se s ním probudila. Z rohu místnosti jsem popadla batoh a vylétla z pokoje.
"Jsem připravena." řekla jsem nadšeně a přitom jsem si brala z talíře dva rohlíky.
"No tak jedem." zavelel.
Ve škole se toho moc nestalo. Jen jsem celý den ani nepromluvila a Adam i Candy si to očividně vyložili nějak špatně. On na mě házel nenávistné pohledy a ona mi ani nechtěla půjčit tužku. Asi budu mít co vysvětlovat....
Když jsem šla ze školy a byla jsem už skoro u domu, někdo do mě narazil.
"Hej! Dávej pozor na cestu. Málem jsem spadla." obořila jsem se na neznámou osobu.
"P-promiň já jen-"
"Počkej, ty jsi, ty jsi...."
ČTEŠ
Magical life
FantasíaViktorie se musí vzdát všeho a přestěhovat se s rodiči za jejich prací. Sama si myslí, že to bude hrůza. A to se jí možná i vyplní, jen ne v tom slovasmyslu, ve kterém to myslela na začátku...
